Daniel 33: Budoucí naděje (Daniel 9:1-3) 17.10.2025 Roman Klusák
Biblické texty v kázání
Upozornění: Seznam je orientační a může být neúplný nebo nepřesný.
Osnova podle biblických textů (2)
Upozornění: Osnova vznikla automaticky z biblických odkazů v přepisu a může být neúplná. Rozhoduje záznam kázání.
0:08Ve společném studiu knihy Daniel jsme se dostali do situace, bratři a sestry, kdy Danielovi jsou zjevovány události e budoucích dnů, hlavně ty, které se týkají Božího lidu. vláda pohanských králů nad Božím lidem, eh, kterou zažívá Daniel po celý svůj život nebo dospělý život, chcete-li a která se zdá, jako by už měla končit,
0:35nebude. A nejen, že nebude, ale bude to horší. Pohonští králové a vládci budou pokračovat vládnout nad Božím lidem až do příchodu antikrista. a židovský národ nečekají lepší časy. A ten důvod, proč je nečekají lepší časy, bratři a sestry, je kvůli jejich nevíře v Boha.
1:06Já nevím, jestli jste si to někdy uvědomili a vím, že ano, ale toto všechno, co my studujeme a co i vidíme, jsou následky rozhodnutí jejich životů. Jsou to následky jejich neposlušnosti. Jsou to následky jejich nevíry. Jsou to následky jejich hledání svého vlastního Boha.
1:37Řekte mi, bratři a sestry, e, je naše spasení podmíněno něčím? >> Vírou. Skvěle. Ale jejich bylo podmíněno poslušností. Když se podíváme do Starého zákona, tak v knize Deuteronomium vidíme, že Bůh, když uzavírá smlouvu s Izraelem, tak ji uzavírá podmínečně.
2:07Jejich poslušnost a neposlušnost měli za následek požehnání a prokletí, e, které měli v jejich životě. A nejen oni, ale také celé následující generace. A tak to, co zažíváme, co co vidíme, co co studujeme v knize Daniel, je vlastně následek Božího soudu nad jejich životy. Ale víte, co je úžasné? že v té chvíli, kdy Bůh už posílá Izrael
2:39ze své země, což což je prakticky konec soudu, který nad nimi má, nekončí s nimi a jejich milosrdenství nebo jeho milosrdenství je od nich neodebírá úplně. A to je něco, bratři a sestry, e, co vidíme i v tom našem textu. Pán Bůh
3:10není ke svému lidu netečný ani když je kára, ale ukazuje jim i uprostřed trestů své hojné milosrdenství a milost. Otevřete si se mnou do knihy Daniel do deváté kapitoly a my budeme pokračovat e v našem studiu a to verši 1 až t budeme číst a budeme studovat devátou kapitolu knihy Daniel první tři verše. Já vás prosím, abysme z úcty k Božímu
3:41slovu povstali tak jak budu číst tyto verše ve jménu Páně. Čtu z knihy Daniel z deváté kapitoly verše 1 až 3. V prvním roce Darea, syna Achašveršova, z potomstva Méckého, jenž byl učiněn králem nad královstvím chaldejským, v prvém roce jeho kralování jsem já, Daniel, pochopil z knih, co se stalo jako Hospodinovo slovo k proroku
4:10Jeremiášovi, že počet roků, který se má naplnit ohledně trosek Jeruzaléma, je 70 let. Tehdy jsem obrátil svou tvář k panovníku Hospodinu, abych jej hledal modlitbou a upěnlivými prosbami v postu, žíněném rouchu a popelu. Pod zečtení Božího slova. Budu se modlit. Děkujeme ti náš nebeský Otče a králi za tvoji neskonnou milost.
4:38I my dnes můžeme žasnout a a chválit tě za to, jak ty jednáš plný milosti v našem životě. Prosíme tě, Pane, za to, abysme si vzali příklad nejen z těch slov, nejen z toho soudu, ale z také z tvého hojného milosrdenství nad hříšníky, kteří my sami. Prosíme tě, Pane, za to, abysme mohli být světlem a solí o tom, jak ty jsi Bůh věrný a milostivý. Amen.
5:09>> Amen. >> Amen. Můžete se posadit. My jsme byli svědky, bratř a sestry, toho, jak Danielova vidění nebo vidění, která Daniel dostává v jeho myslích, vyvolávají strach a úzkost. A není se čemu divit. To, co je mu ukázáno a to, co čeká Boží lid, než přijde konec,
5:40je hrozné. Když jsme četli vizi v sedmé kapitole, měli jsme naději, že viděli jsme, jak Bůh na konci zasedne na svém trůnu a bude vládnout. A to by je úžasné. To to je nádherné. To je to je něco, co co nám přináší útěchu, ale také jsme viděli, že do té dobyř
6:10přichází veliké veliké věci a tím veliké, myslím hrozné. A kdyby Boží soud byl dost nebo kdyby Boží soud byl všechno, co Daniel vidí, bratře a sestry, upřímně si řekněme, že by to bylo dost k tomu, aby se Daniel třásl. A nejen aby se třásl Daniel, ale abychom se třásli my všichni. Ale ještě před ním přichází čtyři
6:38národy, které budou mít moc nad Božím lidem. A ve třetím a ve čtvrtém povstanou králové, kteří budou ničit Boží lid takovým způsobem, která je až do té chvíle bezprecedentní. A ten poslední v tom čtvrtém národě bude Antikrist. A já jsem se ptal sám sebe, jestli by mě takové věci eh nechali chladným.
7:17Bylo bysme, reagovali bysme my, bratři a sestry na ta vidění takovým způsobem, jako když se díváme na televizi. Pravděpodobně ne. A tak v naší mysli v této chvíli má znít otázka, copak je opravdu s Božím lidem konec? A odpověď, kterou dostáváme, je ne. V kapitole 7m vidíme, bratři a sestry,
7:47že přijde syn člověka. Doprostřed těchto hrůz, doprostřed tohoto kralování pohonských králů, přijde syn člověka, aby vykoupil svůj lid. A když přijde syn člověk, aby vykoupil svůj lid, tak je to začátek, který pak bude končit tím, že Bůh zasedne na svém soudu.
8:20A když čteme ten náš dnešní text, tak chci, abysme si uvědomili jednu důležitou věc a to tuto. Znalost Božího plánu nám dává naději ve chvílích, kdy se zdá, že naděje není. Znalost Božího plánu nám dává naději ve chvílích, kdy se zdá, že naděje není. Pojďme do toho našeho dnešního textu. Eh,
8:57nevím, nevím, jak vy, ale já, bratři a sestry, nemám moc rád umění. Eh, můžeme se někdy bavit o tom, proč to tomu tak je, ale mám rád jeden dopis, dopis, jeden jeden obraz od Rembranta. Rembrand vytvořil obraz, kde kde je apoštol Ján, apoštol Petr a studují spolu písmo. A vy víte, co je na tom obraze tak úžasné? To jakým způsobem studují to písmo.
9:26Znáte někdo ten obraz? Výborně. Petr sedí a Jan tím takovýmhle způsobem drží drží Bibli. A to je přesně, jak máme studovat písmo. Písmo vykládá písmo. A proč to říkám je za chvíli uvidíte. Pojďme k tomu prvnímu verši. V prvním roce Daria, syna Achašveršova.
10:04Darios, syn Achašveroše, neboli Dario Smécký, je král, kterého jsme viděli. na konci páté kapitoly a na začátku šesté. Otočte si do páté, šesté kapitoly. V šesté kapitole v prvním verši my vidíme, že kralování se ujal Dário smcký, když mu bylo 62 let. A začátek deváté kapitoly nás tedy staví do situace, která se odehrává zhruba 12
10:33až 13 let po viděních kapitoly 8. Když se otočíte zpátky do kapitoly 8, tak vidíme, že se začíná odehrávat ve třetím roce kralování babylonského krále Belšasara. A teď jsme 12 let, 13 let potom, kdy Babylon je dobyt a kralování se ujímá Darios Mécký.
11:11Král Belšasar tu noc je zabit a Babylon je dobyt. A přichází méckoperská říše. Píše se rok zhruba kolem roku 538 před Kristem. A všímejte si, bratři a sestry, toho, jak je Darios tady popsán. Darios, syn Achašvero, že? z potomstva méckého, jež byl učiněn králem nad kralováním chaldejským.
11:44My tady nečteme, bratři a sestry, že že Dario zdobyl Babylonskou říši tak, jak to vidíme a stal se králem, ale že byl učiněn králem. Řekněte mi, bratři a sestry, podle kontextu našeho textu, kdo učinil Daria králem? Výborně. Komentátoři se neshodují na tom, eh, kdo to byl, ale my rozumíme tomu, že bez ohledu na to, jestli Daria učinil králem
12:16nějaký lidský prostředník nebo ne, byl to Bůh, který za tím stál. A my za chvíli uvidíme, proč. Píše se totiž rok 538 před Kristem a Bůh ze své moudrosti ukončuje babylonskou říši a ustanovuje říši, která přichází a která je mécko perská a která vlastně
12:46začíná naplňování toho, co jsme viděli v kapitole 8. A to je právě ta chvíle, kdy Daniel dostává pochopení. Verš 2. V prvém roce jeho kralování jsem já Daniel pochopil z knih. Když Darios začíná svůj první rok, vnímejte bratře a
13:17sestry, že David se stává jedním z jeho vezírů. Pamatujete si to, jak jsme to procházeli v páté kapitole, v šesté kapitole? Protože Belšasal ho ustanovuje třetím v království. A Daniel v té chvíli studuje Boží slovo, studuje písmo. Řekněte mi, jaké písmo Daniel studuje, bratři a sestry? Já >> výborně.
13:47píše nebo studuje pravděpodobně svítek proroka Jeremiáše. A víte, co je na tom úžasné? Já chci, abysme žasli dneska. Víte, co je na tom úžasné? Řekněte mi, kde ho vzal. To úžasné, co vidíme první v tom, je, kde vůbec Daniel svitek proroka Jeremiáše vzal. Protože svek, který
14:17napsal Jeremiáš, se vůbec do Babylona nedostal. V roce 586, když Nabukadnézar dobyl a zničil Jeruzalém právě v tom roce 586, svitek zůstal v Jeruzalémě a potom odešel do Egypta. Proč? >> Přesně tak. Protože Jeremiáš odešel do Egypta. On měl jít, mohl jít do Babylona, ale
14:48zůstal a pak pak s ostatkem lidů odešel do do Egypte. Když tedy Daniel čte, studuje a vidí, co prorok Jeremiáš psal, rozumíme tomu, že v téhle krátké době, všímejte si, nejen že nějakým způsobem, což je pochopitelné, se dostal opis
15:18svitku proroka Jeremiáše do Babylona a konkrétně k Danielovi, ale navíc A to je ta druhá věc, která je úžasná. Do 58 let zhruba od sepsání tohoto svitku byl tento svitek přijímán jako zjevení Božího slova. Všímáte si to tam? Pochopil jsem z knih, co se stalo jako Hospodinovo slovo k proroku Jeremiáši.
15:55My přijímáme, bratři a sestry, písmo jako dané, ale s Danielem to tak nebylo. Daniel byl mimo ty události, o kterých psal Jeremiáš. On přišel do Babylona zhruba v roce 605 až 609 před Kristem. Takže vůbec nezažil, o čem psal Jeremiáš. Ale najednou
16:25teď, když Darios se dostává ke své moci, Daniel čtením a studiem začíná chápat Boží záměr a vůli, která byla zjeveněna proroku Jeremiáši. A v tom vidíme, bratři a sestry, eh Boží vedení a také jeho moc v zachovávání jeho slova.
16:58Já nechci opomenout důležitost toho, co v této chvíli Daniel dělá. Víte, bratři a sestry, je pro nás nesmírně důležité si uvědomit a aplikovat, co tady zde vidíme. Daniel neměl všechny detaily toho, co Bůh chce udělat. ty zjevení, které dostal, neobsahovaly všechny věci, které Bůh má v plánu.
17:30A to v Danielovi, tak jak jsme viděli i na konci osmé kapitoly, mohlo působit frustraci. Mohlo to v něm působit Daniel se v té chvíli, bratře a sestry, nestal člověkem, který se začne honit za za viděními a prožitky, ale snažil se bůží vůli pochopit ze
18:01zjeveného Božího slova a proto ho studoval. Písmo, které zrovna v této chvíli studoval, ze kterého Bůh mu dal pochopit to, co chápal, se nachází v v Jeremiáši ve 25. kapitole, verše 8 až 12, kde se píše toto slovo. A nechte si prst v Danielovi a můžete si otočit eh do Jeremiáše a tam se píše
18:34od osmého verše. Proto takto praví Hospodin zástupů, protože jste neposlouchali má slova. Hle, pošlu a vezmu všechny severní čeledě, je Hospodinův výrok, pošlu i pro svého otroka, babylonského krále Nabukadnézara a přivedu je proti této zemi, proti jejím obyvatelům i proti všem těmto okolním národům. Zasvětím je skáze a
18:57učiním je předmětem hrůzy a úžasů a věčnými troskami. Odstranním od nich hlas jásotu i hlas radosti, hlas ženicha i hlas nevěsty, zvuk ručních mlýnků i světlo lampy. Tato celá země se stane troskami, hroznou pustinou a tyto národy budou 70 let sloužit babylonskému králi. Stane se, že až se naplní 70 let, navštívím s trestem za vinu babylonského
19:29krále i ten národ je hospodinů výrok i chaldjskou zemi a učiním je navěky zcela opuštěnou. Řekněte mi bratři a sestry, kde se nacházíme? Nacházíme se v naplnění tohoto Božího zaslíbení z proroka Jeremiáše. A teď jsme se zkusme chápat. Ale Romane, tys
20:00nám říkal, že Boží slovo říká, že Izrael bude v zajetí 70 let, že? A Jeruzalém byl zničen 586, takže by měl být do zajetí zhruba v roce 500. Ano. Ale jak víte, že se to počítá od zničení
20:30Jeruzaléma? Řekněte mi, kdy bylo první vyvedení zajatců s Danielem? Zhruba v roce 609. až 605. A jaký je teďka rok? 530 8 7 6. Takže zhruba 70 let. Zhruba 70 let. A když Daniel čte proroka Jeremiáše,
21:08tak pak my dostáváme, bratře a sestry, ještě jednu věc, která nám v tom pomůže pochopit. Podívejte se do druhé letopisů, do 36. kapitoly, do 20. až 21. verše. Druhá letopisů 36. kapitola, 20. až 21. verš. Tam se píše: "Ty, kteří zbyli po meči, odvedl do Babylona a byli otroky jeho i jeho synů až do začátku kralování perského, království perského, aby se
21:39naplnilo Hospodinovo slovo skrze ústa Jeremiáše, dokud země nedo eh dokud si země nenahradila svůj odpočinek." Po celou dobu spustošení odpočinula, až se naplnilo 70 let. A když se podíváte do druhé paraly poomenu do druhé letopisů a do 36. kapitoly úplně na konec, tak vidíte něco úžasného.
22:1022. verš. V prvním roce vlády perského krále Kýra, když se navršilo Hospodinovo slovo skrze ústa Jeremiáše, vzbudil Hospodin ducha perského krále Kýra, aby nechal rozhlásit po celém svém království a také napsat slova: Toto pravý perský král Kýros, Hospodin, Bůh nebes, mi dal všechna království země a ustanovil mě, abych mu postavil dům v Jeruzalémě,
22:36který je v Judsku. Kdokoli z vás, ze všeho lidu, Hospodin, jeho Bůh, je s ním a jde. Řekněte mi bratři a sestry, kdo je perský král Kýros? Jinými slovy, Darius Mécký, ten stejný král, o kterém čteme na začátku deváté kapitoly. Ten Darios, který nechal Daniela hodit do lvíámy. 70 let
23:07po Božím soudu nad Jeruzalémem, nad Izraelem byl zničen Babylon, tak jak jsme četli v proroku Jeremiáši. Čím? Méckoperskou říší. A první král, který ho dobyl, poslal a umožnil všem Izraelcům, aby se vrátili. A o tom mluví knihy Ezdráš a potom Nehemiáš.
23:42Danielovi v téhle chvíli v deváté kapitole je zhruba 85 let. 83 až 85. A to nás vede k ještě jedné aplikaci. Podívejte se, jak důležité pro tohoto člověka, který byl zbožnější, který byl vzorem, bylo důležité studovat Boží slovo bez ohledu na věk,
24:12bez ohledu na na postavení, které měl, bez ohledu na to, co všechno mu Bůh dal zjevit. A přesně ty věci vidíme na základě verše 2, že Daniel pochopil ohledně trosek Jeruzaléma bude 70 let. A to je přesně první rok Dáriova kralování.
24:51A Bůh vyvádí svůj lid z Babylona. A tady vidíme, bratři a sestry, že Bůh znovu naplňuje své slovo a prokazuje milosrdenství uprostřed situace, která se zdá beznadějná. 70 let byl Izrael v Babyloně. 70 let se ho snažily pohanské národy včlenit do pohanských eh do babylonské říše. 70 let se lidé snažili, aby Daniel zapomněl na
25:19svého Boha. A přesto se to nepovedlo. Já chci bratři a sestry, abysme se velice krátce zastavili ještě nad veršem tři. Poslouchejte pozorně. Tehdy jsem obrátil svou tvář k panovníku Hospodinu, abych jej hledal modlitbou a úpěnlivými prosbami v postu, žiněném rouchu a
25:50popelu. Daniel, bratři a sestry, na tu situaci, na na tu radost, na to pochopení, které má z Božího slova, reaguje tak, jak bylo jeho zvykem modlitbou. A my se k té modlitbě, kterou měl Daniel, dostaneme, protože celý zbytek kapitoly téměř až do verše 19 je ta modlitba.
26:22Ale já chci, bratři a sestry, abychom se zastavili nad Danielovým přístupem k modlitbě, který tady vidíme. Řekněte mi, ať to nemáme někde zapsané černé na bílém, tak věřím, věřím, že to dáme dohromady. Byli Židé těch 70 let poslušní hospodinu?
26:54Musel tedy Bůh naplnit to zaslíbení, které jim dal a které bylo podmíněno jejich poslušností? Nemusel, protože říká, že pokud budou poslušní, dostanou požehnání. A Daniel, když studuje Boží slovo a když objevuje toto Boží zaslíbení, nestaví se k němu pyšně.
27:25Nestaví se, pane Bože, konečně 70 let na vteřinu, jdeme domů. Ale podívejte se, jak přistupuje k Hospodinu. Jenom se nad tím zamyslíme chvíli. hledal panovníka Hospodina. Jinými slovy, on chtěl ujištění toho, že že to, co zjistil z Božího slova, je opravdu to, co Bůh zamýšlel.
28:00Nespoléhal na svoji rozumnost, nespoléhal na svoji schopnost eh gramatickejch jevů a pochopení. chtěl opravdu rozumět tomu a jak uvidíme i v tom našem textu té jeho modlitby, děkovat Bohu, ať jsou nehodní přijmout to zaslíbení.
28:30Protože to zaslíbení, které jim pán Bůh dal, bratři a sestry, a to si musíme dnes uvědomit i my, nebylo založeno na tom, co oni dělali, ale na Božím zaslíbení, na Božím charakteru. A tak, když přichází Daniel, přichází do modlitby s úpělivými prosbami v postu. Eh, proč se postíme?
29:01Proč se postíme, bratři a sestry? Co, co je co je význam postu? >> OK, přesně tak. Jo, kdybysme to chtěli vžít vzít všeobecně, tak půst je, že si, že se vzdáme na určitou dobu něčeho, co je nám příjemné, co je nám milé, co co nás těší, jako třeba jídlo. A ten čas, který jsme tomu věnovali,
29:31věnujeme Hospodinu v modlitbě, ve čtení, ve studiu, v rozjímání nad jeho slovem, v hledání jeho vůle. Ale podívejte se, bratři a sestry, Daniel se jenom nechtěl plně věnovat Hospodinu, ale přichází za ním v žíněném rouchu a popelu. Já já nevím, co jak byste reagovali vy,
30:02kdybyste zjistili, že váš národ, který byl 70 let zotročován v zajetí babylonském, najednou může jít domů, protože to hospodin zaslíbil. Proč Daniel přichází před hospodina v žíaném rouchu a popelu, bratři a sestry? No, protože si uvědomuje, že oni vlastně se vůbec nezměnili za
30:33těch 70 let. Uvědomuje si, že to, že Hospodin něco zaslíbil, nutně neznamená, že to bude aplikováno na ně, protože oni nejsou takoví, jaké Hospodin chce, aby byli. A proto obléká žiněné roucho a popel a sedá se do popela, protože to ukazuje pokání,
31:04pokoru. A proto jsem se ptal, bratři a sestry, i vás, jestli jestli je naše spasení nějakým způsobem podmíněno. A upřímně je a není. není, protože nezávisí na nás, protože i víra je Božím darem do našich životů. A přesto, pokud bychom v té chvíli začali být
31:36pyšní a řekli si jim, ano, my máme spasení a a nemůže nám ho nic vzít a a můžeme si dělat, co chceme, tak bysme jasně ukazovali, a že víru nemáme, protože nás víra žádným způsobem neproměnila. A tak když přicházíme k Božímu slovu a hledáme jeho vůli, bratři a sestry, která je nám zjevená, protože tu jedinou
32:08můžeme poznat, chci, abychom v ní nacházeli ujištění a naději ve chvílích, kdy v našem životě naděje nebude. Ale abychom tu naději nehledali s píchou v našem srdci. Ale v tom uvědomění si své vlastní hříšnosti a nedostatečnosti a hledání Hospodina v jeho milosrdenství
32:41a slitování. Protože a řekněme si to upřímně, já budu tím končit. Kdyby nás teď všechny Bůh vzal před svůj trůn
33:16No, nemusíš. Nemusíš. Ale pro krev Pána Ježíše Krista a pro jeho svatý život a vzkříšení. ohledu na moji hříšnost. Věřím, že to uděláš, ale nemusíš. Pán Bůh nás nemusel zachraňovat, bratře a sestry. On nás chtěl zachránit.
33:50A proto k němu nikdy nepřicházejíme s tím, že pro nás něco musí udělat. Ale do našich modliteb přicházejíme s pokorou a s hledáním jeho vůle, protože pak budeme mít naději v naději, v situacích, které naději nepřináší. My se příště podíváme do konkrétních částí té modlitby, protože je fascinující. Pokud budete mít čas během
34:20týdne nebo i teďka, možná během během večera, přečtěte si aspoň těch prvních 19 veršů, abyste příští pátek mohli mohli být připraveni. Teď vám Pán Bůh žehná a chrání vás.