Historie charismatického hnutí
Biblické texty v kázání
Upozornění: Seznam je orientační a může být neúplný nebo nepřesný.
0:02Ještě jednou vás chci přivítat na tom našem biblickém vyučování. Zvláště bych chtěl pozdarovit i ty, kteří si nás pustí na YouTube. Za začátku v podstatě musím trochu vysvětlit, proč vidí mě a ne barter kazatele. Je to v podstatě proto, že jsme začali už před 14 dní probírat
0:3712. kapitolu 1. Korinským a probírali se zvláště její 7. a 8. vers o slovu moudorstí a slovu poznání. Já ten oddíl z božího slova přečtu ještě jednou. tedy 1. Korinským 12. 1-8. Co se týká duchovních projevů, bratři, nechci, abyste byli v nevědomosti.
1:11Víte, že když jste byli pohané, bývali jste neodolatelně vlečeni k němým modlám. Proto vám oznamuji, že žádný, kdo mluví v duchu božím, neřekne Ježíš, buď proklet. A nikdo nemůže říci Pán Ježíš, jedině v duchu svatém. Jsou tedy rozdíly v darech milosti, ale tentýž duch. Jsou rozdíly ve službách, ale tentýž pán.
1:42A jsou rozdíly v působení, ale tentýž Bůh, který působí všechno ve všech. Každému je dán, dávám projev ducha ke společnému prospěchu. Neboť jednomu je skrze ducha dáváno slovo moudrosti, jinému podle téhož ducha slovo poznání. Takže právě o tom sedmém a osmém verši jsme přečtená sední na tom biblickém vyučování slyšeli.
2:16a to, že jsem tady, tak je to v podstatě proto, že po této biblické vznikla docela velká diskuze a byla hlavně teda o tom, jestli jsou dary Ducha Svatého tehdy i dnes, tedy nejen dary slova moudrosti a slova poznání, jestli jsou tyto dary totožné nebo trochu rozdílné. To znamená, jestli mají stejný význam,
2:48stejný záměr, stejné projevy i stejnou intenzitu, také po uzavření kánonu nového zákona. Až to po apoštolské době. A tak vznikl nápad, abychom se podívali do historie církve, jaké měli křesťané v minulých stoletích s těmito dary a se jich projevy zkušenosti.
3:18A protože Berta Kazatel ví, že mám docela rád historii, tak tenhle ten námět přehrál trochu na mě. Je jasné, že tohleto téma bylo, ale vždycky je, kontroverzní. A křesťané se v této otázce nikdy neschodli. Takže jakékoliv vysvětlení,
3:48při jakémkoliv vysvětlení bude někdo nespokojený. Na čem se možná shodneme je to, že svrchovaný a stále jednající Bůh může jednat kdykoliv chce. V Bibli máme různé příklady. Například za králech Iskijáše Bůh posunul stín na slunečních hodinách o jednu hodinu nazpět nebo zničil před Jeruzalémem velké asiarské vojsko,
4:23zachránil mládence v rozpálené peci Daniela před ty levy a podobně. Ale přesto čtenáři písma vědí, že období častých divů, kdy Bůh používal ve větší míře zázračné činy, které ukazovaly jeho moc, bylo v dějinách Izarele jenom několik.
4:53Byla to doba vyvedení Izarele z Egypta za Mojžíše a v o něco menší míře při dobývání zaslíbené země za Józula. Další mocnou činu mocných činů bylo za působení proroku Eliáša Elizéa. Ale potom přišlo také po Nehemiášovi a před narození Pána Ježíše
5:31bylo 400 let božího mlčení. Až potom přišlo nejdůležitější období projevu boží moci při narození Pána Ježíše Krista, při jeho činnosti a potom při činnosti jeho apostolu. Ty zázraky a znamení, které pán Ježíš konal, upozorňovali na skutečnost, že on je tím zaslíbený Mesiášem.
6:02On splnil a završil předběžnou starou smlouvu a svou smrtí a svojí krví uzavřel smlouvu novou. Ta potom byla potvrzena jeho smrtí a krví a bylo to potvrzeno i vzkříšením a návratem k jeho nebeskému otci.
6:35A ty následné divy konaného a poštoli potvrzovaly, že nastala nová doba milosti, doba církve, že spása už nedí jen pro židy, ale že je určena pro lidi z celého světa. pokud ho všem přijmou a uvěří v zástupnu oběť Pána Ježíše. A jak věřím, tak další doba mocných božích činů přijde
7:09až brzy před druhým příchodem našeho Pána, kdy se ukážou všechno ta zvláštní znamení na nebi, o kterých mluví třeba Joel, třetí kapitola. On tenhle text v podstatě připomínal už Apoštol Péter při velikonočním nebo letničním kázání. Ale opravdu všechny ty věci, o kterých tenhle text mluví, tak se v té době ještě nenaplnili.
7:41A o těchto znameních mluví i Lukáš, 21. kapitol a 25. až 28. A tyhle mocné boží činy se potom projeví i při jednání dvou božích světků v Jeruzalémě, o kterých čteme v 11. kapitole zjevení. Takže to, že mocný Bůh jedná v různých dobách různým způsobem,
8:11podle svých záměrů, podle mě ukazuje, že doba apostolů, kdy vznikaly spisy písem, se lišila od doby po jejich smrti. Když byly psány texty Nového zákona, tak jednal duch svatý z písateli písma zvláštním způsobem. 2. Petrova, 1.21, tam je napsáno. Lidé posláni od Boha byli unášeni duchem,
8:43Aby přesně a pravdě vopsali například do té doby neznámá zjevení, že spása skrze Krista je i pro pohany. To znamená, byla jim přímo dávana zvěst. To bylo opravdu velmi zvláštní slovo poznání a slovo boží moudorosti. Působení ducha svatého, tedy moudorost a poznání,
9:16Uvšem potřebují i výkladači písma v těch pozdějších dobách. Ale ti už nezjevují v podstatě nic nového, nic, co už nebylo zjeveno a napsáno v písmu. Ti už aplikují zapsané texty písma adresně a přesně do situací, které věříci zarovna prožívají. Také mezi uzdarováním pána Ježíše a poštolu se od dnešních uzdarovatelů liší.
9:59Tehdy byly uzdarování malomocní, chromí, lidé vstávali, vstali z mrtvých. Dnes se uzdarovaným většinou načas uleví, aspoň co jsem o tom četl, hodnocení těch uzdarovatelů a neúspěchy, protože velmi často se při těch uzdarovujících shromáždení
10:30jsou tam neúspěchy, tak se to svede na malou víru. Ale i v té době tvorby, kánonu písma, v podstatě ještě do konce za života na poštolu, dochází k postupnému útlumu zázaraků. Třeba v Jakubově epuštole, která byla napsána ještě před koncilem a poštolou v Jarozalémě,
11:00to bylo v roce 49 po Kristu, tak se tam nepíše, počkejte si na příchod někoho s darem uzdarování, ale je tam napsáno, jděte za svými obyčejnými, neobdarovanými staršími. a ti ať vás maží olejem a modlí se. Vlastně podle textu epuštol, už ani apoštol Pavel v 60. letech prvního století
11:32neuzdravil milovaného Timotea a vlastně on sám se nenechal uzdravit některým z apoštolů. Největší spor v této oblasti se ovšem týká daru jazyků. I tady se zdá naprosto zřejmé, že došlo ke změně jejich projevů.
12:03O letnicích lidé v Jeruzalémě jazykům rozuměli. Byly to řeči, jazyky v zemích, ze kterých přišli slavit do Jeruzaléma svátky Pascha. Ale do korinského zboru už Apoštol Pavel, to znamená asi o 25 roků po letnicích, píše o mluvení v nesrozumitelných jazycích, které potřebují posluchači vyložit.
12:39Když se tedy pokusím tento úvod shrnout, myslím, že důsvatý působil v době Apoštolů skrze dary, přece jen s jiným záměrem a s jinou intenzitou, než v dobách poapoštolských. Tedy záměr a způsob jednajícího ducha svatého je důležitější, než použité jméno daru. V podstatě tomu napovídá i ten šestý verž.
13:12A Bůh, který působí všechno ve všech, každému dáván projev ducha ke společnému prospěchu. Takže ten jiný záměr a jiná intenzita se určitě týká zvláště daru proroctví,
13:44ale o tom určitě ještě těch následujících probírání listů korinským uslyšíme. ale opravdu já jsem přesvědčený, že mezi slovem moudorosti a poznání pysatelům Nového zákona, to znamená mezi tím daným, inspirovaným božím slovem a pozdějšími zvěstovateli a učiteli církve,
14:21je také rozdíl. U nich už jde jen o výklad písma, který však má být také inspirovaný. Ale teď se tedy podívejme trochu do historie církve. V ní byly a jsou dvě rozdílná stanoviska. Jedni jsou přesvědčeni, že dary i jazyky utichly.
14:52Tomuhle teologickému směru se říká odborně cesationismus. Tento názor v dějinách církve naprosto převažoval. Ale jiní jsou si jistí, že v skrytu tyto dary, zvláště jazyky vždy existovaly, občas se i veřejně projevily a proto byly zmíněny. Když o tom tak přemýšlíme, tak je opravdu velice zajímavé,
15:26že mimo listu na poštola Pavla, toho prvního listu, který máme my jako první označený, žádné další epištuly o mluvení v jazycích neučí, nepožadují je, oni ty jazyky dokonce ani nezmiňují. I církevní otcové z prvního století po Kristu, například Klement Římský, Justinus Martin, Martyr Origenes,
15:57se také ve svých spisech o těchto porojevech Ducha Svatého nezmiňují. Jazyky jsou zmíněny asi až o sto let později, kdy je používali montanisté. Ti však svým učením patří mezi heretiky. Jejich vůdce montana měl který přímá, ale mylná boží zjevení.
16:27Ve čtvrtém století se také jazyky objevovaly v prvních klášterech založený poustevníkem Pachomijem. Ale i hodnocení užitku působení jazyků bylo v dějinách různé. Proti darům vystoupil ve stejném století, kdy se objevily ty jazyky v klášterech,
16:57velký učitel a teolog Augustin, který řekl, zázraky už nejsou potřeba. A známý starověký kazatel Jan Zlato Ústý prohlásil, dary zmíněné v Novém zákoně se už v poštolské době nevyskytovaly. Přesto se mluvení jazyky občas objevoval i ve středověku, tedy zhruba ve 13. a 14. století bylo to v klášterech,
17:33například v řádu Dominikánů. Je také zapsáno, že v 16. století mluvil v jazycích jezuita Francis Xavier. V 17. století se takto projevovali ve Francii i komisardi. Ti ale také byli odmítnuti kvůli nesplněným prorodstvím. V 18. století se v římskokatolické církvi stejným způsobem projevěli neúspěšní reformátoři Jancemite.
18:09Další skupinou, tentokrát v Americe, byli Shakers. Ti vznikli v podstatě trochu v době po těch Quakerech. Byli to následníci matky N. Lee, která prohlásila za hřích i sex v manželství. V roce 1830 v Londýně schromážil Irving skupinu mluvujících v jazycích,
18:40kteří také dostávali zjevení odporující písmu. Příznivci darů ducha však uvádějí i kladné příklady. nepotvrzeně priměl dar proroctví, jazyků a výkladu i Martin Luther, když on to nikde nezmínil. Někteří považují za předchůdce letničních i moravské baratery z Hernhutu ochráva,
19:16protože také při těch nočních modlitbách, při vylití ducha svatého, to se stalo v roce 1727, mluvili v jazycích. V jejich bohoslužbě a ani v jejich misií se však tohleto nijak neprojevilo. Dokonce, když byl jimi ovlivněn John Wesley
19:46a začal kázat o druhém požehnání, tak s ním moravští bratři převušili styky. Jako první nazval druhou zkušenost křitem duchem svatým známý kazatel Charles Finney. Byl však semík Pelagian, to znamená odmítal dědičný hřích.
20:17Jeho současník a velký evangelista Moody pak učení o křitu duchem rozšíhril po celých Spojených státech a skrze půsebení tím založeného Moodyho institutu uvěřilo po světě sta tisíce lidí. Jeho pokračovatel R.A. Thory učil o nutnosti přijmout křes ducha k plnému vystrojení do pánovy služby.
20:48Takže až do roku 1900 existovaly pro dary ducha svatého tyto dva názory, které si ovšem žili do značné míry svým vlastním životem. Změnilo to částečně až letniční hnutí, vzniklo je v USA. To na začátku 20. století začalo učit, že mluvení v jazycích je znamením,
21:20že byl věřicí pokřtěn v duchu. To ovšem znamená, že ti bez daru jazyku nemají ducha svatého. To znamená, že vlastně nejsou křesťany. Letniční věříci byli v Americe, Anglii i Evropě velmi misijně činní, zvláště se věnovali práci v chudých čtvrtích mezi opilci a spodinou společnosti.
21:52touhletou činností do značné míry otupili některou kritiku a asi v polovině 20. století, tedy v těch 50. letech, navázali skrze Davida duplesy se styky se svazem evangelických církví. Ale mnohem větší ovlivnění téměř všech církví
22:22způsobilo charizmatické hnutí. Letniční a charizmatické hnutí se hodně podobají v důrazu na křes duchem, ale mírně se odlišují ve výsvětlení úlohou tohoto krta. Jak už bylo řečeno, u letničních je křes duchem a jazyky znakem napojení na Krista.
22:58Charizmatici neproblematizují spásu nepokřtěných duchem, ale vedou k tomuto krstu, protože je pro ně znamením vystrojení mocí ke službě. A tato druhá zkušenost kdy může proběhnout i bez daru jazyků. Dalším rozdílem je, že letniční vytvářeli už po počátku své vlastní zbory a aliance.
23:29Zatímco charismatici většinou zůstávali ve svých původních zborech a snažili se tyto zbory charizmatizovat. Když to řekneme tímto zvláštním slovem. A skrze působení už zmíněného toho Davida de Plessis, který prosazoval ekumenismus, se učení o druhé zkušenosti otvírali nejen protestantské církve,
24:00ale i anglikáni a katolíci. Hodně tomu napomáhaly i charizmatické knihy, jako třeba kniha Davida Velkerzona, D.K. Kříž. Ale po nějaké době, zhruba po těch 20 letech od vzniku charizmatického hnutí, tak i kvůli nesouhlasu části členů tradičních sirkví,
24:32i charizmatiční věřící začali odcházet z původních církví a ustanovili si svá vlastní společenství a denominace. Je pravdou, že skrze toto hnutí přijalo mnoho křesťanů jakési duchovní obživení, ale přineslo to i nejedno rozdělení a mnoho odchodů ze sboru.
25:02velkým mínusem u křesťanou charizmatického směřování je sice nepřiznaná, ale přece jen snížená autorita Bible. Podobné je to sice i u ostatních církví, i když je to věčnou z důvodu liberalismu, ale to znamená, že Bible trošku ustoupila do pozadí
25:37a na to, co písmo učí, jsou teď možné různé úhly pohledu a pochopitelně i různá praxe. Biblia je u charizmatiků sice nespochybnitelným základem jejich učení, ale nová, přímá, přímnější boží osloveně skrze proroctví a jazyky je skrze knihy uznávaných učitelů a uzdravotelů
26:14zákonitě odsunulo písmo poněchuť do pozadí. Navíc je v tomto hnutí podporována touha po zážicích, ve spojení s moderní hudbou i po emocích a často také po zázracích. Není proto divu, že se v charizmatismu objevovali a objevují je hereze a úlety.
26:48Z charismatismu zašli například brangamismus, rodina lásky, ty také uznávali volný sex, hnutí víry, toronské požehnání, to byly všelaké ty výkřiky, zmítání na zemi, zvířecí zvuky nejnovější v březnu roku 2019
27:21zbudilo celosvětový posměch z mrtvých stání vrak vydýchajícího muže. Možná si na tohle to ještě taky trochu vzpomínáte. To se stal v Jižní Africe. Touha po zázracích a zvláštních zážicích je v charizmatismu někdy tak veliká, že se objevují i podvody.
27:53Asi tolik z informací, které se mi podařilo shormáždit, ale s charizmatickou zbožností mám já, ale nejen já, osobní zkušenosti z našeho zboru. Musím říct, že já jsem asi před 40 lety, V té době probíhali v našem sboru spory. Viděl v charizmatismu správnější a duchovnější způsob křesťanství.
28:29Ale během doby jsem to v něm přestal vidět. Zjistil jsem, že charizmatismus nepřináší výrazně lepší a najednou i horší životní ovoce než tradiční biblické křesťanství. Viděl jsem, že objevované duchovní dary mě známých lidí je neuchránili před velkým pádem do hříchu.
29:03Byl jsem třeba i na velkých uzdravovacích shromáždeních nazvenoho Raidera. To bylo v Liverci, v letním kyně, kde byly tisíce lidí. To, co mě zklamalo tam, téměř nezaznělo, nebo minimálně zaznělo evangelium. tam se hodně uzdarovalo, ale přesto, když se tam uzdarovalo,
29:35tak i z našeho sboru tam byly někteří lidé dovezeny a nikdo nebyl uzdaroven. A člověk, který na těchto shromáženích uvěřil, křesťanství opustil. Nebo v blízké charizmatizmem ovládnuté církvi se odehrávaly spory až do té míry, Že se navzdory písmu dostali až před světský soud.
30:07Nepotvrdilo se ani pro rodství jistého bratera pro mne. Ten mi tehdy řekl, pán mi řekl, tohle je tvoje budoucí manželka. Já jsem byl ochotný to zkoumat a kdyby se to potvrdilo, tak uposlechnu. Ale nepotvrdilo se to. A v tom našem zboru, v kterém bylo asi skoro polovina charizmatických členů,
30:48když tam byla odmítnuta nadbiblická kniha Persiho koleta Pět a půl dne v nebi, když se v něm začalo důsledně verš po verši rozebírat písmo, kázání se stalo věčnou výkladovými a starštost se pokoušelo uplatňovat zborovou kázeně, tak po neúspěšném pokusu svrznout staršovstvo většina těchto lidí ze sboru vystoupila.
31:21Tyhle negativní zkušenosti ale u mě přesto u mnoho těchto věřících nespochybnily jejich upřímnost a snahu o živý vztah ke Kristu. Jenom se ukázalo, že jdeme po různých cestách následování Pána Ježíše. Oni věří, že je písmo, zážitky, duchovní dary a zkušenosti přibližují ke Kristu.
31:54My zase chceme jít co nejdůslednějím směrem, o kterém píše apostol Jan ve své první epištole v 2. kapitoli 3. a 6. verž. Kdo však zachovává jeho slovo, v tom se skutečně boží láska stala dokonalou. Podle toho poznáme, že jsme v něm. totiž v Ježíši. Kdo říká, že v něm zůstává, musí také žít.
32:24Sám žít tak, jak žil on. Já to přečtu ještě jednou. Kdo však zachovává jeho slovo, v tom se skutečně boží láska stala dokonalou. Podle toho poznáme, že jsme v něm. Kdo říká, že v něm zůstává, musí také sám žít tak, jak žil on. Jsme přesvědčeni, že tohle je správný směr křesťanství,
32:58i když cíl je bez boží pomoci nedosažitelný. Ale výsledky rozdílných cest v křesťanství, o kterých jsem v závěr dnešní biblické mluvil, se dají objektivněji zhodnotit třeba až po dalších 20-30 letech, pokud už do té doby nepřijde náš pán. A konečný a naprosto spravedlivý soud o těchto směřováních
33:30vynese náš spasitel. To je to, co jsem si já pro vás připravil.