Každý má své MÍSTO
Výraz milost je v přepisu na 16 místech. Přejít na první
Biblické texty v kázání
Lukáš 12Římanům 121. Korintským 4Efezským 4
Upozornění: Seznam je orientační a může být neúplný nebo nepřesný.
Osnova podle biblických textů (4)
Upozornění: Osnova vznikla automaticky z biblických odkazů v přepisu a může být neúplná. Rozhoduje záznam kázání.
0:01Tak dobré ráno, bratři a sestry. I já vás vítám z tohoto místa a po vzoru apoštola Pavla, který napsal list do Říma, jak Pavel nebo jak Petr správně odtušil, kam se dneska podíváme vám při milost a pokoj. My budeme tedy pokračovat v tom přemýšlení nad praktickými instrukcemi, které Pavel napsal věřícím v tomto sboru, v římském sboru, ale věřím, že
0:30skrze Boží vedení, skrze to, že pán Bůh uznal za vhodné zachovat nám tento dopis do našich Biblí, tak i všem ostatním sborům, včetně toho našeho. A já vás tedy poprosím, abychom na začátek povstali, abychom si v našich Biblích nalistovali 12. kapitolu listu Římanům a my tam budeme číst od prvního verše do verše 8. a poprosím při tom čtení, abyste se
0:59možná více zaměřili na ten verš třetí, nad kterým budeme dnes společně přemýšlet. Takže list Římanům 12. kapitola od prvního do osmého verše. Vybízím vás, tedy bratři, skrze milosrdenství Boží, abyste vydali svá těla v oběť živou, svatou a příjemnou Bohu. To je vaše rozumná služba Bohu. A nepřipodobnějte, nepřipodobňujte se
1:27tomuto věku, nýbrž proměňujte se obnovou své mysli, abyste mohli zkoumat, co je Boží vůle, co je dobré, přijatelné a dokonalé. Skrze milost, která mi byla dána pravým každému, kdo je mezi vámi. Nesmýšlejte výš, než je třeba smýšlet, ale smýšlejte tak, abyste jednali rozumně. Podle toho, jakou míru víry udělil každému Bůh. Jako
1:53máme v jednom těle mnoho údů a všechny ty údy nemají stejný úkol, tak i my, i když je nás mnoho, jsme jedno tělo v Kristu, ale jednotlivě jsme údy jeden druhého. Máme rozdílné dary podle milosti, která nám byla dána. Máli někdo proroctví, ať ho užívá v souhlase s vírou? Máli službu, ať slouží. Je li vyučující, ať
2:18učí. Máli dar povzbuzování, ať povzbuzuje. Kdo rozdává, ať rozdává upřímně. Kdo stojí v čele, ať je horlivý. Kdo prokazuje milosrdenství, ať to činí radostně. Tolik ze čtení Božího slova. Můžeme se posadit. V těch uplynulých dvou kázání, která jsem měl. My jsme se dívali na první a na druhý verš a Pavel, jestli si dobře
2:49pamatujeme, vyzýval křesťany a vyzývá tedy i nás k tomu, aby jsme jako následovníci Pána Ježíše Krista vydávali svoje těla jako živou, svatou a mohli bysme říct Bohulibou oběť. A následně v tom druhém verši nás vede k opuštění, smýšlení tohoto světa a proměně naší mysli. A my v těch verších, které už jsme probrali, vlastně vidíme i smysl
3:19těhlenctěch Pavlových výzev. Je potřeba, abysme takto jednali proto, aby naše služba Bohu byla rozumná, aby dávala smysl a aby se Bohu líbila. A také máme proměňovat svoji mysl pro to, abysme byli schopni poznávat Boží vůli. A když se nad tím zamyslíme, tak do důsledku vzato toto poznávání Boží vůle nám pomůže být ještě více odevzdáni
3:44Bohu, ještě více přinášet sami sebe jako tu oběť a lépe mu sloužit, tedy činit ještě lepší, ještě rozumnější, ještě bohu bohulibější bohoslužbu. A my jsme si řekli už minule, že je to vlastně takový takový cyklus a mohli bysme si to představit jako jakousi spirálu, po které se ve skutečnosti každý člověk na tomto světě pohybuje.
4:10Jediná otázka je, jakým směrem se pohybujeme. A to záleží na tom, jestli se těmito výzvami apoštola Pavla a písma řídíme a potom to vlastně znamená, že při tom našem kroužení v tomto cyklu se více a více přibližujeme Bohu, jak ho poznáváme, jak ho, jak mu chceme více a více sloužit. A nebo si žijeme po svém, děláme si to po svém, přizpůsobujeme se
4:36tomuto světu, nepřinášíme sami sebe jako tu oběť a od Boha se takto vzdalujeme. A my když se podíváme na ty navazující verše, verše 3 až 8, i když my dnes budem mluvit jenom o tom třetím, tak takové souhrné téma toho oddílu nebo těch veršů, kdy bysme chtěli pojmenovat jedním slovem, tak ten nejpřilehavější výraz je asi
5:02slovo služba a konkrétně služba v církvi. A to je dobré, abysme si pamatovali, když mluvíme v tomto kontextu o službě, když Pavel tady píše o službě. Tak to první, o čem mluví a to první, na co myslí a to první, o čem bysme měli přemýšlet, je služba v církvi. Není to nějaká eh abstraktní služba, není to nějaké mystické odevzdání se, ale je to služba
5:31tělu Kristovu. A my když se podíváme přímo do toho třetího verše, o kterém budeme dneska přemýšlet, tak je ještě dobré si povšimnout jedné takové logické stavby, takové možná argumentace nebo posloupnosti, jak Pavel vlastně vy postupně vystavil to, o čem tady mluví. Vlastně je to to vidíme i od začátku toho celého Pavlova listu. A z toho
5:55vyplývají potom i některé věci. My totiž, když se podíváme a jak jsme si řekli už v tom prvním kázání zabývajícím se prvním veršem, tak Pavel se nejprve 11 kapitol věnoval tomu, aby Římanům a i nám vysvětlil, prohloubil znalost evangelia, aby nám ukázal tu nedozírnou, širokou Boží milost a milosrdenství. A když potom přichází od tady té věrou,
6:24bysme řekli od teologie, od takového vyučování v tom, co jsou to vlastně ty základy, na čem stojí naše víra, tak začíná vysvětlovat, jak s ohledem na těch předchozích 11 kapitol má vypadat život věřících a to jak jednotlivců, tak sborů, tak jednotlivých církví, jednotlivých místních společenství. A ta posloupnost, kterou vlastně on
6:50začíná, bysme řekli možná ten první verš, druhý verš a potom ty verše t až osm, by se dal shrnout asi takto. Za prvé se celé vydejte Bohu. Za druhé, když už jste se vydali, tak přestaňte být jako svět a potom slušte. A z toho plynou nebo z tédleté posloupnosti, z toho, jak to Pavel vlastně postupně vyskládává, z toho plynu minimálně dvě takové důležité
7:17skutečnosti. A ta první je, že smysluplná a požehnaná služba Bohu a Boží církvi je možná jen pokud naše životy skutečně vydáváme našemu Pánu. A rozvoj naší služby je možný pouze, pokud se proměňujeme obnovou mysli. Pokud nenaplňujeme ty první dvě věci, o kterých Pavel mluvil, tak můžeme sloužit i tak. A dokonce je možné, že naše
7:48služba přinese nějaké výsledky a dokonce je možné, že Bůh se z těchto výsledků oslaví, ale nebude se jednat o oběť příjemnou Bohu. A rozhodně nemůžeme očekávat, že za takovou službu nás Pán jako služebníky pochválí. A ta druhá věc je to, že služba není něco, k čemu máme dojít až po nějakém dlouhém vyčerpávajícím
8:16eh duchovním výcviku a nějaké několikaleté přípravě. Naopak Bůh očekává, že ti, kteří poznali jeho milosrdenství, kteří se mu vydali, tak mu také budou sloužit. Koneckonců v tom prvním verši vidíme, že to je právě tím smyslem oné živé oběti. Je to ta rozumná služba Bohu. A jak potom vidíme, když Pavel píše dále, trvá to jenom dva
8:44verše, než se k tomu dostane, tak ta služba je hlavně o službě v církvi. A tak pán Bůh neočekává, že my budeme čekat, až se něco naučíme, až se v něčem připravíme, až zdokonalíme naše obdarování. I přesto, že to všechno máme dělat, ale máme sloužit hned. Máme sloužit neustále. A skrze tuto službu potom dochází k tomu, že ta naše obdarování,
9:11ta naše služba se zlepšuje, je posvěcenější, je možná efektivnější, přináší větší ovoce, ale my nemáme čekat na to, až si budeme myslet, že jsme připravení, protože celý náš život je o tom, že se neustále připravujeme a zase se připravujeme skrze to, že sloužíme k tomu, abychom mohli sloužit ještě lépe. A to především
9:36na věčnosti Božím království. A tak taková hlavní výzva by asi zněla: "Tak služte nebo tak slušme. Církev není vlak a my jsme nebyli zachráněni proto, abychom se jenom vezli." Jak vidíme v tom našem dnešním textu, tak církev je tělo a my jsme byli zachráněni proto, abychom v něm jako jednotlivé údy společně sloužili a abychom svou službou, svým obdarováním
10:05přispívali k naplňování potřeb tohoto celku, tohoto těla, potřebám i těch ostatních údů. A tak si můžeme možná položit otázku, jak na to, jak tedy správně sloužit Bohu. A když Pavel přechází k tomuto tématu služby v tom třetím verši, tak začíná takto. Skrze milost, která mi byla dána, pravím každému, kdo je mezi
10:31vámi. Nesmýšlejte výš, než je třeba smýšlet, ale smýšlejte tak, abyste jednali rozumně podle toho, jakou míru víry udělil každému Bůh. A tak my vidíme, že v tom třetím verši se Pavel vrací k naší mysli. On o ní mluvil už v tom verši druhém, kde my máme eh opouštět to smýšlení světa, máme naše smýšlení proměňovat, máme obnovovat
10:54svoji mysl. My jsme si řekli o tom, že máme nějaké prostředky milosti, máme Boží slovo, máme společenství věřících, máme modlitbu. A toto jsou věci, které my musíme využívat k tomu, aby se naše mysl obnovovala a proměňovala a abychom nebyli těmi, kdo plavou s tím proudem tohoto světa. A tady ve třetím verši, když Pavel přichází ke službě, tak zase
11:19se vrací k mysli. A my, když se podíváme do toho verše v našich českých překladech nebo aspoň ve studijním překladu, tak my tam třikrát vidíme v nějakém tvaru sloveso smýšlet. A kdybysme se podívali do toho textu tak jak ho napsal Pavel, tak bysme zjistili, že tam ve skutečnosti je to slovo čtyřikrát. Takže v jedné větě on
11:39čtyřikrát mluví o smýšlení. Jsou to různé tvary slovesa pro neo, které znamená něco jako myslet si nebo mít nějaké smýšlení o něčem a nebo možná nejvýstížnější je mít názor, mít nějaký odhad, posuzovat něco nějakým způsobem. A tak kdybysme si to chtěli zohlednit v nějakém překladu do našeho českého jazyka, tak ta Pavlova slova by mohla
12:06znít třeba takto. Nesmýšlejte o sobě výše, než je vhodné o sobě smýšlet, ale smýšlejte o sobě s třízlivým smýšlením. Pavel varuje Římany, ale také nás předtím, že je tady nebezpečí, kterému je vystavený každý člověk a není otázka, jestli s tím bojujeme, ale kde a jak úspěšně s tím bojujeme. A to nebezpečí je, že budeme přeceňovat
12:35vlastní výjimečnost. A z toho plyne potom to, že budeme pyšní, že se budeme proti našemu Bohu a proti bratřím a sestrám provinňovat. hříchem píchy. A naproti tomu nás tady Pavel nabádá k pokoře. Nabádá nás k pokojnému pokornému postoji, protože správný způsob služby vyžaduje správné smýšlení. My až se v budoucnu budeme zabývat
13:07některými dary a službami, o nich Pavel píše ve verších 6 až 8, tak uvidíme, že taková hlavní myšlenka je takové jednoduché sdělení a to by se dalo shrnout slovy: "Mášli dar, pak jim služ." Ale než k tomu Pavel, než se k tomu Pavel dostane, tak pokládá za nutné adresáty varovat a říká jim vlastně, že a říká to i nám, to, že máš nějaký dar,
13:34to, že máš nějakou službu, není vůbec žádným důvodem k povýšenosti. Nemysli si víc. Nemyslíš si, že jsi víc, než skutečně jsi. A podobné slova my vidíme i třeba v listu Galatským, kapitola 6, verš třetí, kde Pavel píše: "Myslí-li si totiž někdo, že je něco? Ačkoli nic není, klame sám sebe. A tak my vidíme, že jako hříšní lidé
14:05jsme v nebezpečí, že o sobě budeme mít zkreslené mínění, že budeme, jak Pavel říká, klamat sami sebe a možná kolikrát se budeme snažit klamat i ostatní. Nevím, jestli jste to někdy slyšeli. Možná ano. A často se o tom píše. Existuje taková mezinárodní organizace, která sdružuje několik států. Je to organizace pro hospodářskou spolupráci a
14:32rozvoj. OECD je zkratka a ta sdrožuje 38 ekonomicky vyspělých států světa a dělají spoustu věcí, spolupracují v různých ohledech a mimo jiné dělají různé průzkumy. Jeden z těch průzkumů má název e PISA. To je zkratka mezinárodního programu pro hodnocení studentů. A tenhleten výzkum pravidelně srovnává výsledky žáků členských zemí v
14:59různých předmětech a také pomocí nějakých kontextových dotazníků hodnotí určité psychologické a sociologické ukazatele. A poměrně zajímavý obrázek dostaneme, když se e podíváme na takovou dlouhodobě patrnou vazbu. Možná ani není vazba to správné slovo, protože se skoro zdá, že to je spíš paradox. Když se porovnávají výsledky
15:24nebo schopnosti v matematice těchto těchto žáků s jejich sebedůvěrou, s jejich eh hodnocením toho, jak jsou schopni obstát. Když bysme se podívali na ty výsledky, tak bysme zjistili, že například žáci z Jižní Koreje, z Japonska a z Estonska dosahují podle hodnocení tohoto průzkumu špičkových výsledků. Avšak úroveň jejich sebedůvěry
15:52je u korejských studentů hodnocena jako velmi nízká, u japonských jako extrémně nízká, u estonských jako střední, tak tam mají docela možná střízlivé smýšlení. A naopak, když se podíváme na země, které vynikají úrovní sebedůvěry, tak tam najdeme Spojené státy, Kostariku a Kolumbii. A jaké si myslíte, že jsou jejich reálné
16:17výsledky? Američtí studenti mají výsledky hodnoceny jako podprůměrné. Kostaričtí jako velmi nízké a kolumbiští jako extrémně nízké. A tak je zjevné, že už od malička jako lidé máme určité problémy se správným sebehodnocením. A otázka je, jak jsme na tom my s naším sebehodnocením?
16:47Nevede nás naše obdarování, naše služba, to co děláme, možná výsledky, které vidíme za naší službou? k tomu, že smýšlíme výše, než je vhodné, abychom o sobě smýšleli. Tato slova Pavel směřuje, jak píše, každému, kdo je mezi vámi. Tohleto platí pro všechny. Platí to pro kazatele, platí to pro biskupy, učitele, diakony,
17:15platí to pro zpěváky a hudebníky. Platí to pro ty, kdo povzbuzují. Platí to pro ty, kdo rozdávají. Platí to pro ty, kdo vaří. Pro ty, kdo uklízí, platí to pro ty, kdo stojí ve vestibolu a zdraví ty, kteří přicházejí. Platí to pro každý jeden út v těle Kristově. A my, když se podíváme na to, jakým způsobem o tomto tématu nebo o tomto postoji
17:46potřebnému ke správné službě, kterým je pokora, píše Pavel, tak my vidíme, že i on sám v tom jde příkladem. Když Pavel začíná o tomto psát, tak my vidíme, že jeho vlastní postoj ukazuje, že to platí dokonce pro apoštoli. Protože když se podíváme, v jakém postoji to Pavel píše do Říma, tak ten postoj je znázorněn ve slovech: "Skrze
18:12milost, která mi byla dána. Pravím každému, kdo je mezi vámi." A tak otázka je, o jaké milosti tady Pavel píše? A tak vězte, že nemluví o spásné milosti, nemluví o milosti záchrany ze hříchů, nemluví o milosti obmití krví Pána Ježíše Krista, přestože tu nepochybně také obdržel, ale mluví o milosti apoštolské služby.
18:44V prvním listu Korintským v 15. kapitole od třetího verše do 10. ho Pavel píše Korinťanům: "Předal jsem vám především to, co jsem také sám přijal, že Kristus zemřel za naše hříchy podle písem, byl pohřben a třetího dne byl vzkříšen podle písem. Zjevil se Kéfovi a potom 12. Dále se zjevil více než 500 bratří najednou.
19:07Většina z nich doposud žije, někteří však již zemřeli. Potom se zjevil Jakubovi, potom všem apoštolům. Naposledy ze všech jako nedochůdčiti, zjevil se také mne. Neboť já jsem nejmenší z apoštolů. Nejsem hoden nazývat se apoštolem, protože jsem pronásledoval Boží církev. Boží milostí jsem to, co jsem a jeho milost, kterou mi prokázal, nebyla
19:36marná. Vždyť jsem usilovně pracoval více než všichni ostatní, nikoli já. Nebrž Boží milost, která byla se mnou. A svému drahému synovi ve víře Timoteovi píše: "Děkuji tomu, který mne posilnil, Kristu Ježíši, našemu Pánu, že mě uznal za spolehlivého a ustanovil ke službě, ačkoli jsem byl předtím rouhač, pronásledovatel a násilník. Došel jsem
20:06však k milosrdenství, protože jsem to činil z nevědomosti v nevěře. A tak Pavel, když tady píše do Říma, tak nepíše s postojem nadřazenosti. Nepíše s tím, že jim něco říká z nějaké lidské autority. Nejde tady o nějakou hodnost. Neříkáj jsem apoštol a teď vám řeknu, jak to budete dělat. Přestože autoritu k tomu má, ale píše s
20:39postojem pokory, který plyne z vědomí, že apoštolem je jen z Boží milosti. Pavel si moc dobře uvědomoval, že není hoden apoštolské služby a ani apoštolské autority. A přesto právě jemu se Ježíš Kristus jako poslednímu zjevil, aby se apoštolem stal. A v tom je právě ten klíč k pokoře v naší službě. k pokoře, v posuzování naší
21:08našich schopností, našich obdarování, protože ta pokora plyne z toho, že jsme si vědomí Boží milosti. Je to vlastně důsledek, když se nad tím zamyslíme, toho vydávání se v oběť, protože není možné se vydat celé Pánu Bohu jako oběť živá, živá, Bohumilá a svatá a potom si o sobě myslet, že jsme něco víc, než jsme.
21:35Boží milost se neprojevuje jenom v tom, že jsme byli spasení, ale také v tom, že nás Bůh vybavil dary, abychom mohli sloužit jeho církvi. Projevem Boží milosti je tedy rovněž to, že si nás Bůh v naší nedostatečnosti, v naší neschopnosti, v naší hříšnosti používá ke službě, ke své ve svojí ve svém díle a ke svojí slávě.
22:02Když se podíváme na to, jak o tom tady Pavel píše, když se podíváme na tu větu, kde se čtyřikrát mluví o smýšlení, tak ale vidíme, že Pavel nás nevede ani k tomu, abychom smýšleli, tak říkajíc zbytečně nízko. To, k čemu nás vede, je, že máme smýšlet rozumně nebo také střízlivě. A tak si dejme pozor, abychom naopak
22:26nepodceciňovali svoje obdarování, abychom nepodceňovali svoji roli v Kristově těle, abychom nepodceňovali službu, kterou nám Pán svěřil. Slovi bratra Johna McArtura bysme mohli říct smýšlejte vysoko, jenom ne moc vysoko. Stejně jako lidé, kteří jsou obdarováni nějakým viditelnějším darem, jako jsou možná asi kazatelé, různí vedoucí, možná misionáři, velcí
22:57evangelisté, mohou podlehnout pokušení začít se vypínat nad ostatní. Tak na druhé straně může někdo jiný kvůli pochybnostem o významu svého daru propadat určitému pocitu méně méně cennosti. A ani to není správný postoj. To není to, k čemu nás Pavel vede. Pavel nás nevede k tomu, abysme znevažovali sami sebe a už vůbec abysme
23:23znevažovali to, čím nás náš Pán obdařil. Protože každé obdarování má své místo a každá služba je důležitá. Každá služba v místním sboru, v místní církvi je ve své podstatě nenahraditelná, protože pokud nebudete dělat to, k čemu vás pán povolal, i když se to zdá malé, tak tělo tím bude trpět. A tak je na místě být vděční za milost,
23:52kterou nám Bůh prokazuje bez ohledu na to, jak významná se naše služba můžeit lidskou optikou. A co už vůbec není na místě, je falešná pokora. Když nás ostatní chválí za skvěle odvedenou práci, když nás chválí za nějaké dobré zamyšlení, oslavující kázání, za dobrou službu a my řekneme, že to nestojí za řeč, že to zas tak skvěle nebylo, ale v srdci
24:24jsme přesvědčeni o tom, že jsme výjimeční, že jsme nenahraditelní. a že to, co nám říkají, že to říkají dobře. A tak ta Pavlova výzva zní, že o sobě máme smýšlet rozumně a střízlivě. Nemyslme si o sobě více ani méně, než je na místě. Smýšlejme o sobě přiměřeně a hodnoťme se realisticky. A ta otázka, která už asi dlouho možná
24:53zní v našich hlavách, je podle čeho? Co je to měřítko? A Pavel nám dává odpověď, i když není úplně jednoduchá. Říká podle toho, jakou míru víry udělil každému Bůh. A tak tenhleten termín, ten je poměrně náročný. Vlastně je i více možná pohledů na to, jak se na něj dívat. Ale co je nepochybné, je, že tady Pavel píše, že
25:22každému z nás Bůh odměřil. Je tam slovo metron. určitou míru víry a zjevně, když to tady píše, tak ty míry nejsou všechny stejné, ne všichni jsme dostali stejnou porci. A co to znamená? Pavel tady nemluví o spásné víře. Ta je pro všechny stejná a mohli bysme říct, že se uděluje jenom ve dvou velikostech a to buď, že máte a nebo nemáte.
25:56Vlastně jsme o tom i nedávna přemýšleli, když společně s Petrem procházíme list Efezkým, tak jsme si ukazovali, že právě tato víra je jednou z věcí, na nichž stojí jednota církve. V Efezkým 4:46 čteme je jedno tělo, jeden duch, jakož jste byli i povoláni v jedné naději svého povolání. Jeden pán, jedna víra, jeden křest, jeden Bůh a otec všech, ten
26:21nade všemi, skrze všechny a ve všech nás. A tak vidíme, že v tom není rozdíl. Ale když se v tomhle efezkým a o tom jsme také už slyšeli, podíváme o verš dále do verše 7, tak už vidíme rozdíly. Ale každému z nás byla dána milost podle míry Kristova obdarování. A tak na tomto místě rozhodně nejde o milost spásy. Stejně jako Pavel, když
26:48jsme předtím mluvili o té milosti, která mu byla dána, nemluví o milosti toho, že byl spasen, ale o milosti toho, že byl uznán za hodného služby, které ve skutečnosti hoden není. My jsme o tom slyšeli i během toho Petrova kázání před dvěma týdny. A Pavel tady pod pojmem milost myslí obdarování a myslí službu. A když se podíváme na kontext vlastně těhletěch
27:17dvou oddílů v Římanům a v Efezkým, tak je stejný. Je to služba v církvi. Byť se v každém z nich Pavel zaměřuje na možná trochu jiné detaily, tak tím kontextem je služba v církvi. A tak se tyto dva texty doplňují. Milost, obdarování, kterou od Boha každý dostal, jde ruku v ruce s mírou víry potřebnou k tomu, abychom naše dary
27:47mohli využívat k Boží slávě. Takže vírou zde můžeme rozumět takový duchovní vhled, nějakou kapacitu k tomu, schopnost jít a sloužit obdarováním, které už máme. Není to tak, že bysme dostali nástroj, ale nevěděli, jak ho používat, ale dostáváme obojí. A součástí toho je mimo jiné i samotná víra v to, že máme obdarování.
28:17Možná nám není úplně zřejmé, jaké to naše obdarování je, ale rozhodně bysme měli vědět a věřit, že obdarování máme a měli bysme věřit, že ho máme proto, aby skrze ně Bůh působil nejenom v našem životě, ale v životě svojí církve. A tak když se nad tím zamyslíme, tak do určité míry my můžeme tuto, řekněme
28:46různorodost té míře víry vidět i v našem možná jako každodenním lidském životě. nebo když se koukáme do církve, do našeho sboru, do jiných sborů, do té velké rodiny víry, do které patříme, tak vidíme, že i když může být několik lidí, o kterých bysme určitě nepochybovali, že mají třeba dar vyučování, tak ani
29:08jeden z nich nebude mít tu službu úplně stejnou. Služba každého jednoho je výjimečná, přesto, že můžou mít v některých ohledech stejné obdarování. nebo když je někdo obdařen tím, aby povzbuzoval, zase ne. Každý, kdo povzbuzuje, povzbuzuje stejně. A tak vidíme i v tomto, že každý obdržel jinou míru víry. Tuto rozmanitost můžeme kolikrát tedy
29:39vidět na vlastní oči. Kdy sledujeme naše bratry a sestry v jejich službě, vidíme jejich ochotu a odhodlání dělat něco, přičem si sami říkáme, že my bysme tohle nezvládli, že my bysme tohle nedokázali a nebo ne rozhodně v takové míře. Prostě vidíme, že někteří jsou v něčem obdarovanější a schopnější, přestože ten
30:03základ toho daru je možná stejný. Někdo má zápal pro evangelizaci, někdo pro výklad písma, někdo slouží tím, že povzbuzuje zkroušené a navštěvuje nemocné. Jiný má radost z toho, když může poskytnout nějakou praktickou pomoc někomu, kdo si sám nepomůže. A nebo může někoho, kdo je možná v nějaké viditelnější službě
30:27podpořit tím, že mu uleví v něčem jiném, aby se on o to více mohl věnovat svojí službě. A tak vidíme, vidíme to na vlastní oči, že nejsme stejní v našem obdarování. A ten rozdíl je třeba i v tom, že každý z nás vidíme různé potřeby. Každý z nás je citlivý na něco jiného, co možná v tom našem těle schází, co to naše tělo
30:53potřebuje, kde to tělo pláče, kde ho to bolí. A tak i to je důvod, abysme se nevyvyšovali. a zároveň nepohrdali těmi, jejich obdarování je jiné. Jejiž obdarování a jejíž míra víry se nám může zdát menší. Protože kdyby tomu nebylo tak, kdyby to obdarování neměl každý jiné, každý takové, jaký Pán určil pro to, aby jsme
31:23naplňovali potřeby toho společného těla, tak by to rozhodně nebylo ku prospěchu církve. Tou hlavní schopností, ale jak o sobě smýšlet střízlivě, je uvědomění si skutečnosti, že je to sám Bůh, kdo nám udělil právě takovou míru, jakou uznal za vhodné. Mášli velkou míru víry a výrazná obdarování? Není to důvod k píše.
31:54Dostal jsi to od Boha jako dar ke službě. A mášli pocit, že tvá míra je skromná? Tak to není důvod k méně cennosti, protože Bůh ti svěřil přesně to, co v těle Kristově potřebuješ zastat. Tím měřítkem, kterým se máme měřit, nejsou ostatní bratři a ostatní sestry. My nejsme povoláni k tomu, abychom se poměřovali na navzájem, abychom
32:22sestavovali žebříček obdarování v našem sboru, ale jsme vedeni k tomu, abychom se posuzovali podle toho, co nám bylo svěřeno. Podle toho nás totiž bude posuzovat i náš pán. V Lukášovi 12:47 až 48 Pán Ježíš říká: "Ten otrok, který znal vůli svého Pána a přece všechno nepřipravil a neudělal podle jeho vůle, bude velmi zbyt.
32:50Kdo j však neznal a učinil něco, co si zaslouží rány, bude zbyt méně. Od každého, komu bylo hodně dáno, bude také hodně vyžádáno. A komu svěřili hodně, od toho budou žádat více. A Jakub ve svém listu přidává také jedno varování. Nebuďte mnozí učiteli, moji bratři. Víte, že budeme souzeni přísněji.
33:20A tak vidíme, že větší míra obdarování nebo viditelnější služba neznamená vyšší hodnotu před Bohem, ale větší míru odpovědnosti. A zase když se vrátíme možná do těch našich zkušeností, do toho, co můžeme vidět, tak věřím, že bysme si každý vzpomněli možná například někoho, kdo byl velmi obdarován, kdo byl velmi vidět
33:49a kdo potom velmi padl. A tak pokud ti Bůh dal velkou míru víry a výrazný dar, tak se nepovyšuj nad bratra či sestru, kterým svěřená míra vypadá skromněji. Místo píchy by nás vědomí této velké míry mělo vyvolávat bázeň, protože od každého, komu bylo hodně dáno, bude také hodně vyžádáno. Apoštol Pavel to vystěhuje otázkou,
34:18která bere vítr, z plachet jakékoliv píše, která by v našich srdcích mohla být. První Korintským 4:7. Vždyť kdo ti dává vyniknout. Co z toho, co máš, jsi nedostal? A když jsi to dostal, proč se chlubíš, jako bys to nedostal? Měřítkem našeho sebehodnocení teda nemá být srovnání se s druhými. Zda jsme lepší, viditelnější, duchovnější,
34:47než ten, kdo sedí vedle nás. Ale tím měřítkem je to, co Bůh svěřil právě nám. A tak když o sobě smýšlíme střízlivě, když porovnáváme možná naše výsledky s obdarováními, o kterých víme, že nám je pán Bůh dal a když si uvědomujeme, že v nich všichni máme velké mezery, tak si potom uvědomujeme, že každé obdarování je nezasloužený dar
35:15a přináší odpovědnost před Pánem. Protože stejně jak vyznává Pavel, my jsme nebyli hodni toho, abysme naše obdarování dostali a přesto Pán uznal za vhodné nám je dát. Mizí také pocit méněcennosti, protože víme, že i ten nejmenší dar má v Božím plánu své nezastupitelné místo a že Bůh od nás nežádá to, co dal druhému, ale
35:42žádá od nás věrnost v tom, co svěřil nám. A tak na to nezapomínejme, protože Bůh sice neudělil každému stejně, ale udělil všem. A proto Pavel píše, že toto říká každému. Nejsou výjimky. Bez ohledu na to, jaká je tvoje role v těle Kristově, Bůh tě k ní vybavil. Bez ohledu na to, jaké obdarování jsi dostal, Bůh očekává, že
36:07ji budeš využívat ku prospěchu jeho církve. A tak nezbývá než si položit otázku, zda o sobě smýšlíme rozumně a zda jsme věrní své službě a obdarování, které do nás Pán vložil. Jak již zaznělo na začátku, církev není vlak, abychom se jenom vezli. Není to ani divadlo, v němž bychom se měli předvádět a sbírat potlesk z
36:34hlediště. Jsme Kristovo tělo. Církev je Kristovo tělo. A jak si ukážeme někdy příště, tak smyslem naší služby je to, abychom naplňovali potřeby zbytku těla, jehož jsme součástí. Naše dary, naše služba není proto, abychom v podstatě sloužili sami sobě, ale obdarování, které máte vy, máte proto, že já ho potřebuji. A obdarování, která
37:06mám já, je proto, že vy ho potřebujete. A tak my nemáme sloužit sami sobě, ale máme sloužit církvi Boží. A tak slušme. Služme radostně, slušme ochotně a služme s vděčností a se střízlivou, pokornou myslí, tam, kde nás Pán postavil a s tou mírou víry, kterou nám sám vyměřil. Amen.