Léčba šokem: 1. část | Marek 8:31-33
Biblické texty v kázání
Marek 8Genesis 22Žalm 22Žalm 69Izajáš 53Skutky apoštolů 5Efezským 1
Upozornění: Seznam je orientační a může být neúplný nebo nepřesný.
Osnova podle biblických textů (6)
Upozornění: Osnova vznikla automaticky z biblických odkazů v přepisu a může být neúplná. Rozhoduje záznam kázání.
0:08Dobré ráno, bratře a sestry. Vítejte. Poslední neděle v roce 2025. Tak si ji pojďme společně užít ve slově, v Božím slově. A otevřete si písmo Mareká osmá kapitola. Už se chýlíme ke konci osmé kapitoly. Marek 8 kapitola. V písmu to je o něco o něco delší pasáž, ale my se my se soustředíme jenom
0:38na tu na tu první část několik několik těch veršů, co tam co tam máte. První tři verše. Marek 8:31 až až 33. A začal je učit, že syn člověka musí mnoho vytrpět a být zavržen od starších velekněží a učitelů zákona, být zabit a po třech dnech vstát z mrtvých. A mluvil
1:09o tom otevřeně. Petr si ho vzal stranou a začal ho kárat. Když se však Ježíš otočil a uviděl své učedníky, pokáral Petra a řekl: "Jdi ode mne, Satane, protože nemáš na mysli věci Boží, ale věci lidské." Pojďme se pomodlit. Drahý nebeský Otče, Bože náš, eh váha těchto slov by na nás měla dolehnout, protože to jsou slova Boží.
1:40A tak tě prosíme, aby tvůj duch otevřel oči našich srdcí, abychom přijímali od tebe slovo, aby nás proměňovalo, aby abychom byli nasyceni tím duchovním pokrmem, který pro nás máš. Pozbuď nás, veď nás, usvěč nás, nauč nás ze svého slova. Amen.
2:21Co se asi jevilo a určitě se to dá popsat jako vrchol vyznání identity Pána Ježíše jako Mesiáše, které jsme viděli. Když jsme naposledy studovali Marka, tak náhle střídají slova, která mnohém možná působí jako taková ta léčba šokem. Léčba šokem. My ten výraz známe, známe ho ze zdravotnictví, ale i třeba z ekonomiky a a jde v podstatě o takový
2:52náhlý, radikální, nečekaný, silný impulz, který vyvolá změnu, který vyvolá ostrou reakci. A jako léčba šokem nepochybně zafungovala slova Pána Ježíše, která následovalo to nádherné to úžasné vyznání Petra. Sotva sotva v uších učedníků dozněla slova Petrova vyznání. Ježíš začíná rozvíjet podstatu Božího
3:25plánu vykoupení. A ten plán se naprosto vymyká představám, které učedníci měli. Proto, jak jsme si řekli minule, jim Ježíš zakázal, aby v tom okamžiku vůbec někde šířili to, že je Mesiáš a co to, co to vlastně znamená. Protože jak začneme studovat tady, tak to vysvětlení je opravdu šokující. Možná by se dalo říct, že co fráze, to šok.
3:56A tak ty následující dvě kázání se zaměří právě na ta šokující slova, která jsou zde zaznamenána pro nejenom původní posluchače, ale zároveň pro nás, pro dnešní církev, která se snaží následovat Krista. Když se podíváte na celou tu pasáž a máte ji tam oddělenou jako jeden paragraf, tak si opravdu můžeme rozdělit na dvě na dvě
4:23části. Ta první část se soustřeďuje na podstatu křesťanského života. To znamená evangelium. Evangelium, bez kterého se neobejdeme. A pokud evangelium zapřeme, stavíme se na stranu Satana. sloužíme, ať chče či nechtě Satanovi. A ta druhá část, na kterou se dáli Bůh zaměříme příště, nám ukazuje, jak se má evangelium prolínat, jak se má promítnout do života
4:55následovníků Krista. Máme tu tedy jakousi teologii a zároveň zároveň důsledek té teologie, která potom má být patrná v našich životech. ten důsledek. A tak začneme nejdříve těmi prvními třemi verši, verši 31 až 33. A z těchto veršů si vyzve vyzdvihneme tři body a můžeme je uspořádat násovně. Nejprve tady vidíme šokující plán,
5:28pak tu jsou šokující popravčí a nakonec tu je šokující pokárání. Šokující plán. Šokující popravčí, šokující pokárání. A tak znovu podívejme se zpátky do Marka. Začínáme v 31. verši a podíváme se na ten šokující plán, kde kde Ježíš začíná promlouvat ke svým učedníkům. A čteme, že začal je učit, že syn člověka
5:53musí mnoho vytrpět a být zavržen od starších velekněží a učitelů zákona, být zabit a po třech dnech vstát z mrtvých. A mluvil o tom otevřeně. Já vím, že na nás to možná nepůsobí tak tak takovým šokujícím způsobem, ale chci, abychom si aspoň trošku uvědomili, jak šokující ten obsah musel být pro Ježíšovo učedníky. Abychom to
6:19lépe pochopili, tak si musíme trošku připomenout ten širší a zároveň i ten užší kontext celé události. V tom širším kontextu si musíme připomenout znovu ten význam, titul titul významu eh syn člověka. Trošku trošku recyklovat, trošku zalovit zpátky v paměti a připomenout si, co jsme si řekli o tom, co je kdo je syn člověka.
6:45Protože Ježíš tenhleten výraz nepoužíval pro to, aby lidem zdůraznil svoji lidskost. Možná by se to zdálo, možná by to nahrávalo syn člověka, ale to, že Ježíš je člověk, nikdo nerozporoval. Naopak, když se podívali i na jeho nepřátele, jeho nepřátelé si toho byli dobře vědomí, že Ježíš je člověk. Co co nebyli ochotni
7:17přijmout, byla ta druhá stránka. Stránka, která poukazuje na Ježíšovo božství. V Janovi 10. kapitole Ježíš o sobě prohlásil: "Já a otec jsme jedno" a v tom okamžiku, možná si pamatujete ten příběh, že Židé se chopili kamenu, aby jej ukamenovali. A Ježíš jim říká:„Ukázal jsem vám mnoho dobrých skutků od svého Otce, pro který z nich nechcete
7:47kamenovat." A Židé mu odpověděli: „Nechceme tě kamenovat pro dobrý skutek, ale pro rouhání, že ty člověk, vidíte tady je jasně, oni nemají problém s tím, že Ježíš je člověk, ale ty člověk děláš ze sebe Boha." A tak není pochyb, že za svého pozemského života Ježíš nemusel zdůrazňovat své lidství. Tomu nikdo neupíral. tomu nikdo nevyvracel.
8:11Co lidé kolem něj nebyli schopni pojmout, bylo jeho božství, že on člověk je roven Bohu. A a tohle je právě ta realita, kterou ten titul syn člověka zdůrazňoval. A možná si pamatujete, že ten titul vychází, to pojmenování vychází z Daniele, ze sedmé kapitoly, kde čteme, že čteme o Danielovi, který měl vizi a a říká: "V těch nočních
8:39viděch jsem přihlížel a hlé oblaky nebes přicházel synu člověka podoben a a přiblížil se až k věkovitému a před něj směl předstoupit. Byla mu dána vláda a čest i království a všichni lidé, národy a jazyky jej budou uctívat. Jeho vláda je vládou věčnou, nepomíjivou, tak jeho království jež nebude zničeno. Daniel zde vidí někoho jako syna
9:06člověka, jemuž byla Bohem dána veškerá vláda. Byla mu dána veškerá čest, sláva od všech národů na věky věků. A ta logická otázka je, kdo si může privilegovat takové postavení? Komu jinému než Bohu patří věčná nepomíivá vláda nad všemi národy? Komu jinému než Bohu patří veškerá sláva a
9:36čest? Jestliže, jak Izá říká, Bůh je svrchovaný a svou slávu nikomu nedá, kdo tedy usedl na ten nebeský trůn? Kdo je tedy syn člověka? A jediná správná odpověď je, musí to být Bůh, druhá osoba, trojice. A tak ten titul Syn člověka vyjadřoval rovnost Pána Ježíše Krista Bohu.
10:13>> To byl ten širší kontext. V tom užší kontextu. To je ten kontext, který jsme z kterého vycházíme, který už nastíňujeme několik týdnů, protože to je kontext, ze kterého vychází veškerá tato této této události. A je to kontext slabozrakých učedníků, kteří, jak jim Ježíš říká, mají oči, ale nevidí, mají uši a neslyší. Možná si
10:36pamatujete, když jim to takhle vytýkal, když jsou společně v lodi a učedníci se handrkují a dohadují, kde vezmou chleba. A to bylo těsně po tom, co Ježíš zázračně nakrmil 4 000 lidí. A pak přichází ta situace vetsajě, ta názorná ilustrace duchovní slabozrakostí učedníků. to dvoufázové uzdravení slepce, na kterém můžeme vidět, jak se jak se ten duchovní
11:05zrak posouvá od té slepoty přes jakousi slabozrakost, kdy učedníci matně vidí, co se kolem děje, až nakonec dochází k zřetelné vizi. A pak by se už zdálo, že když když přicházíme k okamžiku, kdy Petr vyznává Krista, že že ta vize je stoproc, že ta vize je zřetelná, Petr vyzývá a vyznává Ježíše jako
11:37Mesiáše. Opravdu se může zdát, že že vše vidí zřetelně, že vidí, kdo Ježíš opravdu je, že je Mesiáš, že je ten Bohem pomazaný král, který se ujme, který se ujme vlády nad Božím lidem a dá mu věčný odpočinek od svých nepřátel. To byla úžasná zpráva. To bylo úžasné zjevení.
12:08A hned v zápětí, jak jsme si řekli, Ježíš jim zakazuje, učedníkům zakazuje, aby tohle někomu někde vůbec říkali. A v tom okamžiku si možná říkáme proč. A náš text, který dnes řešíme, nám podává odpověď, protože učedníci neviděli tak zdřetelně, jak se zprvu mohlo zdát.
12:38To jsou tedy ty dva kontexty. Takový ten širší kontext a užší kontext. A když si je dáme dohromady, možná aspoň trošičku začneme cítit to napětí, kterými si procházeli učedníci a který s kterým se museli vyrovnat, protože to, co jim Ježíš začal říkat, jim nedávalo vůbec smysl. On je začal učit, že syn člověka, že Bůh
13:02Mesiáš má co? Má trpět, má zemřít, má být zavražděn, vstát. po třech dnech zmrtvých. V jejich pochopení Mesiáše, v jejich pochopení Božího syna nebylo místo pro utrpení. Učedníci očekávali, že Ježíše nyní čeká korunovace a na místo toho jim říká, že ho čeká exekuce, že ho že ho zabijí.
13:32Místo vítězství bude vyhnanství, říká Ježíš. Místo úcty bude utrpení. Místo pocty poprava. místo trůnu hrobka, místo královského šatu, šat, šat pohřební. Jestli dvě věci v myslích učedníků nedávaly smysl bok po boku, tak to byl Mesiáš, Boží syn, syn člověka, který je odsouzený smrti. Tahle varianta jim
14:04nedávala smysl. ta nepřipadala v úvahu. Byl tam samozřejmě ještě ten dovětek o vzkříšení, ale z toho, co následuje, z těch slov, který, který potom Petr má s Ježíšem a zároveň to pokárání, které Ježíš dává Petrovi, je patrné, že vzkříšení tady nebyl tak velký problém. Učedníci neměli problém vzkříšení. Učedníci viděli, že Ježíš umí
14:36vzkříšit vzkřísit mrtvé. Viděli ho, jak vzkřísil Jarosovu dceru. Viděli ho, jak vzkřísil syna vdovy v najmu. Zanedlouho budou stát u Lazarovi hrobky. Učedníci očividně nezápasili s tou myšlenkou, že že vzkříšení je možné a že Bůh může vzkřísit Krista. Oni zápasili s myšlenkou, že by Mesiáš měl zemřít. John Stat, možná znáte jeho knihu,
15:07jmenuje se to Kříž Krista nebo Kristův kříž, tohle vystihl a řekl: "Skutečným tajemstvím křesťanské víry není to, že by Bůh vzkřísil Ježíše z mrtvých. nýbrž, že on, pán života, vůbec podstoupil smrt. Učedníci v tomhletom okamžiku zápasili se samotnou podstatou evangelia, zabitého a vzkříšeného
15:37Mesiáše. To je o co tady běží. To je ten boj, to je ten zápas. Oni si musí uvědomit, co je opravdu evangelium. že evangelium je mrtvý a vzkříšený Mesiáš, že evangelium je to, co Bůh už od počátku zamýšlel. Tohle byla jediná možná varianta. Tohle tohle byl Boží plán. A víte, jak to vím?
16:08Je to v textu. Podívejte se zpátky do 31. verše. A začali učit, že syn člověka co musí. Musí mnoho vytrpět. Tohle se muselo stát. Tohle byl Boží plán. Tohle není, že to možná se to stane. To se musí stát. Už od počátku Ježíš učil, že to takhle musí být. A tentokrát
16:41jim to Ježíš říká naprosto polopaticky. Není tu žádné podobenství, žádné přenesené významy. Tentokrát čteme, že Ježíš o tom mluvil otevřeně, jako když jako když dáte cukrový úplně tu nejnižší poličku doma, aby na něj mohly všechny děti, aby každý k němu měl přístup. Ježíš učí s jasností, z jednoduchostí, přímočarostí,
17:03takže to učedníci nemohli nepochopit. A Ježíš, jak tam čteme, je učil mnohé. Učil je mnohé ohledně své smrti. Možná je vzdal do Starého zákona, vzal je ke dni smíření. Den smíření, jeden z nejdůležitějších svátků židovského kalendáře, kdy velekněz předstoupil před Boha do té nejsvatější svatyně a a krví kozla bez
17:31poskvrny, kterou pokropil archu s litovnici, zajistil usmíření s Bohem aspoň na ten další rok. A pak možná učedníkům ukázal, jak tento svátek ukazuje na jeho vlastní smrt. Možná je zavedlo do žalmu 22, který v mnohých detailech popisuje Ježíšovo utrpení, jaké podstoupí na Golgotě. A určitě se vám vybaví ta úvodní slova tohoto žalmu, která Ježíš
18:00provolává z kříže. Bože můj, Bože můj, proč jsi mě opustil? Možná je vzal do žalmu 69, který popisuje spravedlivého, jak trpí v rukou bezbožných. A v novém zákoně jsem tento žalm opakovaně vztahuje právě na utrpení a smrt Krista. Možná s nimi prošel Izajáše 53 text, který jsme před chvilkou slyšeli. Text, který vystihuje jako žádný jiný
18:30podstatu Kristovy zástupné oběti za hříšníky, jako jsme my. proroctví o služebníku Hospodina, Božím výhonku, kterým svět opovrhoval, který umírá pod drtivou váhou Božího spravedlivého hněvu, ale není to pro svůj vlastní hřích, ale proto, že se rozhodl na sebe vzít hřích nás a naše provinění. Jeho smrt a utrpení nám přináší záchranu
19:00a uzdravení, protože se Kristus nechal zabít jako bezbraný, pokorný beránek. A možná, že Ježíš zmínil i toho velikonočního beránka, jehož krev na veřejích symbolizovala odvrácení Božího hněvu od těch, kdo se ukryli pod krev beránka. A pak jim možná připomněl slova Jana Křitele, který ukázal na Ježíše a provolal, hle beránek Boží, který snímá
19:29hřích světa. Petra učedníci tohle zprvu nechápali, nerozuměli, že se tohle musí stát, že tohle je Boží dokonalý plán. Později apoštol Pavel tole vše potvrzuje. V Efezkým v první kapitole říká: Požehnaný Bůh a otec našeho Pána Ježíše Krista, který nám požehnal veškerým duchovním požehnáním v nebeských věcech v Kristu. On si nás v
19:56něm vybral, kdy? před založením světa, abychom byli svatí a bezposkvrny před jeho tváří v lásce, když nás podle zalíbení své vůle předůlčil sobě k synovství. Jak skrze Ježíše Krista, ke chvále, slávě jeho milosti, kterou nás obdařil ve svém milovaném synu. Skrze skrze vykoupení, potom čteme zároveň vykoupení skrze jeho
20:25krev, jak nám potom Pavel ještě ve efeským připomíná. To znamená, že že předtím, než Bůh vůbec něco stvořil, došlo uvnitř trojce, uvnitř Boží dokonalé trojce došlo k jednání. Bůh Otec promlouvá se svým synem a říká: "Stvořím člověka ke svému obrazu. Stvořím ho v dobrotě. Stvořím ho v dokonalosti, aby se mohl radovat z mé
20:56slávy, aby se mnou měl nádherné, věčné, dokonalé společenství. On se však zbouří. Zbouří se proti mé laskavé vládě a a uvrhne tak celý svět, který stvořím do hříchu. Ale i přes jeho rebelii člověka nezavrhnu navěky. Půjdeš, můj milovaný synu, a dáš svůj život jako výkupné za mnohé. A syn vševědoucí a ve všem rovný Bohu
21:25svému Otci přitakává: "Ano, Otče, půjdu a vezmu na sebe tělo člověka a dobrovolně položím svůj život jako výkupné za mnohé ke chvále tvé milosti." Tohle byl plán od samého začátku. Petra učedníci tohle zprvu nechápali, ale po Ježíšově smrti a zmrtvýchvstání měli všichni jasno. Smrt Ježíše na kříži nebyla omyl. Nebyl to tragický důsledek
21:55Ježíšovi neopatrnosti. Smrt Krista na kříži byla Božím svrchovaným plánem, který vznikl ještě před počátkem světa. A tohle je ten šokující plán, který tady Ježíš učedníkům předkládá. A tohle je tohle je podstata evangelia. A nám jako církvi bylo tohle evangelium svěřeno. Z Boží milosti dnes rozumíme, jak to do sebe zapadá. Jak do sebe zapadá smrt a
22:24zmrtvýchvstání Krista. Tohle je Boží svrchovaný plán pro Krista a jeho církev. Každou neděli si ho připomínáme v našem společenství, ať to je v kázání, chvaloszpěvech, modlitbách. Nedivte se, že budete vždycky a a z Boží milosti, doufám, že to vždycky takhle bude z týhle kazatelny slyšet, že náš život spočívá na tom, co Ježíš
22:52udělal na kříži a ne jeho vzkříšení. Budeme si to připomínat v kázáních, v chaloszpěvech, v modlitbách, ve večeři, ve večeři Páně nebo i i vextu. Tohle je šokující plán, který tvoří podstatu, na které spočívá náš sbor, Kristus ukřižovaný. A my tenhle plán naprosto milujeme, že? Střežíme ho svým vlastním životem.
23:22Nechceme, aby abysme se od něho odklonili. Co Ježíš učil v tomhle okamžiku bylo šokující v Noha ohledech. A dalším z těch šoků jistě potom bylo, v čích rukou Mesiáš zemře. Šokující popravčí, tak bych to nazval. Šokující popravčí. Kdybyste se učedníků zeptali, kdo by podle jejich úsudku byl
23:52asi tím nejpravděpodobnějším vrahem Krista, jak by v ten okamžik asi odpověděli? Možná by se nabízela varianta římského státu, který z obavy před povstáním a z pocitu možná ohrožení moci by se Ježíše zmocnil a a zabil ho. V minulosti to tak bylo, že když když se Ježíš narodil. Herod, který byl z římského pověření
24:18králem Židů, měl obavy s proroctví o novém králi a snažil se zabít malého Ježíše a nařídil vyvraždění chlapců do dvou let v Betlémě proto, aby zmařil proroctví. To je, co si připomínáme o Vánocích. Další příklad můžeme najít ve skutcích páté kapitole, kde Gamaliel, známý učitel apoštola Pavla a významný učitel Izraele varuje
24:50židovskou radu, k a nabádá jí, aby propustila Petra a učedníky a dává jim za příklad povstání Judy Galilejského, který v době narození Ježíše vedl povstání proti římskému nařízení s čítadli a a daním. Juda byl považován za zakladatele hnutí zelotu a jeho rebelii Řím brutálně rozdrtil. A tak Řím a a ta světská moc mohla být
25:21jistě jednou z těch logických odpovědí na to, kdo by asi měl zabít Krista. A ačkoliv svět světské moci budou hrát roli té tu justiční roli v té popravě Ježíše, podle Ježíšových slov to nebude stát, kdo ponese tu hlavní vinu za jeho smrt. Nebudou tím ani nějaký zločinci, nějaká nějaké živly z podsvětí Izraele, což což by
25:49učedníky možná taky nepřekvapilo. možná nějaká jeruzalemská mafie, které Ježíš svým jednáním způsobil velkou finanční újmu a tak se Ježíše snaží zbavit, vypořádají se s ním po svém. Něco jsme něco podobného zase vidíme ve skutcích, kde kde Pavel po tom, co je v Efezu káže a a svým kázáním způsobil velkou finanční ztrátu zlatníkovi jménem
26:13Demetrios, protože lidé přestali kupovat Demetriovi modli a začali se obracet ke Kristu a jemu se to nelíbilo, protože ztrácel peníze a tak. Proti Pavlovi poštval i další řemeslníky a snažili se ho zbavit, protože jim narušil lukrativní obchod. Ale ani to se nestane. Ježíš nezemře ani v rukou nějaké mafie, ne? Těmi zabijáky Mesiáše budou duchovní
26:42vedoucí. A Ježíš uvedl přesný výčet těch, kdo ho zabijí. Říká, že to budou starší velekněží a učitelé zákona. Tyhle tři skupiny starší velekněží a učitelé zákona, tvořili židovskou vládní radu, takzvaný Sanrin. Starší byla skupina asi 70 laických členů z řad saducejů i i farizeů. A velekněží zahrnovali toho úřadujícího
27:08velekněze té doby, jeho předchůdce, zároveň jeho rodiny a během života Krista jim byl nebo během konce života Krista jim byl právě známý kaifáš. A pak tu je ta poslední skupina, učitelé zákona, ti takzvaní experti na Boží slovo, na výklad písma. Sanhedrin byl takový parlament izraelského národa, oficiální centrum náboženské moci mezi
27:34Židy. A byla to právě tahleta duchovní moc, která nakonec Ježíše zabije. Jistě učedníci nebyli naivní. Ne, věděli, že Ježíš není duchovním vedoucím zrovna po chuti. Nemusí ho, nemají ho rádi. Poukazuje na jejich hříchy, na jejich pokryteectví, ale asi nečekali, že to dojde tak daleko. Tohle bylo šokující. Nejdřív Mesiáš
28:05zemře a nyní zemře v rukou, nyní zemře v rukou duchovních vedoucích. Ti, kteří mají být příkladem zbožnosti. Ti, kteří promlouvají lidu jménem Hospodina. Ti, kteří přináší Bohu oběti za provinění lidu. Ti, co mají pást Boží lid. Ty, které Bůh dal, aby Boží lid vedly v následování Hospodina. Tito zbožní zbožní muži budou vrazy Mesiáše.
28:39A jí říká, tak se to musí stát. Apoštol Pavel se nad tímhletem tímhle faktem později pozastavuje, když povzbuzuje Tesaloničany v jejich utrpení. Církev v Tesalonice trpěla a Pavel jim píše: "Vy jste stejně trpěli od vlastních krajanů, jako i oni od Židů, kteří zabili Pána Ježíše i své proroky a také nás pronásledovali."
29:05A i když tole není ta hlavní aplikace, to co říká Pavel v ohledu na na utrpení od vlastních krajů Pronásledování často přichází od lidí, od kterých bychom to nejméně očekávali. A to je jedna velká smutná realita, kterou vám potvrdí mnohý kazatel nebo
29:36misionář, kteří, který slouží v českém kontextu. Ten největší odpor, to největší pronásledování a škození, jaké zažili ve službě, většinou přišlo z řad těch, kdo si říkají věřící a nebo se veřejně hlásí ke Kristu. Není to tak vždycky, ale jak smutný je výčet těch, kdo by vám tuhletu pravdu potvrdili.
30:11Pro učedníky tohle bylo docela drsné vyučování. Ježíš znovu nic netajel, všechno jim otevřen otevřeně vysvětloval a učedníci z toho byli v šoku. A my to tak úplně nechápeme, že? Protože my se na to díváme a na tyto události díváme zpětně. Máme v ruce celé písmo, celé Boží zjevení. nejsme překvapeni tím, co slyšíme, protože víme, jak to
30:34celé dopadne, ale učedníci byli vším, co jim Ježíš vysvětloval zaskočení a dává to smysl. Nevidí do budoucna, ještě nechápají, co se bude odehrávat. A Ježíš s nimi sdílel věci, o kterých se jim ani nezdálo. A tak není divu, že dochází tomu dalšímu třetím šokujícímu okamžiku. A to je šokující pokárání. A a ten šok
31:02je dvojí. Možná si to všimnete v tom textu. Na jednu stranu jsme v šoku z toho, že Petr si dovoluje kárat samotného Boha a na druhou stranu jsme v šoku z toho, že jak Ježíš toto pokárání opětuje a jeho slova jsou jedna z nejostřejších, co z jeho úst, kdy vyšla během jeho pozemské služby. A tak se na ně pojďme podívat na tyto dvě pokárání a
31:25rozebrat si je. Nejdříve čtneme, že Petr si ho, to jest Ježíšel, vzal stranu a začal ho kárat. Já vřím, že každý z nás má takovou tu zkušenost, kdy řekneme nějakou hloupost, kterou bychom nejraději vzali hned zpátky, ale ale už je pozdě. Já jich mám požehnaně a i když si je moc nepamatuju, radši je vždycky vytěsním z mysly, ale moje
31:53manželka si je pamatuje velmi dobře a čas od času mi je připomene. To buduje, buduje to pokoru. A myslím si, že pro Petra tohle byl jeden z těch z těch okamžiků. Bere si Ježíše stranou. Chci si s ním, chce si s ním promluvit v soukromí. Nejspíš to myslel dobře. Nechtěl svým napomenutím nějak veřejně Ježíše zostudit před ostatními, ale bere si ho
32:21stranou a a začíná ho kárat. A to slovo kárat vyjadřuje velmi silný nesouhlas. Je to jako když někoho napomen napomenete, někoho kritizujete, někoho varujete velice silně. V evangeliích tenhleten výraz nacházíme v různých kontextech. Někdy to popisuje Ježíše, který pohrozil rozbouřenému moři. Někdy to popisuje, když Ježíš vyhání
32:47démona. Ježíš tímhle způsobem pohrozil horečce v případě Petrovi chýně. Účedníkům takhle pohrozil, když zabraňovali malým dětem, aby k němu přišli. Tohle je ostré, ostré pokárání, které tady Petr proti Ježíšovi vznáší. Můžeme si říct, jaká troufalost, jak šokující kárat Boha, napomínat Božího syna.
33:21Jaký to byl asi pocit, když když to později Petr Markovi vyprávěl, když když Petr vyprávěl Markovi, jak se tohle stalo. Já si dovedu představit Petra, jak v tom okamžiku svěsil hlavu dolů a a možná i nevěřícně. převypravoval Markovi, jak káral Pána Ježíše Krista. Hádám, že teda v tom hloučku těch učedníků v tom okamžiku vládlo vládlo
33:52napětí. Petr je Petr je stranou. Vidíte ten rozohněný dialog, napětí, které by se dalo krájet. Co Petr Ježíšovi říkal? Tex nám to, nám to neuvádí, ale z Ježíšova odpovědí je zřejmé, že mu Petr domlouval a snažil se ho odradit od mučednické smrti. Snažil se mu zabránit v tom, aby naplnil Boží plán. A a výsledek Petrova pokárání dobře známe,
34:21že je to ten okamžik, ta ta blesk, ta blesková změna, kdy vidíme, jak rychle se z Petra, který jen před chvilkou promlouval Bohem, zjevená slova stává instrument v rukou Satana. A přichází to druhé šokující pokárání. Tentokrát u Ježíše, když se Ježíš, když se však Ježíš otočil a uviděl své učedníky, pokáral Petra a řekl: „Jdi ode
34:49mne, Satane, protože nemáš na mysli věci Boží, ale věci lidské." Proč tak tvrdá slova? Protože stavit se proti Božímu plánu vykoupení skrze smrt a zmrtvýchvstání Krista znamená stavit se na stranu Satana, který už od samého počátku usiloval o zmaření tohodle toho Božího plánu. A možná si tohle tolik neuvědomujem, nevybavujeme si to v kontextu Marka, ale
35:20opakuje se nám zde situace z úvodu Ježíšovo služby. Pamatujete si násled události hned na začátku, kdy kdy Ježíš vstupuje do své služby? Marek to uvádí velice stroze v úvodní kapitole. Matouš to pak rozvádí do větších detailů. Tam čteme, že potom, co je Ježíš pokřtěn, z nebes zaznívá hlas Otce. A otec říká: „Toto je můj syn milovaný,
35:46v němž jsem nalezl z zaíbení." Tohle je velkolepé nebeské prohlášení o identitě Pána Ježíše Krista. Zjevení zprostředkované kým? Samotným Otcem z nebes. A co bezprostředně následuje? Ježíš je vypuzen duchem do do pustiny a Satan se ho pokouší svést s Bohem plánované cesty vykoupení. Cesta, která vede přes utrpení a smrt na Golgotě.
36:16A když se podíváme na tento okamžik Markovi v osmé kapitole a znovu tady vidíme velkolepé vyznání Ježíšové identity a je to v podání Petra. Petr ho vyznává jako Ježíše, jako Mesiáše, jako Božího pomazaného. A kdo je původcem tohoto poznání? Není to Petr. Marek nám tohle neříká, ale ale Matouš nám to ukazuje. Petr na tohle
36:45nepřišel sám. Ježíš Petrovi říká: "Tohle ti nebylo zjeveno tělem a krví, ale můj otec, který je v nebesích." A tak znovu tady máme další velkolepé zjevení Otce o pravé identitě Krista, tak jako při křu. A co ho následuje hned potom? Útok Satana. Nyní ten útok přichází prostřednictvím
37:15Petrova pokárání, který se pokouší o to, o co se pokoušel Satan v pustině. odvrátit Ježíše od Božího plánu spasení skrze smrt. Vidíme, že že kdykoliv Bůh jasně zjevuje pravdu, tam se hned snaží zasáhnout nepřítel a věci pokroutit. Ježíš samozřejmě neoznačuje Petra za Satana, ale ukazuje mu, že svým
37:47smýšlením Petr usiluje o to samé, o co usiluje Satan. zabránit mu, aby šel na kříž. Petr přemýšlí jako světský člověk v područí Satana a tak ho Ježíš pokáral slovy, která měla Petrovi pomoct pochopit, že postoj, jaký zaujal, se neslučuje s následováním Krista. A jak šokující to muselo pro Petra být. Slyšet nejdřív požehnání za to, že
38:14vyznal Krista jako Mesiáše a hned v zápití slyšet jsi Satan. A všimněte si, že když Ježíš káral Petra, nevzal si ho stranu, naopak nechal svá slova zaznít v přítomnosti všech učedníků. Tohle bylo varování pro všechny učedníky. Každý z nich musel přijmout pravdu, že Mesiáš musí zemřít. A učedníci tohle zprvu nechápali, ale
38:45zbytek písma dosvědčuje, že Petr a učedníci nakonec pochopili nezbytnost kříže pro spásu a věrně kázali Krista a jeho ukřižovaného. Stačí si nalistovat ten okamžik o Letnicích, kdy kdy Petr promlouvá k shromáždenému lidu v Jeruzalémě a říká: "Muži izraelští, slyšte tato slova Ježíše Nazaretského muže dosvědčeného vám od Boha mocnými
39:10činy, divy a znameními, které Bůh uprostřed vás skrze něho učinil. Jak sami víte, tohoto muže vydaného podle ustanoveného úradku a předzvědění Božího jste skrze ruce bezbožníků přibyli na kříž a odstranili." Ale Bůh ho vzkřísil, sprostil ho bolesti smrti, protože nebylo možné, aby byl od ní držen. Učedníci nakonec pochopili,
39:38i když to nějakou chvilku trvalo. šokující slovo našeho Pána Ježíše Krista, která pokládají základ evangeliu, která pokládají základ správnému pochopení toho, kdo je Kristus. Z reakce Petra bylo zřejmé, že učedníky vůbec nenapadlo, že by Bůh jednal takovýmhle způsobem. Šlo to proti jejich lidskému uvažování. A pravda je taková, pokud by Duch Boží
40:09neosvítil naše srdce poznáním pravdy, tak bychom smýšleli zrovna tak. Neviděli bychom tu dokonalou moudrost Božího jednání. Těžko bychom pochopili Boží plán, protože naše myšlenky nejsou Boží myšlenky. Naše cesty nejsou Boží cesty a a Boží jednání to naše převyšuje jako nebesa převyšují zem. nebýt Božího zásahu do našich srdcí.
40:39Zpráva ukřižovaného Krista by pro nás byla, jak to říká Pavel, co? Bláznovství. Ale z Boží milosti jsme prozřeli. Ale svět kolem nás zůstává v temnotě. A pro svět kolem nás evangelium a slovo evangelium evangelia je nadále šokující.
41:13Můžete si vzít různé skupiny lidí, ateisty, feministky. Ti vehementně odmítají evangelium. Bouří se proti smrti Krista na kříži. Někteří nazývají smrt Božího syna nebeským zneužitím dětí. infanticidou, krvavou popravou svého vlastního dítěte. Jedna feministka říká následující: "Křesťanství je teologie zneužití, která
41:39oslavuje utrpení. Ježíš byl Božím dítětem. Vlastní dítě přece neukřižujete. Kdybyste byli Bohem, našli byste jinou cestu." Evangelium je šokující, nedává lidem smysl. Tito lidé vnímají smrt Krista na kříži jako násilné donucení syna otcem, ve kterém ve kterém syn neměl na vybranou. Ale to není, co čteme v písmu.
42:09To, co vidíme v písmu, je naprostý opak. A dobře nám to ilustruje příběh Abraháma a Izáka. Každý ho známe. Genesis 22. kapitola. Měli jsme na něj v minulosti dvě kázání. Otec Abrahám věřil a jak nám připomíná kniha Hebrejům, byl přesvědčen, že i kdyby svého syna Izáka poslušně obětoval, Bůh by Izáka vzkřísil, protože
42:34Izák byl syn zaslíbení. Izák byl ten, který skrze kterého má přijít zaslíbený potomek, který rozdrtí hlavu Satana. Ale nebyl to jen Abrahám, kdo takto důvěřoval Bohu. Víte, Izák nebyl malý bezbranný kluk. Nebyl to malý klučina, který nese na zádech dříví pro svého starého vedetchého otce. Tak jak to často máme ilustrováno v dětských Biblí. Izák byl
43:05dospělý muž, který by s přehledem svého otce přepral. Stačilo, aby nechtěl a mohl svého otce přeprat. Ale Izákova víra byla zrovna tak pevná a soustředěná na Boha a ochotně se nechává spoutávat, ochotně se nechává položit na oltář. Izáka nikdo
43:36nedonutil. Sám byl ochoten obětovat svůj život. A zrovna takto je s Pánem Ježíšem. Pána Ježíše nikdo nenutil, aby zemřel na kříži. On dal svůj život ochotně, aby nás vykoupil. V Janovi 10. kapitole čteme: "Proto mě otec miluje, že dávám svůj život, abych jej opět přijal. Nikdo mi jej, ale já jej dávám sám od sebe. Mám
44:04moc jej dát a mám moc jej opět přijmout. Tento příkaz jsem přijal od svého otce. Z lásky ke svému Otci a z lásky k nám pán Ježíš ochotně položil svůj život za hříšníky, jako jsme my. Kříž byl od počátku ten jediný Boží plán a Ježíš jej ochotně né s donucením naplnil ho. To je ta šokující pováha evangelia. Ateisté to odmítají, feministi to
44:34odmítají, ale popírají to i někteří v uvozovkách kazatelé. kteří záměrně nezmiňují brutální smrt Krista na kříži, protože to nepůsobí pozitivně, nepůsobí to povzbudivě. A v jejich kázáních byste těžko hledali slova hřích nebo nebo krev Krista nebo Boží hněv. A tou ironií Božího soudu je, že přesto, že tihle lidé nekážou Krista
45:00ukřižovaného, jejich pokroucené učení následují miliony, miliony lidí. A naplňují se tak slova Pavla druhém Timoteovi. Neboť přijde doba, kdy nesnesou zdravé učení, ale podle svých vlastních tužeb si budou shromažďovat učitelé, kteří jim budou lechtat uši a odvrátí sluch od pravdy a obrátí se k bájím.
45:33Já si pamatuju, už to nějakou dobu je, poslouchal jsem interview právě s jedním z takových učitelů. A ten pán, co s ním dělal interview, teolog z univerzity v Kalifornii, reformované univerzity, se ho zeptal právě na tento verš a připomněl mu právě slova apoštola Pavla o lidech, kteří si budou shromažďovat učitele, kteří jim budou
45:58lechtat uši. On se jich zeptal, co si myslíte o tomto textu. A on mu řekl, a to si nevymýšlím. Já doufám, že tenhleten text nikdy nekážete, protože kdybyste tenhlext začali kázat, tak by se na vás lidi vykašlili, nepřestali by vás poslouchat, začali by si pouštět nějakou rockovou muziku nebo co kdoví ještě co. A pak dodal: "Jen proto, že to je v
46:22Bibli, neznamená, že to máme kázat." Celé ten celý ten skript si můžete najít na webu. Nejenom to. Jsou tu i lidé, kteří nevnímají Kristovu oběť jako nezbytnou. Zdá se jim to až přehnané někoho takhle zabít kvůli pár přestupkům někoho jiného. Říkají si každý přece čas od času tu
46:52nějakou tu chybu uděláme, že? A jak říká klasik, chybovat je lidské. Hřích však není jen nějaká lidská slabost, jako když nejste schopni unést těžký pitel brambor. Takový postoj bagatelizuje vážnost hříchu, zlehčuje to lidskou vinu a zodpovědnost před svatým Bohem, který ze své podstaty nemůže tolerovat hřích. Hřích je velice vážná věc. To spourá
47:24proti Bohu. Naším hříchem jsme se znepřátelili Bohu. A naše jediná naděje je není někde v nás v tom, co sami vykonáme, ale že Bůh se nad námi slituje, že Bůh vyřeší ten problém toho nepřátelství, který panuje mezi námi a Bohem. že Bůh nám pošle někoho, kdo je schopný nás s ním usmířit.
47:59A tím jediným je Ježíš Kristus. On je toho schopen. On jediný svou smrtí na kříži, jak jsme četli v Izášášovi 53, bere na sebe naše provinění, naše nemoce, naše hříchy a prolévá svou vlastní krev. ne za svoji vinu, ale za naši vinu. A pak se nabízí celému světu a říká:„Pojď ke mně, vyznej svůj hřích, obrať se na mě s vírou."
48:30Tole je šokující zvěst evangelia prosvět. Šokující pro nás útěchou, pro nás radostí, pro nás nadějí. Ale ruku na srdce, jak často nás tadleta šokující realita evangelia nechává chladnými. A to je tak trošku příprava na ten příští, na tu příští neděli, na to příští kázání, protože šokující realita evangelia by se měla projevit
48:59šokujícím uspořádáním našich životů. Každé naše jednání, naše reakce, naše priority, náš život by se měly vymykat způsobu, jakým žije svět kolem. Naše rozhodnutí by měla šokovat svět kolem nás, protože naše hodnoty neodpovídají hodnotám okolního světa. A jak takový šokující život věřících má vypadat? Na to se podíváme příště. Drahý pane,
49:40evangelium je opravdu tvůj dar. Žádný člověk by nic takového nevymyslel. A pravá víra, pravé křesťanství, pravé náboženství se, které vychází od Boha, se pozná podle toho, že že nic, co člověk vymyslel, se mu nepodobá. Svět je plný náboženství. Svět je plný výmyslu. Lidé si vytvořili způsoby, jak se přiblížit k tobě a žádný z nich
50:08nefunguje. Žádný z nich není překvapující. Je pouze jeden, jedno šokující evangelium. A to je to, že Bůh svrchovaný se k nám nehodným hněvodným hříšníkům sklonil. A přes veškerou naši rebelii a vstupnost a hříšnost nám posílá to nejdražší, co je svého vlastního syna, aby nás vykoupil. To je šokující.
50:43To by nás mělo uzemnit v pokoře, vděčnosti, uctívání. Pane, tohle je zpráva jako žádná jiná. A pane, my bychom měli na základě této zprávy žít, ne, jak žije svět, ale naprosto jinak. Tak dej, aby evangelium vždy tvořilo podstatu našich životů,
51:14abychom s ním vstávali, abychom s ním ulehávali ke spánku, aby naše rozhodnutí, náš život, vše, co děláme, bylo ovlivněno realitou toho, že přišel pro nás Kristus ve své lásce, zemřel na kříži za naše hříchy, vstal z mrtvých proto, aby nám dal věč ční život. Pane, buď pochválen a vyvýšen ve své církvi. Amen.