Biblické vyučování | 1. List Petrův 5,1-4
0:12Takže dnes se budeme opět zabývat tou první epištolou apoštola Petera. Do této chvíle jsme prošli těmi prvními čtyrmi kapitolami a dneska se budeme zabývat těmi čtyřmi verši z páté kapitoly tohodle Peterova dopisu. Do tédleté chvíle jsme se zabývali
0:43tématem, protože to byla hlavní myšlenka toho, co apoštol Pavel do této chvíle psal. Jak má žít křesťan uprostřed utrpení? Protože tenhleten dopis psal pravděpodobně apoštol Petr v době, kdy hořel Řím a kdy opravdu všichni očekávali, že přijde velké
1:13pronásledování po celé té římské říši. Takže všichni věděli, že to nebude snadné, že že přijde pronásledování, ale apoštol Peter tady do této chvíle mluvil o tom, že křesťan, který prochází kvůli své víře pronásledováním, se za to nemá stydět.
1:47dokonce, že to může pokládat za výsadu, že může pro svého mistra a pána také snášet i úterapii. V těch verších, o kterých jsme přemýšleli, jsme četli i o tom, že pán Bůh bude skrze Pána Ježíše Krista soudit všechny lidi. Teď dříve tedy budou posuzovány skutky
2:18křesťanů, tedy to, co věřící pro Pána Ježíše Krista vykonali, ale na konci věků proběhne i poslední soud před velkým bílým trůnem. A tehdy bude pán Ježíš soudit všechny bohatele světa i všechna jejich hříšná [Hudba] jednání a hlavně také nevěru v nějako ve
2:49Spasitele. Tam čteme, že všichni jejichž jména nebudou nalezena v knize života, tak budou spolu s ďáblem, šelmou, falešným prorokem, smrtí i hádesem uvrženy do hořícího jezera, kterém je napsáno, že to je ta druhá smrt. Ale ti, kteří trpí, ne proto, že by se něčím proviněli, ale kvůli
3:20Kristu, tak mají i v utrpeních svěřit své duše do svrchované Boží péče. Takže to je to, o čem jsme, co jsme probírali v tom závěru té čtvrté kapitoly. V té páté kapitole. tédleté epištoli, ale už jde apoštol Peter dál a zabývá se tím, co má být ve fungujícím těle
3:52Ježíšovy nevěsty, která je církev. Takže si můžete otevřít své Bible a budeme číst úvod té páté kapitoly. Čtěme ty první čtyři verše. Můžete povstat ke čtení. Božího slova. Starší mezi vámi vybízím já spolustarší a svědek Kristových
4:24utrpení a také účastník budoucí slávy, která bude zjevena. Paste Boží stádo, které je u vás. Dohlížejte na ně nezdonucení, ale dobrovolně podle Boha, ne z nízké zjištnosti, ale ochotně. Ne jako páni nad svým stádem, ale jako ti, kteří se svému stádu stávají vzorem.
4:59A když se ukáže nejvyšší pastýř, dostanete nevadnoucí věnec slávy. Můžete se posadit. Takže tenhleten úsek písma je určen v první řadě starším, tedy představeným sboru, ale je potřeba říci, že ti starší nejsou nijak a v
5:37ničem před Bohem nemají ž vyšší cenu než řadoví členové Kristovy nevěsty. To, co mají navíc, je jejich úkol. Mají se starat o sbory, které jim jsou svěřeny. Mají jen větší zodpovědnost a jsou na ně kladeny sice stejné morální podmínky jako na všechny řadové členy Kristova Kristovy církve, ale jen se na ně přece jenom
6:09pohlíží o něco přísněji. Ty podmínky, které má splňovat starší sboru, tak jsou popsány v podstatě na dvou místech. To podrobnější je v první epištole Pavla k Timoteovi 3 1 až 13. Ale já přečtu aspoň ty kratší podmínky z dopisu k Titovi, tedy z první
6:40kapitoly pátý až devátý verš. Protože tenhleten popis je přece jenom o něco kratší. Protož jsem tě zanechal na krétě, abys dal do pořádku to, co ještě zbývá a ustanovil v jednotlivých městech starší, jak jsem ti přikázal. Jeli kdo bez úhony? Muž jedné ženy, jenž má věřící děti.
7:11Jemuž se nedá vytknout prostopášnost nebo nepoddajnost, neboť biskup. To je jiné slovo pro starší. V podstatě by se to dalo přeložit jako dohližitel. Musí být bez úhony jako Boží správce. Ne samolibý, ne popudlivý, ne pían, ne
7:41rváč, ne zištný, pohostinný, milující dobro, rozvážný, spravedlivý, zbožný, ukázněný, musí se pevně držet spolehli slova. jak bylo vyučováno, aby byl schopen jak povzbuzovat ve zdravém učení, tak usvědčovat od
8:17půlrce. Takže ne všichni křesťané mají stejný úkol, ale všichni věřící mají dodržovat přikázání, které nám ukládá písmo, zvláště to, co je napsáno v novém zákoně. Takže já ještě přečtu jednou ten úvod toho prvního verše. Starší mezi vámi vybízím já spolustarší a svědek Kristových
8:47utrpení a také účastník Boží slávy, která bude zjevena. Tenhleten verš podporuje náš nekatolický biblický názor, že apoštol Peter opravdu nebyl ustanoven prvním papežem ve Římě. A tady dokonce čteme, že se ani
9:18nepovažoval za nic takového, jak se kdysi papežovi říkalo Kristův náměstek a zástupce Boha na zemi. Něco takového ani nenapadlo. Apoštol Peter se považoval jen za jednoho z mnoha dalších starších. Má před nimi ovšem jednu velkou
9:48přednost, protože byl očitým svědkem utrpení Pána Ježíše a jeho slavného zmrtvýchvstání. I on s jistotou očekává zjevení Boží slávy, které se nezad nezadrždělně blíží, ale je si vědom i svého zapření. Takže sice očekává ocenění, ale možná, že i o něco
10:21menší, než jaké dostanou ti, kteří svého mistra nezapřeli. Ovšem jeho výzva starat se o svěřené stáro je určena všem, kteří jsou k této službě zmocněni, kteří byli Pánem Bohem. určeni, vybráni, vyvoleni. Je potřeba ovšem také říci, že to
10:56postavení být starším sboru, že to opravdu není žádná funkce úřednická, že to není ani funkce nadřazená nebo nadřízená jiným a už vůbec, že to není něco hierarchického, jak to je v některých církví, kde jsou tý
11:26kněžské. Služba starších je duchovní službou celému svěřenému společenství. Je to činnost, která tomu dotyčnému staršímu spolu s jinými staršími byla svěřena. Také si zečteme ty několik těch několik úkolů, které starší mají. Já jsem to do jisté míry trochu rozdělil,
11:56aby aby to bylo takové možná lépe zapamatovatelné. Je napsáno: "Paste stádo, které je u vás. Dohlížejte na ně, ne znucení. To, že jsou věřící nazváni stádem nebo ovcemi, tak to opravdu není žádné podceňování věřících a nebo a ani to ani
12:29naznačováním jejich hloupostí, případně omezenosti. Je to skutečnost, protože jsme opravdu proti Bohu, skutečně ve všech věcech v podřízeném a jsme opravdu omezeni v omezeném postavení těch závislých ovcí. Je to dáno tím, kdo je Bůh a kdo jsme my.
12:59A přece pán Bůh považuje za dobré, když jsou ve sboru ustanoveni starší, i když jsou to lidé se stejnými omezeními jako ti ostatní. Jejich hlavní starostí je pást svěřené stádo a ta ten hlavní úkol je, že se mají snažit zajistit tím dostatek
13:29duchovní stravy. Takže dohlížení neznamená takovou absolutní kontrolu nad ostatními věřícími, ale je to asi dost podobné jako když pastýř dohlíží na to své
14:01stádo. také i pastýři je vodí na ty dobré pastviny a nebo když vidí, že se nějaký věřící uchylují od pravdy Božího slova. Je to podobné jako když třeba ovečka nesprávně odbočí, tak se je snaží napomenout a zase navrátit do pravd Božího
14:38slova. Ale toleto dohlížení nemůže být konáno z donucení nebo z jakési povinnosti. Má to být něco, co opravdu ti lidé přijmou jako Boží úkol. Má to být něco přirozeného. A jestliže opravdu někdo také přijal ten úkol starších, tak to také znamená, že žena má nemá být líný.
15:16být starším, to znamená opravdu tomudle úkolu, kterýmu pán Bůh dal, tak se má věnovat a má vést, má pást, má dohlížet na to své svěřené stádečko. Já už jen taky potřeba zmínit, že aby to ve sborech dobře fungovalo, je nutná i ta druhá strana
15:49mince. Že i starší sboru mají být lidmi ve sboru respektováni. Jak už bylo zmíněno, i lidé ve funkci staršího jsou jen věřící s chybami a nedostatky. A přesto písmo považuje za správné, aby ve sboru takoví lidé byli a členové sboru by se jim měli v jistém smyslu podřizovat.
16:25děje. I v našem sboru zazněla slova: "Vy nejste moji starší. To znamená, já vás nebudu poslouchat a já se vám nebudu podřizovat." A potom také ze sboru odešli. Ale někdy tadleta slova ani nemusí přímo zaznít, ale zjednání člověka či lidí je přesto zjevné, že napomenutí starších
16:59neposlechnou. Tak nezbývá než uplatnit pravidla sborové kázně. A když nenastane žádná změna, nezbývá než vyloučení ze sboru. dalším povinností nebo nařízením, které mají starší konat, že to mají jakím, ale
17:33dobrovolně to mají konat podle Boha, ne z nízké zišnosti, ale ochotně. Takže opravdu je to další část týkající se dohlížení, které nemá být zdonucení, protože konat činnost staršího není možné pod nátlakem nějak nedobrovolně, nějak když
18:04se to v tom člověku, který byl určen starším, když se to, když s tím nesouhlasí, má ta služba starších má být naprosto dobrovolná. Neznamená to, ale že nepříjemné záležitosti konají ustanovení starší
18:35rádi. Často by se tomu raději vyhnuli a někdy se to i děje, protože málokdo má rád nepříjemnosti, ale to tadleta tenhleten úkol dohlížet na stáro zahruje i takové záležitosti. A právě v těhletěch věcech mají starší projevit nejen
19:05lásku, ale také přísnost a to podle Božího Takže to znamená, že vždycky by mělo být zřejmé, že to, co je všemu nadhřezeno, je pravda písma. A podle písma se také musí všechno řešit a to i v těch záležitostech pozitivních a
19:36radostných, ale při řešení skutečnosti, které nejsou nikomu příjemné. Další část služby starších, že ji mají konat ne z nízké nezištnosti, ale ochotně. Tak myslím si, že je do jisté míry dobré,
20:07že že v té dnešní ateistické době a v té naší společnosti asi málokdo začne sloužit Bohu ze zjištnosti. Málokdo začne se angažovat ve službě církvi z tohodle důvodu, protože každému je naprosto jasné, že v křesťanské službě nikdo
20:40nezbohatne. Byly však doby, kdy se do církevních služeb dostávalo mnoho lidí, kteří se chtěli mít dobře a ze služby Bohu chtěli získat i světské užitky. Vzpomínám si, že něco takového o sobě napsal i Jan Hus, který taky se dal šel studovat, aby se měl dobře, ale potom, když uvěřil, tak zjistil, že to je úplně
21:13jinak, že opravdu v službě pro Pána Boha tam nejde o zisk, tam jde o poslušnost. Takže jak už jsem řekl, takže to dnes v České republice už asi opravdu nehrozí, protože tomu, komu jde o postavení a majetek, tak určitě
21:43zamíří kamkoli jinam. Ale v tom textu jsme četli i o ochotě. nebo možná o tom opaku, o té o neochotě, protože ta ta se může objevit ve službě starších i dnes, protože se může stát, že starší neslouží Bohu a spolubrtřím vždycky
22:15ochotně. Někdy dávají přednost jiným věcem. činnostem, které jim jsou bližší, které je víc baví a nebo případně raději nedělají nic. Je ovšem nutné si vždycky uvědomovat, že když starší sborů duchovně slouží lidem, tak neslouží primárně jen jim, ale že tímhletím způsobem slouží
22:47hlavně Bohu. Ou další věcí, jak mají starší sloužit, že nemají být jako páni nad svím stádem, ale jako ti, kdo se svému stádu stávají vzorem. I tohle připomenutí o panování nad druhými už v té dnešní době tolik
23:23nehrozí, protože dnes už jsou i takové zákony, kdy to v podstatě do jisté míry není moc možné. Takže starší nemají panovat, vládnout, ale ani v té duchovní oblasti nemají být těmi, kteří určují, protože tím, kdo opravdu určuje,
23:56skutečně určuje a má na to právo, je pán Ježíš Kristus A ten panuje nad těmi, kteří se mu dobrovolně poddávají, kteří opravdu slyší Boží slovo a kteří toleto pravdivé Boží slovo chtějí uskutečňovat. Takže starší opravdu nemají právo vést svěřené stádo
24:26jinam, než kam ho vede, chce vést hlavní pastýř církve. A také je tady napsáno, že tím nejlepším, nejviditelnějším a nejdůležitějším způsobem vedení je být dobrým příkladem pro ty, kteří jsou
24:59vedeni. Takže platí to v tom kladném smyslu. že lidé rádi následují toho, kdo je dobrým příkladem, ale využívají i toho, když je něco negativní. Já jsem slyšel osobní takové vyprávění o tom, že nejúspěšnějším způsobem, jak někoho odradit od Boží cesty, je stát se
25:29špatným příkladem. To sice ten jeden můj bývalý spolupracovník říkal, že oni jako rodina už docela dlouho odmítli být součástí církve, protože jednou před Velikonocemi, kde byl největší půst, tak někdo z nich šel na faru a tam vonilo pečené maso
26:00A oni to pochopitelně hnedka využili a a v podstatě sami před sebou si odchod od Boha snadno omluvili. vědí, kdo je do funkce starších postavil, tak vědí, že dobré vyučování je sice
26:30nutné, ale že správné příklady táhnou. I v tom mém životě si uvědomuji, jak důležité pro mě bylo nejenom správné učení, ale v jistém smyslu bylo stejně důležité vidět i správné vzory. Viděl jsem jich opravdu dost, kteří to s Pánem Bohem brali naprosto
27:06vážně, ale těmi největšími vzdory vzory pro mě jsou dodnes moji rodiče. To neznamená, že byli bez chyb, ale jejich důvěra v Pána Boha nebyla nikdy hraná. My jako děti jsme to velice dobře rozpoznali. Nebylo tam v tom nic předstíraného v jejich víře. A právě v tom jsou pro mě dodnes velkými
27:42vzory. Ovšem kladu si otázku, jestli i na mě vidí druzí nějaký příklad. V tom čtvrtém verši, o kterém dnes přemýšlíme, je napsáno: "A když se ukáže nejvyšší pastýř, dostanete nevadnoucí věnec slávy." Myslím, že bychom všichni měli mnohem víc myslet na
28:12to, že už velice brzy přijde pán Ježíš, ten nejvyšší pastýř a že si nás vezme a svoji církev k sobě. A také z písma víme, že tenhleten jeho příchod bude nečekaný. Takže každý z nás by měl být připraven v každou chvíli, když se tady mluví o tom, o těch o té
28:42nevadnoucí o tom nevadnoucí věnci slávy, tak si ovšem nemyslím, že by nějaký starší sboru v souvislosti s příchodem Pána Ježíše přemýšlel hlavně o tom, jaký dostane věnec. Myslím si, že většina starších si mnohem časněji častěji uvědomuje, kolik věcí nezvládl, jak
29:13často jsme nebyli na správném místě, kolikrát jsme mlčeli, když jsme měli mluvit, jak často jsme nebyli tím nejlepším příkladem. A takže takovým biblickým příkladem milosti i i pro oceňování je i pro starší Abrahám.
29:47Je to veliký hrdina víry, který je pro každého křesťana vzorem a přesto i o něm písmo zaznamenává jeho velké nedostatky a pády a navzdor jim ho písmo přece velice oceňuje a to je myslím i pro starší sborů. jakousi útěchou, že i oni, ačkoli jim ke
30:19správnému plnění této funkce tolik schází, že pán Bůh ze své milosti přihlédne i k jejich víře a k motivům, proč se, i když nedostatečně snaží o tuhletu službu. A můžeme si být také jisti, že pokud jako starší jsme něco udělali
30:49správně, tak si můžeme být jisti, že pán Bůh nezůstane nikomu nic dlužen a to ani když půjde o ten věnec slávy. že to je, když jsme si prošli těmi čtyřmi čtyřmi úvodními verši páté kapitoly. Takže když točně zopakuji, tak jsme si připomněli,
31:22že ani apoštol Petr nepovžoval sám sebe za někoho výjimečného, za nějakého Kristova náměstka na zemi, že o sobě uvažoval jenom jako o jednom ze starších. I on počítal pevně s brzkým slavným příchodem jeho míst slávě v nebecké
31:53moci a i on počítal s odměnou podle zásluh. Také jsme dnes procházeli to, jak by měli jednat starší sboru. Měly by to být jacísi pastýři, dohližiteli nad sborem, který je přirovnán ke stádu oveček. A když se mluví o tom, že mají pást své
32:24stádo, tak je hlavně míněno, že se mají starat o jejich duchovní stravu, tedy o vyučování Božího slova. A pokud mají ovečky dobrou stravu, tak se většinou budou sami držet těch, kteří je na správné pastvy vodí. A v takovém případě není nutné často
32:57usměrňovat, ale také jsme se zmínili o tom, že i řadoví členové sboru by měli své starší respektovat. Mluvili jsme i o tom, že konat službu staršího není možné. Z donucení, z nějaké povinnosti, něco, co by bylo nařízeno třeba jinými
33:29lidmi. Služba staršího má být konána z lásky. A láska i mezi lidmi je také dobrovolná. nemilujeme. služba staršího se také nedá dělat ze
34:08ochotně, protože ten, kdo to dělá z jiného důvodu, kdo se třeba dívá na pozemský zisk, tak asi moc nepočítá s nebeskou odměnou, protože očeká dává tu odměnu už tady na panovat. Takže i zde platí, že jde o službu pro Pána
34:44Ježíše. A když si uvědomíme, kdo je on a kdo jsme my, tak je možné dělat jedině s pokorou. Takže i naši pokora by se měla projevovat v řeči, v jednání, v tom, že se nepotřebujeme sami prosadit, že klidně zůstaneme v pozadí, protože víme, že pán, který všechno
35:19vidí a nic, co si zaslouží ocenění, tak nepřehlédne, A nejlepším způsobem vedení druhých je stát se pro ně příkladem, hodným následování. A i to je nejlépe dosažitelné ve verné službě a v pokoře. že ti, kdo slouží Pánu jako starší, si jsou vědomi svých
35:54nedostatků a přece vědí, že pán Ježíš nic nepřehlédne, ale že ze své milosti odmění všechno, co bylo vykonáno pro něho z lásky. Jsem přesvědčen, že pán Bůh ohodnotí to, co lidé viděli. ale že ohodnotí i to, co bylo vykonáno v skrytě.
36:28Takže ta věčná odměna, někdo dostane, bude odměněn za to, co dělal pro Pána Boha už tady na zemi. Ale ta skutečná odměna, ten věnec, ta koruna, to dostanou ti věrní až v nebi.