3.5.2020 - V. Chumchal - Království Nebes je podobné...
Biblické texty v kázání
Upozornění: Seznam je orientační a může být neúplný nebo nepřesný.
Osnova podle biblických textů (2)
Upozornění: Osnova vznikla automaticky z biblických odkazů v přepisu a může být neúplná. Rozhoduje záznam kázání.
0:13Milí bratři, milé sestry, vítám vás všechny při našem společném schromáždění, vítám všechny posluchače, diváky doma, kteří sledujete i tuto bohoslužbu, toto kázání,
3:17Ale dneska s boží milosti můžu říct, že už vítám také některé bratry a konkrétně dvě sestry, kteří jsou tady dneska společně se mnou a já jsem za to moc vděčný, že nemusím kázat na prázdno jenom kameře s tím výhledem, že to jednou někdo bude sledovat, ale jsem vděčný za to, že můžu mít i obecenství, i když v takto omezeném počtu. Díky Pánu Bohu za to.
3:44Já bych se společně s vámi, se všemi, mili bratři a milé sestry, rád dneska po delším čase vrátil k Matoušovu Evangeliu, které v našem lovosickém zboru pravidelně procházíme. Je to už něco málo více než měsíc, kdy jsme společně na tomto místě jako schromáždění božího lidu otevírali tuto knihu a tam, kde jsme minule skončili, tam já bych dneska ráno moc rád pokračoval.
4:13A to znamená, že my se nacházíme ve třinácté kapitole Matoušova Evangelia, kde probíráme jednotlivá podobenství Pána Ježíše Krista. A těchto podobenství, které Pán Ježíš Kristus předkládá před své posluchače, je, jak si možná veřím tomu vzpomenete mnozí z vás, je celkem sedm. A vy, kteří jste slyšeli některé z těchto podobenství, nebo z těchto předchozích kázání v této sérii, tak jistě víte, že všechna tato Ježíšová podobenství mají jedno společné téma.
4:53A tím společným tématem je nebeské neboli boží království. Pane Ježíš Kristus častokrát mluví na toto téma, ať se podíváme do kteréhokoliv ze synoptických evangelií Matouš, Marek nebo Lukáš, tak zjistíme, že to boží neboli nebeské království je jedním z ústředních témat této zvěsti. A zatímco Matouš, evangelium, které my procházíme, Matouš, který cílí ten svůj dopis židům, kteří se rádi vyvarovávají příjmeho používání božího jména,
5:27a tak používá ten termín nebeské království, kdybychom se zaměřili na ty další evangelia, na Marka, na Lukáše, kteří zase naopak to svoje evangelium cílí na pohany, nebo i na pohany, tak používají to označení boží království. Neboť tomuto termínu zase naopak rozumí lépe čtenáři nežidovského původu. Ale ať už se bavíme o tom termínu nebeské království nebo boží království, jde o tu jednu a tu samou věc.
5:57Větší otázka je spíše, co je tím nebeským neboli božím královstvím myšleno. Je tím vymyšlená nějaká budoucnost? Předestírá nám tady Pán Ježíš Kristus budoucnost budoucích věcí? Nebo něco, co se teprve stane? Nebo už to Boží království panuje? Můžeme toto Boží království zažívat již dnes? Je na tuto otázku, my jsme si již dříve dávali odpověď. Řekli jsme si, že ten termín Božího království má v průběhu dějí několik rovin.
6:27a nebudu je nyní všechny opakovat, ale zmíním jenom ten náš kontext, znovu zákonní doby a to, že, možná si vzpomenete, už Jan Krtitel, který chodil po této zemi a připravoval cestu pro zaslíbeného mesiáše a volil lidi k pokání, tak to tak zdůvodňoval vlastně to tím, neboť se podle jeho slov přiblížilo, co on říká, království nebeské, že? Nebeské království.
6:57Podle Jana Krstitele se přiblížilo nebeské království. I později Pán Ježíš Kristus vyzýval zástupy stejným způsobem. Ta myšlenka vlastně toho času, kdy působil, ať už Jan Krstitel nebo Pán Ježíš Kristus, byla v tom, že království nebeské je blízko. Přiblížilo se království nebeské. Avšem v Matoušově ve 12. kapitole, kterou jsme také docela nedávno společně studovali,
7:24studovali. Ve 28. verši jsme četli, že toto blížící se království už se mění do skutečné reality. Neboť skrze Ježíšovo dílo, skrze jeho osobu, skrze jeho zázraky, které pán Ježíš Kristus činil, to boží království podle Ježíšových slov už přišlo. Pán Ježíš Kristus tam říká, znovu opokojím a to už 12.28, jestliže však já vyháním démony v moci ducha božího, pak už k vám přišlo boží království.
7:59A my víme, že Pán Ježíš Kristus činil zázraky, činil zázraky právě v moci ducha svatého. Farizeové obvinovali, že tak činí z moci Belzebula, ale on ukazuje na to, že to činí z moci ducha svatého. a jestliže činí tyto zázraky v moci Ducha Svatého, pak už přišlo Boží království. A tak my můžeme říci, že Boží království je z určitého úhlu pohledu již na zemi.
8:24Již od prvního příchodu Pána Ježíše Krista skrze jeho moc je Boží království již přítomné. Ježíš přišel jako pán, jako král, aby vládnul. Nemluvíme nyní o tom konečném božím království, o tom království, kdy si Pán Ježíš Kristus jednoho dne podmaní všechny a všechno po té, co se znovu vrátí na tuto zem, ale mluvíme o království božím, kdy Pán Ježíš Kristus už skrytě, a znova pokud je skrytě, to slobě důležité, kraluje v mnohých srdcích těch, kteří jsou jeho.
9:00A když říkám, že již nyní kraluje skrytě, tak ti myslím, že ta jeho vláda, to jeho panování je nescela zjevné. Ta jeho vláda je nescela viditelná. Ne každý toto království nebo toto kralování Pána Ježíše Krista vidí, ne každý vidí, jak Pán Ježíš Kristus už vládne v srdcích těch, které mu otec dal. Ježíšova vláda je i dnes, stejně jako tenkrát, svým způsobem určitým tajemstvím.
9:34Podobně jako ne každý v prvním století věřil v Pána Ježíše Krista jako Mesiáše, viděl jeho božskou moc a rozuměl jeho podobenstvím. Podobně ne každý dnes rozumí, vidí a věří Ježíšově vládě v srdcích obrácených lidí. Ale i proto Pán Ježíš Kristus vypravuje tato svá podobenství, aby ti, kterému otec dal této jeho vládě, porozuměli, aby pochopili, jak má toto boží království vypadat, jak toto boží království započne součinnost, jak toto boží království bude budováno, čemu toto boží království všemu bude vystaveno, jak se toto boží království bude projevovat, jak se bude rozrůstat.
10:21Jinými slovy, Páne Ježíš Kristus připravuje své učetníky k tomu, aby rozuměli tomu, co se musí stát a stane se. A přitom, aby to neotřáslo jejich vírou, když to možná nebude úplně podle jejich představ. A vlastně stejným úhlem pohledu se na toto podobenství můžeme dívat i my dnes. Podobně jako se na tato slova Pána Ježíše mohli dívat učeníci v prvním století, stejným způsobem se na tato slova můžeme dívat i my dnes.
10:55I my dnes můžeme mít otázky ohledně Božího království, i my dnes můžeme mít otázky ohledně Boží vlády v tomto světě. I my se dnes můžeme ptát, pokud Pán Ježíš Kristus vládne, proč Bůh dopouští to či ono. Proč kolikrát nezasáhne, proč neprojeví svoji moc tím či oním způsobem. Proč nezatlačí nebo nezničí své nepřátelé? Je to z toho důvodu, protože Boží království má určitý vývoj. Podobně jako měl vývoj, příchod Mesiáše na tuto zem, podobně má Bůh svůj plán i se způsobem svojí vlády.
11:40A tak se podíváme na to, jak Pán Ježíš Kristus mluví o tomto božím království, které už nyní můžeme zažívat zde na zemi. Když se se mnou podíváte do toho textu, Matoušovi 13, všimněte si, že hned 6 ze 7 těchto podobenství, které se nachází v této kapitole, v této 13. kapitole, tak 6 ze 7 těchto podobenství začíná stejnými nebo velice podobnými slovy,
12:08nebo velice podobnou jím úvodem, podobnou větou, podobnou frází, která zní, království nebeské je podobné. Takže v některém překladu máte, království nebeské je jako. Verše 24, 31, 33, 44, 45 a 47 obsahují tuto myšlenku, království nebeské je podobné. Čemu je království nebeské podobné?
12:38Pane Ježíš zde používá několik obrazů, aby svým učeníkům představil toto boží království. Jinými slovy, můžeme říct si, že máme před sebou obrazy, které v sobě ukrývají tajemství, kdy jedněm mají být tyto obrazy o božím království k povzbuzení a porozumění, ale zároveň víme, že druhým jsou tyto obrazy k nepochopení.
13:06To vidíme v verš 10 a 11, že když se učeníci ptali Pána Ježíše Krista, proč k lidem mluví v podobenství. On říká, vám je dáno, ale jim dáno není. Podobenství nejsou jenom proto, aby jsme lépe pochopili nějakou situaci, ale podobenství jsou i proto, aby někteří nepochopili. A v podstatě vlastně jenom to první podobenství, které jsme již procházeli od osévači, jako jediné tímto stejným úvodem nezačíná.
13:39Což ale neznamená, že by mluvilo k jinému tématu. Ne, toto první podobenství je takovým úvodem těch ostatních podobenství a dává si za cíl ukázat, jak toto Boží království začíná. A pokud si vzpomínáte, tak my jsme si říkali, že Boží království začíná kázáním Božího slova, neboli kázáním semené do lidských srdcí.
14:04My jsme mluvili o čtyřech půdách lidských srdcí, které různě reagují na Boží slovo. A pokud jste sledovali přenos na YouTube z minulé neděle, tak vlastně i bratr Šolc hovořil na toto téma, když kázal o podobenství, o rozsévači z Marková Evangelia. Nicméně já se dneska nechci vracet k tomuto podobenství o rozsévači, ale je před námi to druhé podobenství z těchto sedmi, které se nachází v této 13. kapitole Matoušova evangelie.
14:44A toto podobenství, už tím slovním obratem, království nebeské je podobné, začíná. A my se tady podíváme, čemu je podobné. Čemu Pán Ježíš Kristus přirovnává Boží království. Tak pojďte si prosím se mnou otevřít Matoušové evangelium, 13. kapitola a my společně budeme číst od 24. verše do 30. verše.
15:15Opakuji ještě jednou, budeme společně procházet Matoušové evangelium, 13. kapitola od 24. verše do 30. verše a já vás poprosím, abychom ke čtení tohoto božího slova povstali. Je zde zapsáno. Předložil jim jiné podobenství. Království nebes je podobné člověku, který na svém poli zasel dobré semeno. Zatímco lidé spali, přišel jeho nepřítel, rozesel mezi pšenici plevel a odešel. Když pak osení vyrostlo a nasadilo naklas, ukázal se i plevel.
16:03Přišli otroci toho hospodáře a řekli mu, pane, což pak si nezasel na svém poli dobré semeno? Odkud se tedy vzal plevel? On jim odpověděl, nepřítel člověk to udělal. A otroci mu řekli, chceš tedy, abychom šli a pozbírali jej? On však řekl, ne abyste snad při sbírání plevele nevytrhli z kořenů spolu s ním i pšenici. Nechte, ať obojí roste spolu až do žně. A v čas žně řeknu žencům, nejprve pozbírejte plevel a svažte ho do otýpek, abyste jej zcela spálili. Ale pšenici schromážděte do mé stodoli.
16:45Budu se modlit. Pane Bože Otčenáš, my Ti chceme pravdu ze srdce děkovat za nové ráno, za nový den, který můžeme prožívat s Tvojí milosti. Děkujeme Ti za to, že můžeme společně, jako Boží lid, otevírat Tvé slovo a můžeme se tak zamýšlet nad tím, co si nám nechal zapsat, Aby si skrze své slovo pracoval v našich srdcích, aby si proměňoval naši mysl, náš charakter, abychom poznávali Tvoji vůli, abychom žili opravdu způsobem, který se Tobě líbí.
17:23A tak jsem, pane Bože, vděčný za společenství, za ten malý ostatek, za tu hrstku lidí, tak jak spolu tady dnes můžeme být dohromady. Jsem vděčný za bratry a sestry, kteří nás pozorují přes internet, jsem vděčný za techniku, která v dnešní době je, že i když nadálku, tak můžeme takto společně se sdílet a společně přicházet k tobě na modlitbách.
17:54A tak pane, nechtěje Tobě vzdána česta sláva, nechci použiješ i tento text a toto kázání k Tvému vyvýšení, k Tvému oslavení, naší touhou je, pane, poznávat Tě, růst moudrosti a to, co slyšíme, tak aplikovat ve svém životě. Nechtěje Tobě vzdána česta sláva, modlím se o Tvém synu, v Pánu Ježíši Kristu. Amen. Můžeme se posadit.
18:18To znamená, milí bratři, milé sestry, jsme přečetli ten krátký text.
22:03Máme tady v podstatě takový další příklad, který Páne Ježíš Kristus používá, další takové přirovnání opět ze zemědělství. Podobně jako minulé, Páne Ježíš Kristus hovoří o člověku, který rozsévá dobré semeno. Rozsévač vychází na pole, aby ze své mošny nebo možná ze své zástěry rozséval zrníčka pšenice.
22:26A ta, aby zakořenila, sklíčila, vyrostla a přinesla mnohý užitek. Jenomže ten příběh má určitou zápletku, co se nestalo. Pán Ježíš Kristus říká, že na stejném poli, kde rozsévač rozesel to dobré semeno, se najednou objevuje nepřítel. nepřítel využívá příležitosti a ve chvíli, kdy se nikdo nedívá, tak přichází, aby této úrodě, této dobré úrodě nějakým způsobem škodil.
23:00A my když se zadíváme na ten text, tak vidíme, že ten nepřítel to dělá velice mazaně. On přichází nepozorovaně, přichází také skrytě a útočí způsobem, jenže na první pohled vlastně neviditelný, není vůbec vidět. Jinými slovy nejedná se, řekněme, o nějaký přímý útok tohoto oponenta, který by se přihnal jako velká voda, hlučně, okázalé, hrdě a začal vyhrožovat a vyvádět, začal by viditelně ničit úrodu nebo napadat člověka, který toto pole osévá.
23:38Ne, v tomto případě tento nepřítel, my pozorujeme, je velice hlstivý, že? Jeho atak je ve skutečnosti mnohem nebezpečnější, protože přichází skrytě, přichází nepozorovaně a následky těchto jeho činů se neprojevují hned, ale projevují se až časem. Považte, kdyby tento nepřítel zautočil zjevně, kdyby přišel a začal ničit tu úrodu, začal tam rozkopávat třeba ty řádky nebo něco, tak ten rozsévač, ten hospodář, kterému patří toto pole, tak by se mohl začít bránit. Snažil by se zamezit jakkoliv v tomuto škůci, aby neníčil to jeho dílo.
24:24Možná by si mohl pozvat na pomoc nějaké své přátelé nebo své dělníky, služebníky a tohoto nepřítele by společně mohli zahnat a třeba mu ještě naložit o cesty. Ale tím, že vlastně nepřítel se přikradl na pole patrně za tmy, tedy v noci, kdy všichni spali a rozesel do celého pole pšenice svůj plevel, aby narušil tu dosavačovu úrodu, tak to byl tah, který byl svým způsobem velice mazaný.
24:54To byl tah, který byl velice fikaný a ten muž, ten rolník, aniž by cokoliv tušil, ještě hodně dlouho vůbec nevěděl, že se stal terčem. zákařného jednání. Víte, já jsem se dočetl, že nejběžnější druh plevele, který se vyskytuje na obilných polích v Izraeli, je rostlinka, která se jmenuje takzvaně jílek mámivý. A neb je to taková jedovatá tráva, která se zpočátku dost podobá pšenici, a to až do té doby, než se na pšenici začnou objevovat klasy.
25:31Víte, dokud se jedná jenom o ty stébla, tak člověk to vůbec nerozpozná a může se těšit na dobrou a bohatou úrodu. Ale jakmile se na pšenici začnou objevovat klasy, tak v tu chvíli vyjde vlastně najevo, kolik vyrostlé zeleně je ve skutečnosti dobré, kolik z ní je pšenice a kolik z ní je jenom neužitečný plevel. a vlastně i nebezpečný. Protože, jak víme, tak přítomnost a vliv plevele je velice škodlivý. Každý hospodář, který kdy v životě cokoliv pěstoval, tak ví, že plevel může díky své vyšší konkurenční schopnosti ochuzovat polní plodiny, jako jejich vodu, tak o půdu, tak o ten půdní vzduch, nebo o živiny, které se v půdě nachází.
26:22Plevel může podporovat šíření chorob a škůdců a také dokáže snížovat teplotu půdy, dokáže zastiňovat a potlačovat polní plodiny a podobně. A to všechno dělá vlastně z plevelé uhlavního nepřítele, protože ty konečné ztráty v biomase příslušné polní rostliny, v našem případě pšenice, můžou být třeba i 60% a někdy třeba i více.
26:50Jinými slovy, člověk, který rozsévá, se těší, když mu pole klíčí, jeho osev si proráží cestu na slničko, dodůstá, zelená se a on se tedy může radovat a tetelit blahem, jak to všechno jde, hezky, ale jenom do té chvíle, než se začnou objevovat klasy. a ukáže se, že určitá část, možná podstatná část úrody není pšenice, ale je to pouze plevel.
27:20Do té doby vůbec nic nepozoruje, že by měla být jeho půda a plodina ohrožena, že by se na jeho pole měl objevit nějaký neřád. Není to poznat, pole vypadá zeleně, pole vypadá hustě, pole vypadá jako oseté, bohaté ve smyslu velkého množství. Na první pohled se tváří jako kvalitní produkt, ale skutečnost je jiná, opak je pravdou. Ve chvíli, kdy se má ukázat to skutečné ovoce skvizně, tak se najednou ukazuje pravda, že velká část úrody je jenom slupka, že je to jenom falešná přetvářka, že je to jenom náhražka, která se dlouhou dobu tvářila jako dobrá plodina.
28:02jakože z ní něco bude, ale nahednou ve chvíli, kdy se objevují klasy se zrnem bohatství úrody, tak přichází zklamání, objevuje se plevel, objevuje se vlastně odpad, který je k ničemu. A proto je vlastně tento útok velice zákeřný, protože rolník se stará, rolník obhospodařuje, rolník dělá všechno proto, aby to jeho pole krásně rostlo.
28:35nic netuší a až odstupem času zjišťuje, že to pole rozhodně neponese jenom dobré ovoce. Nejenom, že neponese jenom dobré ovoce, ale navíc vidí, že to dobré je omezené tím zlým. Až 26 až 27 říká, když pak osední vyrostlo a nasadilo na klas, ukázal se i plevel. Vidíte, je to až ve chvíli, když osení vyrostlo a nasadilo naklas. To je to, o čem jsem před chvílí mluvil. V tu chvíli se ukázal plevel. A verš 27 říká, přišli otraci toho hospodáře a řekli mu, pane, což pak si nezasel na svém poli dobré semeno?
29:22Odkud se tedy vzal plevel? A vidím, že hospodář jim odpovídá, nepřítel člověk to udělal. Už je seznámen se svým nepřítelem, už vidí ten dopad, který na jeho polu je. A ti otroci na to reagují, a co s tím máme dělat? Tady se chceš, abychom šli a pozbírali ten plevel? Možná, že se zdá logické říci, tak máme tady na poli dobrý klas, máme tady plevel, můžeme tedy jít, můžeme odplevelit to pole, můžeme vytrhat to, co není zdravé, ale ten plevel častokrát, víme, má velice tuhý kořínek, že?
30:08plevel je usazený v půdě, říkám častokrát mnohem hlouběji než samotné obilí. A protože hospodář je znalý poměru, je to dobrý hospodář, je to znalec, tak ví, že když začne trhat tento plevel, to, co by se stalo s některými dobrými klasy, ne se všemi, ale s některými dobrými klasy, to, co by se stalo, bylo, že by z půdy vytrhly tyto dobré klasy společně s plevelem.
30:37A tak by vlastně úroda utrpěla těžké ztráty, protože mnoho dobrého by uschlo. A tak hospodář říká, verž 30, nechte, ať obojí roste spolu, až do žně. A v čas žně řeknu žencům, nejprve pozbírejte plevel a svažte ho do otýpek, abyste jej zcela spálili, ale pšenici schromážděte do mé stoduly. Ano, plevel bude brát pšenici vláhu, plevel bude brát pšenici živiny, bude ji utlačovat, když bude růst společně s ní, bude ji brát místo na slunci a tak dále, ale patrně to bude pořád menší škoda, proto objiví, než kdyby se otroci rozběhly do polí, ve chvíli, kdy osení teprve vyrostlo, ve chvíli, kdy teprve nasadilo na klas a začaly ten plevel plošně likvidovat a vytrhávat její spůdy.
31:34Ne až ve chvíli, kdy klasy budou plné, až v tu chvíli dá hospodář příkaz k pozbírání úrody, rozstřídení dobrého od zbytečného a následnému uskladnění toho dobrého a spálení toho zlého. A tak toto je druhé podobenství, které Pán Ježíš Kristus před nás sklade. Je to druhé přirovnání, které nám předkládá. Myšlenka, kterou se snaží komunikovat určitou zprávu pod rouškou tajemství.
32:10A věřím tomu, že tak, jak vnímáme tento příběh, toto přirovnání, tento obraz, tak ve směst dokážeme rozpoznávat, co tím Pán Ježíš Kristus myslí. Na co se snaží poukázat, když zde zmiňuje Boží království a ten příběh, který jsme si teďka převyprávěli. vyprávěli. Ale kdybychom náhodou netušili, kdybychom si nevěděli rady, co přesně si pod tímto příběhem a jeho jednotlivými obrazy představit, tak Páne Ježíš Kristus nám zde později nechává i vysvětlení. Páne Ježíš Kristus nám zde v této kapitole nechává i klíč k tomuto podobenství. Pojďte se se mnou, prosím, podívat nyní do veršů 36 až 43. Musíme přeskočit pár veršů.
32:57A když se podíváme do verše 36 až 43, tak tady vidíme právě ten klíč. Pane Ježíš Kristus vysvětluje toto podobenství a proto my můžeme s jistotou vědět, co tím myslel. Píše se zde. Potom opustil Ježíš z zástupy a vešel do domu. Je přistoupili k němu jeho učetníci a řekli, vylož nám to podobenství oplevelu na poli. On jim odpověděl, rosévač dobrého semena je syn člověka a pole je svět. Dobré semeno to jsou synové království, plevel jsou synové toho zlého. Nepřítel, který je zasel, je dňábel. Žeň je skonání věku a ženci jsou anděle.
33:49Jako se tedy zbírá plevel a pálí se v ohni, tak bude při skonání tohoto věku. Syn člověka pošle své anděly i seberou z jeho království všechna pohoršení a ty, kdo činí nepravost a hodí je do ohnivé pece. Tam bude pláč a skřípění zubů. Tehdy se spravedlivý rozáří jako slunce v království svého otce. Kdo má uši k slyšení, ať poslouchá.
34:17A těmito slovy Pán Ježíš Kristus vysvětluje své podobenství svým učedníkům. Jak jsme si řekli, ne všem je dáno poznat tato tajemství, ale těm, které mu Otec dal, Pán Ježíš Kristus tato podobenství vysvětluje. My čteme na začátku, že to je poté, co se sešli společně jenom jako učedníci, on to vysvětluje jenom svým učedníkům.
34:44a smyslem tohoto vysvětlení je informace, že Boží království bude čelit určitému odporu, že Boží království bude čelit určitému protivenství, že Boží království nebude mít na růžích úsláno hned. My už jsme to částečně viděli v tom podobenství o rozsévači. Když se podíváme do 19. verše, tam se píše, ke každému, kdo slyší slovo o království a nerozumí,
35:14Přichází ten zlý. A co dělá ten zlý? Uchvacuje. Uchvacuje to, co bylo zase to. V jeho srdci. To je ten, který byl zase podel cesty. Protože sestry ďábel, ten zlý, pracuje proti božímu království. Že? V tomto světě to my víme. Ďábel pracuje proti božímu království a jeho cílem je, aby se toto boží království nerozrůstalo.
35:40Spíše naopak, snaží se ho jakkoliv ničit. Už jsme si řekli, že Boží království začíná skrze hlásání slova. A tak se Satan snaží toto Boží slovo z lidského srdce vytrhnout. A tam, kde mu nerozumí, tam se mu to daří. Tam bere Boží slovo. Ale tam, kde boží slovo padá do dobré půdy, tam, kde mu lidé rozumí, tam nemůže to zdravé vykořenit a tak používá jiné metody, kterými by chtěl toto boží dílo nějakým způsobem poškodit.
36:16A jednou z takovýchto dalších metod je, že dňábel působí skrze své syny neposlušnosti. On se snaží vytvářet určitý nátlak na to, co je zdravé a okrást ho o jeho živiny, okrást ho o jeho zdraví, okrást ho o jeho radost. Někdy to dokonce udělá tak, že se mu podaří své padělky nasadit mezi křesťany. Jinými slovy, najednou zde máme falešné křesťany, nepravé křesťany, takové, kteří jsou namícháni mezi ty skutečné.
36:50Satan podněcuje nesprávný růst náhražky, napodobeninu dobré rostliny, která se možná na začátku tváří a dost dlouho se tváří, že je všechno v pořádku, ale ve skutečnosti je to jenom prázdná slupka. Nezdravá, která není k ničemu, která se ukáže až ve chvíli, kdy stébulo nasadí na klas. Když se podíváme na to Ježíšovo vysvětlení, znova do toho textu, pojďte se se mnou do něj podívat, tak my pozorujeme, že v tomto podobenství už to označení dobré sameno neznamená boží slovo, jako jsme to viděli v podobenství o rozsévači, ale tady v tomto podobenství boží slovo představuje co?
37:36Boží slovo představuje obrácené lidi, neboli syny království, kteří uvěřili na základě Božího slova. Dále, polem, již není myšleno lidské srdce, opět, jako jsme to viděli v podobenství u Rosévače, ale tentokrát je jim tento svět. V tomto podobenství to pole, ta půda představuje tento svět. Rosévačem vidíme je syn člověka.
38:06Tedy Kristus, který na různých místech zasévá pravé věřící. Kristus na různých místech v tomto světě, na poli tohoto světa, zasévá pravé věřící, aby tam nesli ovoce. Jenže všude tam, kde má Kristus pravé křesťany, pozorujeme, přichází ten zlý a zasévá své padělky, které nikdy neponesou ovoce. Takové, kteří podporují falešnou spravedlnost.
38:34Satan má obrovskou radost, když může takto omezovat boží dílo, ten boží lid. A zvláště, když se mu podaří procedit některé ze svých synů do církve. A to my víme, bratři a sestry, že dňábel má takovou svoji falešnou círke. Na konci věku dokonce vyprodukuje i falešného krysta. My o satanovi víme, že on je imitátor, on je velice dobrý imitátor, on se dokáže převlékat za anděla světla, vypadá jako anděl světla, jako boží služebník, ale není jim, je to vlk v ovčím rounu, který opět vypadá jako jeden ze stáda, ale přitom je to vlk, který chce trhat
39:17Je to nepřítel, který rozsévá falešné napodobeniny, který rozsévá náhražky, které se tváří jako pravé, ale ve skutečnosti je to jílek mámivý. Je to jedovatý plével, který ničí to, co je dobré, to, co je užitečné, to, co je hodnotné. Pavel se snaží ubližovat tomu zdrávému plodu tím, že, jak už jsme si řekli, mu bere živiny, bere mu světlo, bere mu teplo, bere mu vzduch, v podstatě, dá se říct si, vycucává mu jeho sílu, anebo mu stíní. Snaží se mu bránit jít ke zdroji všech živin, tedy ke Kristu a jeho živému a mocnému slovu.
40:03Falešní křesťané a všichni ostatní, kteří odmítají Boha, jsou ti, kteří rozmělňují Boží slovo. A to, víme, jsou ty živiny. Falešní křesťané a všichni ostatní, kteří odmítají Boha, podkopávají Boží autoritu, podkopávají autoritu Božího slova a nepřisuzují mu žádnou váhu, která mu právě náleží. Ti, kteří božím slovem pohrdají, neberou ho vážně, různě ho parafrázují nebo jiným způsobem překrucují jeho pravý smysl, to jsou ti synové toho zlého. Ti, kteří relativizují jeho výroky a nařízení, či jej naprosto ignorují.
40:46nejenom, že tím odsuzují sami sebe, ale svým vlastně špatným příkladem jsou i hrozbou dalším, kteří se potom řídí podle jejich vzoru. A mnozí to o sobě vůbec nevědí. Mnozí lžou sami sobě. Stejně jako plevel, který roste mezi pšenicí, si může myslet, může se mu zdát, že i on je pšenice, Protože to tak ze začátku vypadá, má stejnou barvu, je dostá ze stejné půdy, možná má stejnou velikost a tak dále. Někteří lidé se opravdu také, tak stejně jako ten plevel domnívají, že jsou ve skutečnosti užiteční, že jsou součástí toho dobrého tovaru, té dobré rostliny, i když vlastně ve skutečnosti Pánu Bohu vůbec nepatří,
41:37když jejich život ve skutečnosti Pána Boha nijak neoslavuje. Dost dlouho to nemusí být poznatelné. Můžou se tvářit jako jeden z mnoha klasů. Jak jsem říkal, můžou opravdu vyrůstat ze stejné půdy, můžou mít stejné vlastnosti nějakou dobu. Ale ve chvíli, kdy přenice nasadí klas, kdy sama nese ovoce, ať už je to ovoce pokání, ať už je to ovoce evangelizace,
42:07evangelizace, ať už je to ovoce služby, věrnosti, poslušnosti Božímu slovu, v tu chvíli se najednou odhaluje ta přetvářka prázdné slubky plevele, který se jenom jako užitečný tváří, ale ve skutečnosti jim není. Který není schopné nést skutečné ovoce, tedy zachovávat v pravdě Boží přikázání. Takový člověk, říká nám tento text, je odkázaný k věčnému odsouzení.
42:34Takové Bůh nechá jednohodné sebrat, vrž 42, a hodí je do ohnivé pece, tam, kde bude pláč a skřípění zubů. Víte, někteří se na základě toho dnešního textu domnívají, že se tato pasáž vztahuje primárně na církev. Že v církvi porostou věrní i nevěrní vedle sebe. Nebo lépe řečeno, že v církvi porostou praví křesťané a falešní bratři.
43:07a že by se vlastně nemělo nic dělat, když ti falešní jedinci budou hřešit, anebo budou přinášet nová a falešná učení. Já osobně jsem nejednou slyšel, že křesťané mají v církvi být takový splachovací a mají tolerovat různé věci, různé hřišné jednání bezbožních lidí, stejně jako jich nebiblické názory, když se někde něco objeví, že by se to mělo tak někam zamést, o tom moc nemluvit.
43:36a nejeden křesťan potlačuje pravdu. A je to takový současný stav, který žel vidíme. A to je asi důvod, proč se dneska v církvi tak málo aplikuje církevní kázeň, protože nejsme zvyklí v lásce konfrontovat jeden druhého v jeho hříchu. Proč? Argument? Právě toto podobenství. Protože pokud někdo bude trhat dříve, to je ten argument jejich, poničí nejenom plevel, ale poničí i tu zdravou rostlinku, myšleno celou církev.
44:20Ale víte, bratři a sestry, tento výklad už sám o sobě je překroucením toho, co zde v tomto podobenství čteme. Nehledě na to, že by to odparovalo jiným částem písma, kde jsme jasně vybízeni k tomu, abychom v církvi rozlišovali, abychom v církvi konfrontovali své blížní bratry a sestry v lásce, kdy jsme vybízeni k tomu, abychom používali biblickou kázení, kdy jsme vybízeni k tomu, aby, jestli někdo nečiní pokání, vyloučili člověka z církve.
44:53Církev se podle božího slova má vypořádávat s hříchem, nemá tolerovat falešné učení ani neposlušnost božímu slovo. Pro místní církev platí výslovný příkaz, aby vyloučila ze svého středu každého, kdo se provinuje nějakou bezbožností, ze které nečiní pokání. A pokud je to tedy tak, pokud my se máme vypořádávat s Říchem v círky, pokud máme vytrhnout,
45:46o to zlé, co je ve středu církev, co by vrhalo vlastně špatný stín na celou církev, tak o čem je tedy tento text? Podívejte se se mnou ještě jednou do té pasáže. Cože znamená to pole, o čem jsme mluvili? Verž 38, polem není církev, polem je tento svět. My si mluvíme o světě. Bůh zasel dobré semeno do tohoto světa, ale přišel dňábel a nasadil mezi něj plevel, neboli syny neposlušnosti.
46:27A těmi, kdo se ptají, či mají tento plevel, tyto syny neposlušnosti vytrhat, opět není církev, to se netýká nás, to nejsme my. Těmi ženci nejsou synové království, těmi ženci jsou, v tom podobenství čteme, anděle. A tak jsou to tito anděle, kteří se ptají hospodáře, kteří se ptají toho rozsévače neboli Boha. Máme jít a vytrhat syny neposlušnosti z tohoto světa? Znovu opakuju, tady se nemluví o církvi. Ve smyslu, že by měla přehlížet, jak plevel roste uprostřední. V žádném případě. Tady jde o celkový pohled na svět.
47:10Bůh osévá dobrý produkt, ale satan do něj mísí svůj plevel. Bůh dovoluje po určitý čas tuto kontaminaci, ale až nazraje sklyzeň, skoncuje. Nejenom s plevelem, ale i se svým nepřítelem, který tuto veškerou škodu nadrobil. Budu číst od 40. do 43. verše. Tam se píše, jako se tedy zbírá plevel a pálí se v ohni, tak bude při skonání tohoto věku.
47:43Syn člověka pošle své anděly, je seberou z jeho království všechna pohoršení a ty, kdo činí nepravost. A hodí je do ohnivé pece. Tam bude pláč a skřípění zubů. Tehdy se spravedlivý rozáří jako slunce v království svého otce. Kdo má uši k slyšení, ať poslouchá. Vžité bratři a sestry, toto jsou strašné, ale zároveň také nádherné verše. Obsahuji špatnou, ale zároveň dobrou zprávu.
48:20Ježíš svým podobenstvím předestírá následky a dopady toho, komu člověk patří. Je-li dítětem spravedlnosti nebo dítětem toho zlého. Jedni budou zachráněni a v radosti se budou skvět v boží přítomnosti a odrážet jeho slávu, ale žel druzí budou zatraceni a budou hozeni do onivého jezera. Budou na místě, kde je pláč a kde je skřípění zubu.
48:54Tou špatnou zprávou je, že každý z nás se rodíme v říchu, každý z nás jsme neposlušní. Nikdo z nás není spravedlivý, jak říká Boží slovo, není ani jeden. Nikdo z nás nemá navrh, nikdo z nás se nemůže chlubit, že by byl lepší než někdo druhý. Ale s Boží milosti čteme také v Božím slově, že někteří jsme o spravedlení Kristovou krví. Boží milostí se někteří z nás stávají Božími dětmi. Ježíš přichází do našeho srdce a proměňuje ho skrze své slovo, podmaňuje si ho a stává se jeho pánem.
49:37Ježíš vládne nad životy svých dětí a ovocem těchto životů jeho dětí, synu spravedlnosti je poslušnost. Je to poslušnost jeho slovu, je to zachovávání jeho přikázání, je to důvěra v jeho zaslíbení. To je to ovoce, to je ten klas, který ten stonek, ta pšinice může nést. Ale ne každý to tak má, že? Ne každý Pánu Bohu v tomto světě důvěřuje, ne každý se na něj spolehá, ne každý se děsí z pravidlivých následků lidského hříchu.
50:23Když se rozhledneme kolem sebe v tomto světě, vidíme, že někteří Pána Boha odmítají úplně. Jiní se možná tváří jako věřící, říkají o sobě, že jsou věřící, ale přitom vidíme, že odmítají Boží panství. Nechtějí podřídit svůj život Pánu Ježíši Kristu, nevydají mu svůj život, aby žili podle jeho příkladu, podle jeho vůle.
50:46Jistě známe každý z nás, několik lidí, kteří o sobě tvrdí, že jsou věřící, ale na jejich životech to není nijak poznat. Není vidět, že by Bohu skutečně patřili. Není vidět, že by Pánu Bohu skutečně ve svém životě důvěřovali a spolehli se na něj. Podobně jako plevel mezi obilým se zpočátku může zdát, že všechno je OK, ale ve chvíli, kdy má přijít to skutečné ovoce, ve chvíli, kdy ten stonek má narazit na klas, tak vidíme, že žádné ovoce nepřichází.
51:20Ovoce pokání, ovoce výry, skutečné výry, té výry, kdy pán Bůh se spolehá, důvěřuje, té podřízené výry, toho panství, tedy výry, která jedná, výry, která se spolehá, najednou nepřichází. V praxi to můžeme vidět tak, že mnozí třeba dneska, kteří se považují za věřící křesťany, tak vůbec nepřímají ten fakt, že Bůh bude soudit tento svět.
51:48že Bůh nechá rozstřídit ty dobré plody od toho plevele, že Bůh pošle své anděly, aby sebrali syny neposlušnosti a pro věčnost je zatratili. Mnozí sami sebe považují za věřící, ale vůbec nevěří, nereflektují tato slova. Bůh je přece láska, říkají. Bůh je láska, nikdy by člověku neublížil. Bůh je láska, on zachrání všechny.
52:20Jednoho dne dojdou všichni věčné blaženosti, kterou si vysnili. Ne, nic takového. O ničem takovém Bible nemluví. Ano, Pán Bůh je láska, to můžeme říct, to je pravda. Boží slovo říká, že Pán Bůh je láska, ale Pán Bůh je také spravedlivý. Pán Bůh je spravedlivý a nenávidí hřích. A Bůh bude soudit tento hřích. Bůh bude soudit každou nespravedlnost a jakékoliv bezpráví.
52:51Jediná možnost, jak uniknout Božímu hněvu, je stát se synem spravedlnosti. Podřídit svůj život Boží autoritě, podřídit svůj život Božímu slovu, otevřít Pánu Bohu své srdce, odevzdat se mu ve víře, zamilovat si ho a s radostí zachovávat jeho přikázání. To je způsob, jak poznáváme, že jsme Boží děti, měli přátelé.
53:16To je způsob, jak se můžeme radovat, neboť víme, že ano, žijeme v období s prvním a druhým příchodem Pána Ježíše Krista, kdy vedle sebe spolu žijí synové království a synové tohoto světa, nebo synové toho zlého, ale ve chvíli, kdy uzraje čas a nastane žeň, tak Bůh sebere to, co patří jemu, to, co zasadil, to, co si vykoupil vlastní krví.
53:44A toto on uvede do své přítomnosti. Toto on uvede na místo radosti, vděčnosti a boží slávy, kde budeme odrážet tu jeho svatost, tu jeho slávu. Je to místo, kde není žádný pláč ani bol. Je to místo, kde Pán Ježíš Kristus viditelně a svrchovaně vládne. Víte, takový úžasný text, který nás ubezpečuje, jsme-li dětmi božími, či nikoli se nachází v 1. janově 5. kapitole, 1. až 5. verž, tam se píše, každý, kdo věří, že Ježíše Kristus je zrozen z Boha a každý, kdo miluje Otce, miluje jeho dítě.
54:36Podle toho poznáváme, že milujeme boží děti, když milujeme Boha a plníme jeho přikázání. To je totiž láska k Bohu, že zachováváme jeho přikázání. A jeho přikázání co? Jeho přikázání nejsou těžká. Neboť vše, co se narodilo z Boha, přemáhá svět. A to je to vítězství, které přemohlo svět. Naše víra. Kdo je ten, který přemáhá svět, ne-li ten, kdo věří, že Ježíš je syn Boží.
55:13Měli přátelé, kdo má uši k slyšení, ať poslouchá. To je závěr tohoto podobenství. Moji touhou a modlitbou je, aby nás pán Bůh provázel, aby nám byl milostivý, abychom rozuměli tomuto textu, Abychom rozuměli, jak vypadá syn spravedlnosti, jak vypadá syn toho zlého. Můj toho je, abychom si opravdu uvědomovali, co je tím ovocem.
55:44A abychom toto dobré ovoce ve svém životě nesli. A tím vzdávali čest a slávu našemu Bohu. Keš je Bůh v našich životech oslaven. Amen.