Daniel 35: Bůh plnící své sliby (Daniel 9:15-19) 31.10.2025 Roman Klusák
Biblické texty v kázání
Daniel 9Genesis 15Leviticus 11Přísloví 20Izajáš 48
Upozornění: Seznam je orientační a může být neúplný nebo nepřesný.
Osnova podle biblických textů (5)
Upozornění: Osnova vznikla automaticky z biblických odkazů v přepisu a může být neúplná. Rozhoduje záznam kázání.
0:07Když studujeme společně písmo, bratři a sestry, dozvídáme se v něm spoustu věcí. Dozvídáme se v něm, kdo jsme my. Dozvídáme se v něm, eh, co Bůh stvořil. A také se dozvídáme o Bohu a o jeho charakteru. A když se bavíme o Božím charakteru, tak je nám jasně řečeno, že Bůh vždy jedná na základě svého charakteru.
0:40Řekněte mi, bratři a sestry, může Bůh zřešit? >> Nemůže zřešit. Proč nemůže zřešit? svatý, >> protože je svatý. Může Bůh udělat kulatý kruh? >> Může Bůh, bratři a sestry, porušit svůj charakter? Ne.
1:10A tak když čteme písmo, vidíme, že Bůh je stálý, že Bůh je stejný. A tahle jeho stálost, jeho neměnnost, chcete-li, je častokrát něco, co co my čemu nerozumíme, co nechápeme. Je to něco e co nám ale má přinést, bratři a sestry, tak jak čteme písmo, velikou útěchu.
1:41Víte, jak hrozné by to bylo, kdybysme najednou zjistili, že Bůh přestal jednat na základě svého charakteru, že si věci rozmyslel, že je změnil, to, že se Bůh nemění, je pro nás strašidelné, že v čem Je to
2:11strašidelné, bratře a sestry, protože Bůh je svatý a protože Bůh je spravedlivý. A když mluvíme s lidmi, tak častokrát zdůrazňujeme správně Boží milosrdenství, Boží lásku, Boží soucit, který vidíme v Pánu Ježíši Kristu. Ale stejně jako je Bůh laskavý, milosrdný, soucitný, tak stejně
2:42je spravedlivý a stejně je svatý. A tak tyhle Boží charakteristiky v nás mohou vyvolat obavy. Myslím si, že velice pravdivě nebo rozumně. Jak totiž víme, zda se Bůh rozhodne, bratři a sestry, v jedné situaci na základě své spravedlnosti a nebo na základě své milosti. Jak to víte?
3:19Jak jak rozeznáte u hříšníků? Člověk zřeší. Já zřeším. Jak víte, zda mě Bůh odsoudí spravedlivě a bude na základě své spravedlnosti a nebo mě omilostní na základě své milosti. Ježíš, >> jak to poznáš? OK. No, ale to jsou obě jeho charakteristiky. I spravedlnost jeho charakteristika, i milost je jeho
3:50charakteristika. V té chvíli, když se dostaneme do nějaké takové situace, nám pomůže jeho zjevení, jeho zjevená vůle. Když Bůh totiž něco zaslibuje, pak to na základě svého charakteru musí splnit, že? A přesně to je ujištění toho dnešního textu,
4:24protože nám dává odpověď na ty nejdůležitější otázky. Otevřete společně se mnou do Daniela do deváté kapitoly. A my jsme minule, minulý týden začali společně studovat Danielovu reakci na na jeho studium písma. A k tomu se ještě dostaneme. A studovali jsme verše 4 až eh 14 a dnes budeme pokračovat a budeme probírat verše 15 až
4:5219. Já budu tedy číst, nebudu číst už od čtvrtého, ale budu číst od 15. verše deváté kapitoly knihy Daniel a budu číst až do 19. verše a prosím vás, abysme z úcty k Božímu slovu, pokud můžeme, povstali tak, jak budu číst Boží slovo. Daniel devát kapitola od 15. toho verše se píše toto slovo. A teď panovníku, Bože náš, jen si vyvedl svůj lid z
5:18egyptské země mocnou rukou a učinil si sménno až do tohoto dne, zřešili jsme, ničemněji jsme jednali. Panovníku, pro všechny tvé spravedlivé činy, kež se tvůj hněv i tvé rozlícení odvrátí od tvého města Jeruzaléma, tvé svaté hory. Vždy to kvůli našim hříchům a zvrácenostem našich otců Jeruzalém i tvůj lid je v potupě ode všech okolo
5:47nás. Teď ale vyslyš, Bože náš, modlitbu svého otroka i jeho úplnivou prosbu a rozjasni svou tvář. nad svou spustošenou svatyní pro panovníka. Nakloň, Bože můj, své ucho a slyš. Otevři své oči a vis. Jak jsme spustošeni my i město, které se nazývá tvým jménem. Vždyť své úpěnlivé prosby před tebe přednášíme. Ne pro své
6:19spravedlivé činy, nýbrž pro tvé mnohé slitování. Ach, panovníku, slyš. Ach, panovníku, odpusť. Ach, panovníku, pozorně naslouchej a jednej, neotálej kvůli sobě samému, Bože můj. Vždyť tvým jménem se nazývá tvé město i tvůj lid. Tolik ze čtení Božího slova. Budu se modlit. Děkujeme ti, Pane a Otče náš, za tvůj zjevený charakter.
6:50Děkujeme ti, Pane, za to, že tvé slovo je ukotveno v tom, kdo jsi a že my můžeme vědět, jak budeš reagovat. Ne proto, že by si porušil svůj charakter, ale proto, že jsi nám zjevil svůj charakter. Tak prosíme, Pane, abysme vždycky jednali pro tvoji slávu, abychom se dokázali modlit, jako se modlí Daniel. Prosíme tě, aby to nebylo jenom
7:20intelektuální cvičení toho dnešního večera, ale abychom žili na základě tvého slova a byli proměňováni do tvé podoby. Amen. >> Amen. Můžete se posadit. Daniel se, bratř a sestry, po studiuju písma, postuduju konkrétně proroka Jeremiáše, tak jak máme zapsáno na začátku deváté kapitoly, dostává k modlitbě
7:56a dostává se k ní kvůli tomu, že už uplynulo těch 70 let. Babylonské zajetí v prvním roce Daria médského nebo Kýra perského, jak chcete, skončilo. Ta doba již je naplněna. Ale ale otázka, která Daniela trápí, je proč by Bůh měl vyslyšet? Ale to je otázka, bratři a sestry, která věřím, je
8:28něco, čím se zabýváme i my. Řekněte mi, bratři a sestry, proč by Bůh měl vyslyšet naše modlitby? Proč? >> Protože jsme jeho lid. OK. Ještě nějaká odpověď? >> Pro své milosrdenství. >> Pro své milosrdenství. OK. Protože řekl, že to udělá. >> Protože řekl, že to udělá. >> Přesně. Jo. Eh,
9:01Daniel přistupuje k Pánu Bohu a my jsme viděli v tom předcházejícím textu, že první, co dělá, je je vyznávání, že vyznává, kdo Bůh je, vyznává, kdo Izraelci jsou. A vlastně říká, že Izraelci nejsou lepší, než byli před 70 lety. Jejich otcové zřešili a proto je Pán Bůh potrestal. Ale vlastně situace se v této chvíli nezměnila.
9:31A my se za chvíli ukážeme, že pán Bůh z toho lidského pohledu vlastně nemá žádný důvod jim prokázat milosrdenství. nemá žádný důvod z toho lidského pohledu je přivést zpátky do Izraele a obnovit Jeruzalém A tak Daniel nejprve vyznává Boží charakter a vyznává hříchy svého lidu.
10:05A teď v této chvíli se dostává k prosbě. A já chci, bratři a sestry, abysme se dnes zamysleli, když prosíme Pána Boha, chci, abysme porovnali a nemusíme to asi nějak jako říkat nahlas, ale chci, abysme porovnali na na jakém základě prosí Daniel a na jakém základě častokrát prosíme my. Nechci, abyste se hlásili, ale chci se jenom zeptat, jestli někdo z vás
10:35myslel na ten domácí úkol, který jsem dal minulý týden. Jestli jste měli čas si přečíst ten text a udělat si čárky vždycky, kdy Daniel mluví o Bohu jako tvém. Když jsme četli ten text, je to něco, co vyvstalo. My to za chvíli uvidíme. Ale když Daniel od toho verše 15 až 19 oslovuje hospodina, je to skoro 20krát, kdy mluví o něm. Je
11:05to tvé milosrdenství, tvůj lid, tvé město, tvé jméno, tvůj otrok a tak dále a tak dále a tak dále. A tak se není čemu divit. Když Daniel prosí Hospodina v této chvíli od 15. 19. verše, tak ho neprosí na základě ničeho, bratři a sestry. A to je potřeba hned zdůraznit
11:35na základě ničeho, co by vycházelo z Daniela samotného. Ale základem jeho prozeb je Hospodinův charakter a jeho zaslíbení. A proto hlavní myšlenka je tato Boží sláva. Boží sláva je garantem Božích zaslíbení.
12:07Pojďme se podívat do toho našeho textu. Daniel začíná a ukončuje to vyznávání, že v tom 14. verši. A v této chvíli přichází a říká:„ A teď nyní, Hospodine, my až doteď Daniel vyznával, až doteď ukazoval, proč vlastně by Bůh nemusel vyslyšet. Protože tak, jak si pamatujete, on tam dával tu matematickou rovnici, že kdy na jedné straně dal hospodina a na
12:36druhé straně dal Izrael a pak to obrátil a na jednu stranu dal Izrael a na druhou stranu dal Hospodina, aby zjistil, jaký vlastně má vůbec Izrael nárok na nějaké odpuštění. A my jsme zjistili, že nemá žádný, protože jediné, co co Izrael má, je ostuda.
13:07ale je to hospodin, který má spravedlnost, slitování a odpuštění. A musíme si říct, že v této chvíli, bratři a sestry, Daniel sám mluví o tom, že ano, Izrael si zaslouží trest a zasluhoval si ho za své hříchy, za svoji neposlušnost, za své přestoupení. Ale v této chvíli, když přichází Daniel před Hospodina, aby prosil,
13:41tak to dělá na základě toho, co Bůh zaslíbil, protože Bůh zaslíbil, že Izrael bude sice potrestán, ale že bude potrestán jenom na 70 let. A teď přišlen ta doba konce. Teď přišel ten čas, kdyby Hospodin měl ukázat milosrdenství. Ale Daniel si uvědomuje, bratři a sestry, a já potřebuji, abysme si to uvědomili taky toho dnešního večera,
14:16Je to on, který rozhoduje. Je to on, který omilostňuje. Je to on, který soudí. A on nemusí odpustit. On nemusí zapomenout, on nemusí přikryt hřích ani ho smazat, protože je panovník, že to to čteme v tom 15. verši. On je ten, který vládne. A Daniel, bratři a sestry, je si z toho velice dobře vědom a my musíme taky. Je to Hospodin, který je vládcem, který je
14:47panovníkem, ne my. A proto se Daniel modlí k Bohu a připomíná sobě i nám, že panovník, Hospodin sám je Bohem smlouvy. Podívejte se do toho 15. verše. A teď, panovníku Bože náš, jenň si vyvedl svůj lid z egyptské země mocnou rukou a učinil si sméno až do toho dne.
15:20Kontrolní otázka, bratři a sestry, pro vás. Proč Daniel tady zmiňuje egyptské vyjítí? Proč zmiňuje Exodus? >> OK. Když Bůh uzavřel svou smlouvu s Abrahámem, tak mu řekl, že jeho potomstvo bude 400 let otročit v cizí zemi. Genesis 15:13.
15:54Ale řekněte mi, bratři a sestry, když se když se Izrael dostal do Egypta a byl v Egyptě a 400 let tam otročil, kolik si myslíte, že dodržovali hospodinových zákonů? Kolik si myslíte, že dodržovali hospodinových příkazů? Kolik si myslíte, že za těch 400 let vlivu pohanských modelí
16:24bůžky? Měli eh špatné vnímání hospodina, jestli nějaké, měli eh špatné zvyky, měli pohanské názory, měli pohanské zvyky, pohanské uctívání. Kolik si myslíte, že toho měli, když ani ještě neměli zákon? Když ani ještě neměli vlastně nic v ruce, jenom tradici, kterou jim měli
16:54předávat jejich rodiče a my víme, že to nedělali. Řekněte mi, bratře a sestry, po 400 letech tohoto a já si dovolím tvrdit polopohanského národa, proč by je měl Hospodin vyvádět z Egypte? A jediná odpověď, která je a která existuje, není kvůli tomu, že
17:24oni byli jeho lid, protože za stejné ohavnosti, které pravděpodobně dělali v Egyptě, on je pak posílá do vyhnanství, Bůh je vyvedl přesně kvůli tomu, že to zaslíbil.
17:54Nebylo to kvůli tomu, jací byli oni. Bylo to kvůli tomu, že on dal slib Abrahámovi. A my vidíme, že Mojžíš popisuje, že to bylo přesně 430 let potom, kdy vyšli na den. A tím, jak vidíme v 15. verši, si Bůh učinil jméno, oslavil se. V knize Jozue čteme o tom, jak moc lidé v Kénánu
18:25slyšeli a báli se Izraelců kvůli tomu, že je Bůh vyvedl z Egypta. Ale to bylo 40 let potom. A přesto, bratři a sestry, i v téhle době, kterou píše Daniel, Daniel to píše takovým způsobem, aby si lidé a čtenáři uvědomili, že Boží jméno, které si učinil v tím, že vyvedl
18:55izraelský lid z Egypta, až až oni vlastně neudělali nic, čím by si to zasloužili, pořád je velké. A Bůh se v té chvíli zjevil jako mocný a věrný Bůh. A v té chvíli se Daniel znovu vrací ke hříchům. Vidíte to v tom verši 15. My jsme zřešili. Ničemně jsme jednali.
19:28Daniel, bratři a sestry, ukazuje, že stejně jako Bůh nevyvedl Izrael z Egypta pro ně samé, ale pro sebe. Stejně tak je tomu nyní. Levitikus 11:45 říká: "Neboť já, Hospodin, jsem vás vyvedl z egyptské země, abych byl vaším Bohem. Buďte svatí, neboť já jsem svatý." Proč Bůh vyvedl Izrael z Egypta? No, aby byl jejich Bohem, aby se jim poznal, aby aby je vyučil,
20:00aby je zachránil z otroctví. Verš 16 pokračuje našeho textu a říká: "Panovníku, pro všechny tvé spravedlivé činy, když se tvůj hněv, kež se tvůj hněv i tvé rozlícení odvrátí od tvého města Jeruzaléma, tvé svaté hory, vždy to kvůli našim hříchům a zvrácenostem našich otců." Jeruzalém i tvůj lid je v potupě ode všech okolo nás.
20:32Daniel nabádá v téhle chvíli čtenáře nás k tomu, abychom rozuměli, bratři a sestry, že to byly spravedlivé činy Hospodinovy, které vedly ke zničení Izraele. Byla to jeho spravedlnost, která je dovedla k tomu, že jsou ve vyhnanství.
21:10Ale častokrát, umím si to představit a je to možná i i pro naše životy, oni mohli mít eh mentalitu, že jsou chudáčkové. Já jsem to přece neudělal. Já jsem to přece nezavinil. Já za to přece nemůžu. A neviděli svůj vlastní život v Babyloni a neviděli svůj vlastní život v Perzii.
21:47Ale to, co nám říká bratři a sestry tady Daniel, je, že to byly Hospodinovy spravedlivé činy, které je dovedly k tomu, že na ně Hospodin vylil svůj hněv i své rozlícení. Ale pro ty stejné spravedlivé činy Daniel v této chvíli prosí, aby Hospodin svůj hněv odvrátil pro tu Hospodinovu správnost, že? Protože Hospodin, když něco řekne, tak aby byl
22:19spravedlivý, aby byl správný, musí to, co řekl, naplnit. A stejně tak, jako bylo správné zničit Izrael, tak teď je správné je přivést eh domů, ne kvůli nim samým, ale kvůli tomu, bratři a sestry, že Hospodinovo jméno je s nimi spojeno. Hospodin se rozhodl, neptejte se mě proč, já to nevím, spojit svoje jméno s takovými hříšníky,
22:52jako byli Izraelci. a jejich životy se rozhodl použít k tomu, aby ukázal, kým je on sám. A já se chci zeptat tebe, bratře, sestru, toho dnešního večera. Rozumíš tomu, že stejným způsobem na základě jiné
23:24smlouvy, na základě nové smlouvy se rozhodl Bůh spojit své jméno s tebou? A moje otázka, kterou nám klade nový zákon, abychom se nad ní zamysleli, je zda kvůli tvým činům a kvůli mým činům není Boží jméno opovržení.
23:58Nikdy nezapomeňme, bratře a sestry, že kvůli tomu, co pro nás Bůh udělal, jsme Hospodinovi vyslanci a že on v nás, nevím proč, našel zalíbení a rozhodl se svoje jméno a svoji slávu spojit s námi. My jsme o tom mluvili už minule, ale tím, že vlastně Izrael je rozptýlen mezi
24:28všechny okolní národy, tak kam je Hospodin zahnal, ty národy uvažují v té době tím způsobem, že díky tomu, že Hospodin, novo hospodinův národ byl poražen, tím byl poražen i Hospodin sám. Ale stejně, bratři a sestry, je to u nás, když se lidé podívají na tvůj život. a uvidí v něm konstantní hřích, který pokračuje a který se nějakým způsobem
24:57nemění a který jenom roste ve tvém životě. Jaký to je Bůh, když ty, který se nazýváš jeho jménem, jednáš takovýmhle způsobem?
25:29Podívejte se do verše 17. Teď ale vyslyš. Ano, Bože, pro své spravedlivé skutky, protože ji spojil své jméno s Izraelem, jsi je potrestal. Ale ale teď prosím odvrať eh ten trest, eh to ten svůj hněv, protože jsi spojil své jméno se svým lidem. Teď ale vyslyš. Měl jsi na to plné právo. Teď ale prosím vyslyš svého otroka
26:00a jeho úpěnlivou prosbu a rozjasni svou tvář svou spustošenou svatyní pro panovníka. Bratři a sestry, byl Daniel svatý? Ne. Proč by ho tedy měl Hospodin vyslyšet? Přísloví 20 89 říká: "Kdo odvrátí své ucho od slyšení zákona, i jeho modlitba je ohavností."
26:41pro ty lidi, kteří odvracejí své ucho od slyšení zákona, pro ty, kteří nechtějí slyšet hospodinů zákon, pro ty, kteří se se nechtějí řídit jeho slovem A já se ptám sám sebe, zda do téhle kategorie častokrát nepatřím.
27:21Ale teď, bratři a sestry, Daniel prosí, aby Bůh vyslyšel modlitbu jeho otroka, jeho úpěnlivou prosbu a rozjasnil svou tvář nad svou zpustošenou svatyní. Proč? Přečtěte mi to. Proč? Konec verše 17. pro panovníka. Co to tam dělá? Co to znamená? Proč má
27:51Hospodin vyslyšet Danielovu modlitbu? No, kvůli sobě samému, a je to právě kvůli Hospodinu samému a kvůli jeho slovu a kvůli jeho charakteru, pro který se Daniel takto úpělivě může modlit a říká: "Nakloň, Bože, své ucho a slyš.
28:23Otevři své oči a vis. Jak jsme spustušený. Daniel, bratři a sestry, v 18. verši jakoby volal k hospodinu takovým způsobem, že že Hospodin neví o tom, co se děje. Ale řekněte mi, opravdu hospodin neví o tom, co se děje. Vždyť to byly jeho spravedlivé skutky, které je tam dovedly. Ale Daniel, bratři a sestry, k Hospodinu
28:54přestupuje takovýmto způsobem a prosí ho kvůli tomu, že rozumí jedné důležité věci a to tomu, že Hospodinova vůle, Hospodinova vůle není svázána současnými okolnostmi a i když se zdá všechno ztraceno,
29:42Můžeme bratři a a sestry Hospodinu připomínat, co zaslíbil? Můžeme. Musíme mu to připomínat. Nemusíme. Musíme to připomínat sami sobě. Copak hospodin není všudy přítomný? Což potřebuje nes
30:12otevřít své uši a otevřít své oči? Ne, nepotřebuje. Ale to nás přivádí k ještě jedné velice důležité a praktické věci. Řekněte mi bratři a sestry, proč když se modlíme, Hospodin je častokrát ticho a neodpovídá na naše modlitby.
30:43Jsou to prakticky jenom tři důvody a schválně, schválně eh jestli je dáme dohromady. Za prvé náš hřích. >> Výborně. >> Pro náš hřích, >> protože už odpověděl. To je to, co co čteme v tom přísloví 289. Pokud si myslíme, že nás Hospodin vyslyší, ať ho nemilujeme a nechceme žít podle jeho slova, tak se hodně pleteme.
31:14Hodně se pleteme. Takže pro náš hřích může mlčet. Za druhé, protože jeho vůle být ne. A my se pořád modlíme za tu stejnou věc, protože se nemodlíme takovým způsobem, jakým se modlil Daniel. Nemodlíme se, Pane Bože, pokud to oslaví
31:44tvé jméno, pro tvé milosrdenství, pro tvoji schovívavost. Je-li to tvá vůle, ať jsou mé děti spaseny. Tak se nemodlíme. My se modlíme, ať jsou spasení Ale neapelujeme na Boží charakter. Apelujeme na své touhy.
32:21A třetí důvod, proč hospodin může být zticha, je, protože ještě nenastal čas pro splnění jeho vůle. A to jsou jediné tři, které jsem a pravděpodobně bysme našli víc, ale tohle jsou tři hlavní, pro které Hospodin je zticha. Ale Daniel se tady modlí. Proč bratři a sestry se modlí? Otevři své uši, Bože, a otevři své oči, abys
32:53viděl, co se tady děje a naplnil ty věci. Proč se tak modlí Daniel v téhle chvíli? No, protože už uplynulo těch 70 let. Kdyby se modlil před rokem takovouhle modlitbu, vyslyšel by ji pán Bůh? nevyslyšel, protože by bylo 69 let, ne 70 dokonce babylonského vyhnání, babylonského zajetí. Ale Daniel se tady modlí,
33:26protože apeluje na Hospodinova zaslíbení, na jeho slovo, které už dal. vždyť říká ve verši 18: "Své úpěnlivé prosby před tebe přednášíme, ne pro své spravedlivé činy." Daniel říká:„Pane Bože, prosím v našich modlitbách, v mých modlitbách nehleď na mě,
33:56protože kdybys hled a kdybys hleděl na lid Izraele v Babyloně a kdybys hleděl na lid Izraele v Egyptě, tak bys je nikdy nevyvedl. Nikdy nehleď na mě, ale hleď na sebe a pro svoji slávu a pro svoje jméno a pro svůj charakter a pro svoje zaslíbení, které jsi nám dal, pro svoje slitování naplň to své slovo.
34:29A proto říká znovu verš 19: "Ach, panovníku, slyš. Ach, panovníku, odpusť." Proč by Bůh měl odpustit, bratře a sestry? Protože to zaslíbil. Ach, panovníku, pozorně naslouchej a jednej, neotálej kvůli sobě samému. Bože můj, vždyť tvým jménem se nazývá tvé město a tvůj lid. kvůli sobě samému,
35:06pro svoji slávu a pro své jméno. Izajáš 48:11 říká: "Kvůli sobě," říká Hospodin v Izajáši, kvůli sobě samému to učiním. Vždyť jak může být mým jménem, mé jméno znesvěcováno? Svou slávu jinému nedám. Izeáš mluví naopak, bratři a sestry, o soudu v téhle chvíli,
35:37ale je to to stejné. Hospodin, když činí soud, činí spravedlnost, nečiní to pro nikoho jiného, jen pro svůj charakter. A stejně tak je to s jeho milosrdenstvím. A upřímně, bratře a sestry, to je pro mě velká úleva, protože když se dívám na mě a když se dívám na vás,
36:11tak se musím přiznat, že nás Bůh pro naši spravedlnost zachránit nemá. Ne, nemusí. nemá, Ne kvůli naší spravedlnosti nebo dobrotě, ale kvůli svému zaslíbení, které dal v Kristu Ježíši.
36:46A tak když se ptáme, proč nás Hospodin vůbec vyslýchá? A když se ptáme bratře a sestry, nejen proč nás Hospodin vyslýchá, ale proč nás povzbuzuje v knize Hebrejům, abychom přistupovali k trůnu milosti z A teď mě vypadlo to slovo ne z bázni a hledám to druhé slovo z ne eh statečně eh že máme prostě přistupovat k růnu milostiř
37:18A ano, ano, ale on tam říká, e, abysme abysme rádi, abysme Já to najdu, já to najdu. Já se omlouvám. >> Směle, výborně. Děkuju, abysme směle přistupovali. Proč? Proč by nás pán Bůh, kdyby nás nechtěl vyslýchat, směle
37:50napádal k tomu, abychom přistupovali? No, protože zaslíbil, že svůj lid, který si vydobil pro svoji slávu, vyslyší, když se bude modlit podle jeho vůle. A já chci, bratři a sestry, a tím budu končit. abychom stejně jako Daniel položili svoji víru
38:21na ty stejná zaslíbení, které nám dal Hospodin, stejně jako to učinil Daniel, kvůli tomu, že Bůh je musí naplnit pro svoji slávu, pro své jméno a pro své slovo, které dal, protože že kdyby ne, tak by přestal být Bohem, kterého uctíváme.
38:51A když padneme v našem životě, tak Bůh stejně zůstane věrný. A když zřešíme v našem životě, tak Bůh zůstane věrný. Ale nemilme se, bratři a sestry, pokud zůstáváme ve svém hříchu a žijeme v něm, aniž bysme byli vedeni Duchem svatým k pokání a k zápostu se hříchem,
39:22tak se nemůžeme nazývat jeho jménem, protože stejně jako bdí nad námi pro své milosrdenství, bude nad námi bdít pro svoji spravedlnost. A tak Boží charakter a jeho sláva stojí na základě našeho spasení i na základě našeho odsouzení. Na které straně budeš stát ty.
39:52Amen.