13.4. 2020 - Ludvík Tvrdý - Starozákonní předobraz Krista
Biblické texty v kázání
Židům 9Ezechiel 40Židům 3Židům 8
Upozornění: Seznam je orientační a může být neúplný nebo nepřesný.
Osnova podle biblických textů (6)
Upozornění: Osnova vznikla automaticky z biblických odkazů v přepisu a může být neúplná. Rozhoduje záznam kázání.
0:04Dobrý večer, bratři a sestry. Toho dnešního dne vysíláme na velikonoční pondělí, což není úplně v našem zboru zvykem, že bychom přinášeli slovo Boží i na velikonoční pondělí, ale rozhodli jsme se využít toho, že v tento čas přineseme místo biblické hodiny biblické zamišlení již v toto pondělí. a to dnešní biblické zamišlení bude úzce souviset s tím, co v těchto dnech prožíváme, na co soustředíme jako křesťané celého světa svoji mysl
0:44a to jsou samozřejmě svátky Velikonoc, svátky Pashy, svátky Skříšení Pána Ježíše Krista. a to dnešní biblické zamišlení, který bude na téma Dokonalá oběť pro nebeskou svatyni. Víte, všechny ty události Velikonoc, to boží slovo, které jsme mohli sdílet o těch dnech, kdy náš Pán Ježíš Kristus byl zajat, umučen, ukřížován, pohřben, vzkříšen.
1:21To všecko má své hluboké zakotvení už ve staré smlouvě. A vy mějte, že ty naše biblické hodiny slouží právě k tomu, aby jsme na základě textů staré smlouvy naši víru budovali jako ten dům postavený na skále. Víte, já bych chtěl, aby jsme přemýšleli nad tím tématem z toho úhlu pohledu, že všechny ty texty starosmluvní mají tu moc pod vedením Božího ducha, ty naše základy toho domu skutečně stmelit, propojit a způsobit,
2:03že když přijdou zkoušky, nějaké pochybnosti, útoky satana, světa a oni přicházet budou, tak když budeme mít toto boží slovo ve svých srdcích, tak uvidíte, že všechna boží zaslíbení, která se týkají právě toho, když boží člověk rozjímá nad božím slovem a zůstává v jeho slově, bude uchráněn tomu, aby ten jeho dům se zhroutil a spadl.
2:36A určitě doba bude těžší a těžší, útoky budou přicházet, tak jak se blížíme té doby druhého příchodu Pána Ježíše Krista. A proto věřím, že tento čas velikonoční je úžasnou dobou, kdy můžeme načerpat z těch našich starozákonních biblických hodin a ukázat si opravdu hutně, jak všechno to, co se stalo našemu Pánu Ježíši Kristu, má kořeny v té staré smlouvě a jak to všecko Pán Bůh podivuhodně řídil, aby svůj lid připravil pro to, aby mohl uvěřit Evangeliu.
3:20Text, nad kterým se budeme dnes zabývat, bude z listu Židům. Je to list Židům, devátá kapitola a budu číst od 23. verše, na úvod až po konec té kapitoly. Bylo tedy nutné, aby obrazy těch věcí, které jsou v nebesích, byly takto očišťovány. A však sami nebeské věci jsou očišťovány obětmi lepšími, než jsou tyto. Neboť Kristus nevešel do svatyně, Hagia, udělané lidskýma rukama, která je před obrazem té pravé, nýbrž do samého nebe, aby se nyní za nás ukázal před Boží tváří.
4:07Nepřišel ani proto, aby častokrát obětoval sám sebe, jako velekněs, každoročně vchází do svatyně s cizí krví, neboť by musel od založení světa častokrát trpět. Nyní však je zjeven jednou při dokonání věků ke zrušení hříchu skrze svou oběť. A jako je lidem uloženo jednou zemřít a potom bude soud, tak i Kristus, když byl jednou obětován,
4:36Aby vynesl hříchy mnohých, podruhé se bez hříchu ukáže v záchraně těm, kteří ho očekávají. My dnes budeme vycházet primárně z textu listu židům, ale pro biblisty určitě je známo, že jestli je nějaký text v písmu, kde se nejčastěji odvolává na starozákonní pasáže a kde se naprosto předpokládá, že budeme ovládat a znát starozákonní texty, tak je to jistě list židům.
5:12Už jeho označení, kterého se mu dostalo, list židům, mluví za vše, že je primárně určen židům, ale rozhodně nejenom židům, je určen všem nám. a samozřejmě, aby jsme mohli z něho přijmout požehnání, plné požehnání, musíme znát starý zákon. List židům předpokládá, že starý zákon známe, že jsme s ním obeznámeni. A jsem naprosto si jist, bratři a sestry,
5:48že kdo z vás zanedbává list židům, tak nikdy plně nemůže docenit a chápat tak, jak by měl otázku svého spasení, dílo pána Ježíše Krista a tu úchvatnost naplnění starého zákona v té nové smlouvě. Víte, opravdu list židům třeba pro mě je jeden z nejoblíbenějších dopisů epištolou Nového zákona.
6:24Nestačím se stále divit a žasnout nad tou dokonalou propojeností všech těch věcí. a pokaždé, když list židům čtu, přicházím na nové a nové úžasné souvislosti ve starý smlouvě, které mě třeba před tím, při tom prvním, druhém, třetím čtení unikaly. Takže list židům to je nevyčerpatelná studnice, protože co slovo, co věta, to hloubka.
6:56Víte, autorství listu židům, já patřím mezi ty, kteří opravdu připisují list židům Apoštolovi Pavlovi. Víte, jsou teologové, kteří list židům stále říkají, že autor je neznámý. Ano, on tam není podepsán, Apoštol Pavel. Já netvrdím, že Apoštol Pavel musel být přímým pysatelem toho textu. Ale když studujeme list židům, tak musíme být uchváceni.
7:26stylem jazyka kojné řečtiny, jakým je psaný. Je to vysoká jazyková úroveň. Dále uchvatnost znalostí teologie pysatele vystu židům, která je na opravdu vysoké úrovni. A my když si vezmeme, Apoštol Pavel Vyrůstal u nohou Gamelielových, jemu se dostalo to nejlepší teologické vzdělání. a ten, kdo psal list židům, se musel orientovat ve starosmluvních textech pravurně, naprosto pravurně.
8:03A ta mistrná svěžest aplikace, jakým způsobem autor, písatel listu židům aktualizuje ty starozákonní texty a staví je právě do té nové smlouvy, jakým způsobem vyústili, zase musel to být někdo, kdo měl opravdu dokonalý trénink v apologetice.
8:35Apologetika to je obrána víry a v ostatních naukách teologie. Lys židům je apologetická perla, jak starozákonnímu člověku ukázat, že celé písmo svědčí o Kristu a pro novozákonního člověka z pohanům ukázat, že ten, v kterého jsme s Boží milosti uvěřili, je ten zaslíbený Mesiáš, který musel takto trpět, aby naplnil všechnu Boží spravedlnost a ukázat nám, co všecko jsme v Pánu Ježíši Kristu v Jeho oběti získali.
9:15Víte, když takto mluvím, mohlo by vás třeba napadnout, že mluvím o člověku. Ano, já mluvím o autorovi, ale zároveň chci říct, že samozřejmě nám jasné, že zatím stojí Pán Bůh. V druhém listu Apoštola Petra 1, 19 čteme a máme ještě pevnější prorocké slovo a dobře činíte, že se ho držíte jako světlo, které svítí v temné místě, dokud se nerozbřeskne den a jitřenka nevzejde ve vašich srdcích.
9:50Toto především vězte, že žádné prorockství písma není záležitostí vlastního výkladu nebo pochopení skutečnosti, neboť prorockství nikdy nebylo proneseno z lidské vůle. Nýbrž, Unášení duchem svatým mluvili lidé poslaní od Boha. Já jsem o tom mluvil i v těch našich biblických. Hypopneumatos hagiu feromenoi. To sloveso ferrovest a to feromenoi je pasivní participium prezentu, být unášen dětím, tím duchem svatým, jak jsem mluvil o té plachetnici, jak my nevidíme ten vítr, ale vidíme, jak žene tu loď.
10:30a samozřejmě Pán Bůh si použil tu osobnost, tu loď, tu plachetnici, toho pysatele, listu židům, s jeho schopnostmi, s jeho vybavením, kterému se mu dostalo, ať už jazykové, teologické. A dal mu, vedl ho jako tu plachetnici, ten vítr, duch svatý, aby zapsal a sestavil všecko tak, jak Pán Bůh chtěl. A my činíme dobře, pokud se toho držíme, protože tam Petr navazuje na ten kontext, že byl očitým světkem spolu s Jakubem a Janem toho oslavení Pána Ježíše Krista na té svaté hoře.
11:12A tehdy z nebe zazněl ten otcův hlas, ale říkají, že to je v porovnání s tím, že my máme psané boží slovo daleko menší. Protože to pevné Boží slovo, ty texty starozákonní jsou pro nás určeny, aby jsme je studovali a aby v našem srdci zešla jitřenka Co je myšleno tou jitřenkou? No je to myšleno víra v Pána Ježíše Krista
11:41A já věřím, že právě proto i sloužíme si navzájem na těch biblických hodinách a v tom duchovním zamišlení v kázáním aby jsme vzbudili z Boží milosti ve vašich srdcích tu jitřenku, abyste uvěřili v Pána Ježíše Krista a věříce v něho došli z pásy svých duší. Pojďme tedy k tomu listu židům. List židům precizně poukazuje na zákon Boží a na všechny ty věci v zákoně určené, aby je mi poukázal na Pána Ježíše Krista.
12:18Zákon je v písmu nazván jako vychovatel ke Kristu, Pajdagogos. Vždycky se mi líbí, to říkal i bratr Hurta a mnozí další kazatelé, teologická teze, žena. Sion sede přes Choreb. Ano, my nikdy nedoceníme události Golgaty, Sionu, když nepůjdeme přes Choreb, tedy přes Sinai, přes onu svatou horu, kde byl vydán zákon.
12:56Galackým 3.23 čteme, dokud nepřišla víra, je tím myšlenotá spasná víra, pystis v dokonané evangelium. Byli jsme střeženi pod zákonem nomos, uzavírání, nebo doslova uzamykání syncleomenoi, uzamknout, províru, která měla být zjevena.
13:29Takže se zákon stal našim vychovatelem, tam je to řecké slovo Pajdagogos, ke Kristu, abychom byli ospravedlněni z víry. Když však přišla víra, nejsme již podřízeni vychovateli. Úloha zákona. Jedna, a dnes nebudeme rozebírat všechny úlohy zákona Božího, ale jedna z těch nejdůležitějších úloh zákona je, že je vychovatelem ke Kristu.
13:57Pojďme se podívat na to slovo Pajdagogos. My z toho samozřejmě máme odvozeno dnešní slovo pedagog, učitel, ale co to znamenalo? Pajdagogos, to je ze slova pajdos, dítě, pediatr, že ho to znáte, dětský lékař, a agein, což znamená vést, doprovázet. Byl to otrok v domě svého pána, který zakoušel určitá privilegia, nebyl to tedy otrok obyčejný, ale otrok, který měl za úkol dohlížet a vychovávat syny, nad syny svého pána dohlížet a vychovávat je.
14:42Nebyl to otrok tedy obyčejný, důlos, ale byl to otrok, pro které v řečtině máme slovo serapón. Serapón se v písmu vyskytuje jenom jednou. Je to zvláštní typ otroka s určitými privilegiemi, který je otrokem ne protože musí, ale protože chce a také proto, že je věrný zakouší určitá privilegia v domě svého pána.
15:15a kdepak asi, si myslíte, bibliste, kde je to slovo Ferapon, užito v písmu a okom. Kdo byl tím Ferapon, Božím? Zákon. A teď už biblistům naskakuje určitě, skrze koho přišel zákon, skrze Mojžíše. A právě o Mojžíšovi jako jediném v písmu čteme, že byl Ferapon v Božím domě. Židům 3.1. Proto svatí bratři, účastnici nebeského povolání, pohlaďte na Apoštola a velekněze našeho vyznání, Ježíše, který je věrný tomu, kdo ho ustanovil, jako i Mojžíš byl věrný v celém jeho domě.
16:03Ježíš je však hoden větší slávy než Mojžíš. Jako stavitel domu vá větší čest než dům sám. Neboť každý dům někdo staví a ten, kdo postavil všechno, je Bůh. Mojžíš byl věrný v celém jeho domě jako služebník. A tady je to slovo therapon. Aby dosvědčil to, co mělo být pověděno. Ale Kristus jako syn je nad jeho domem. Jeho domem jsme my.
16:36Zachováváme-li si až dokonce pevnou důvěru a chloubu naděje. Čili Mojžíš byl o ním služebníkem zvláštních výsad, který byl ustanověný nad božím domem, ale pouze jako služebník, který měl dosvědčit to, co mělo přijít a to, co mělo být. Když to pán Ježíš je pánem toho domu. A samozřejmě jako pán toho domu je hoden větší cti než dům sám a nebo samozřejmě služebník.
17:17Ježíš Kristus je nám v listu židům představen jako velekněz budoucího dobra, jako ten, který je od počátku ustanoven jako ten dědiný a pravý prostředník mezi člověkem a Bohem. My víme, že služba kněze spočívala, že zastupoval člověka před pánem Bohem. Prorok zastupoval pána Boha před člověkem, přinášel od neho zvěst a kněz tedy naopak.
17:53A velekněz samozřejmě, ten je první mezi všemi svými. Židům 9.11. Ale když přišel Kristus jako velekněz budoucího dobra skrze větší a dokonalejší stánek, ne rukama udělaný, to je sné z tohoto stvoření, vešel ne skrze krev kozlů a telat, ale skrze svou vlastní krev, jednou provždy do svatyně, kdy získal věčné vykoupení.
18:24Ježíš Kristus jako velekněz měl od, už před stanovením světa, víme, že to je věčný syn, který věčně vychází ze svého otce, nemá počátku ani konce, má všechny boží atributy. On jako syn boží byl a je tím věčným knězem, který byl před stvořením světa povolán bohlen otcem a určen k tomu, aby se stal tím veleknězem budoucího dobra a v ustanovený čas, to je ten Kairos,
19:02Pán Bůh předem určil čas na té lice chronos, kairos, aby se stal tím, čím se stát má, prostředníkem nové smlouvy, beleknězem i obětí. Kristova svatá očišťující krev, ta krev nové smlouvy, to hajma tes diatekes.
19:34Kristova krev je velice důležitá a mnohokrát v listu židům se s tímto tématem setkáváme. Krev jako taková je důležitá od starého zákona a pán Bůh nás skrze všechny ty krvavé oběti, všechnu tu krev prolévanou v chrámě a já nevím, jestli jste si třeba někdy opravdu sedli, když probíráme ty starozákonní texty a tam třeba čteme, že bylo poraženo 7 tisíc ovcí, 7 tisíc dobytka.
20:08umíte si představit, kolik krve v tom chrámu teklo. Zkuste na tím aspoň uvažovat, jak důležitou roli hrála krev v starozákonní bohoslužbě. a že to nebyly kapky krve, ale doslova litry, hektolitry krve, které byly nutné k tomu, aby docházelo k očišťování a posvěcování nejen bohuslužebného náčení, ale i samotného lidu.
20:45Byla to krev obětních zvířat. Přesně v zákone čtěme, že to museli být zvířata bez vady, dokonala. A přesto čteme-li s Židům 9.13, jestliže totiž krev kozlu a bíku a popel z jalovice kruklením posvěcuje znečištěné k čistotě těla, čím více krev Krista, který skrze věčného ducha sebe samého obětoval, neposkvrněného Bohu, očiští naše svědomí od mrtvých skutků službě živému Bohu.
21:16Uvědomme si, že všechna tato krev té starozákonní bohoslužby nebyla z toho úplně očistit lidské svědomí a proto ty oběti musely být přinášeny znovu a znovu. Ale tady o Velikonocích je prolita na Velký pátek krev Boží, krev dokonalého bezříšného beránka, která má moc Boží očišťovat, ne na chvíli, ale na pořád naše svědomí
21:57a má moc nás posvětit ne na chvíli, ale na pořád. Kristus se prolitím své krve stává prostředníkem tedy i obětí nové smlouvy pro ty, kdo jsou hospodinem povolání. Listu Židům 9.15 tedy čteme, proto je prostředníkem nové smlouvy, aby po jeho smrti, která nastala pro vykoupení z přestoupení spáchaných za první smlouvy, přijali zaslíbení věčného dědivství ti, kdo jsou povoláni.
22:34Dávejme pozor nad tím, co je v tomto verši řečeno. Pan Ježíš Kristus je prostředníkem i obětí nové smlouvy, aby se stal tím, kdo vykupuje, pro ty, kdo zemřeli za první smlouvy a samozřejmě i za nás, kteří jsme povoláni. To neznamená, že starozákonní svatí mohli být kdy očištěni nebo přijati, spaseni Pánem Bohem skrze první smlouvu.
23:12Ne, musela přijít nová smlouva, která je v písnu hluboce zakotvená, mnoho textů, ale tím dnes se nebudeme zabývat. Aby všichni ti, kteří jsou Bohem povoláni, přijali zaslíbení věčného dědictví. To znamená naděj věčného života, věčný život, odpuštění svých hříchů a přijali Boží synovství a další a další privilégia, která z toho plynou.
23:45Keklemenoji znamená povolaní. Je to pasivní participium perfektu. Klemenoi tedy znamená pro angličtináře velice dobré, když znáte perfekt, předminulý čas, něco se stalo v minulosti a má to dosah do současnosti a trvalý dosah do současnosti. To znamená, jestliže byl někdo ke Klemenoi, tak byl povolán v minulosti, ale to jeho povolání má trvalý dosah a přesah do současnosti.
24:24A tady jsme u našich biblických hodin, který prorok malý zvěstoval o té boží oběti. Víte, já jsem vždycky chtěl, aby si lidé z těch biblických hodin z každého malého proroka naučili několik veršů z paměti. a když se řekne třeba prorok Chavakuk, tak Abakuk v našich nepřesných překladech, tak tam je jasný poselství, na kterým Pavel staví tu teologii, ten královský verš.
25:05neboť hospodin praví, že můj spravedlivý zvíry bude živ. Takže Chavakuk odkaz na tu spásnou víru. A desítky hlubokých textů Nového zákona, které to zvlášť Apoštol Pavel rozvádí. A Sofoniáš, poslední tedy v tom pořadí těch předexilních, jak je máme řazeno v Bibli, přináší jasnou zvěst. 1.7. To se nasi bratři ve sboru museli učit z paměti. Zmlkni před panovníkem hospodinem, protože hospodinův den je blízko. Protože hospodin připravil obětní hod a posvětil ty své, kteří jim byli pozváni. Máte možná v Biblii napsaný ty, které pozval, ale když bychom to slovo pozvat v hebrejštině není, to je slovo povolat. Tady je hykdyž keruav.
26:03Když to je hyfil, a je to tedy slovo, které znamená posvětit, samozřejmě, že se neposvěcujeme sami, ale je to hospodin, který nás posvěcuje a keruav je participium prezentu pasivu kálu a ještě je tam přidána třetí osoba přivlastňovací koncovka, VALF, Takže když bychom to chtěli přeložit přesně jak to je, tak nemůžeme to přeložit jedním slovu, posvětil ty, které povolal, ale doslova bychom to museli přeložit celou větou, aby jsme byli korektní a to je posvětil ty své, kteří jim byly povoláni a vidíte, jak tá teologie starosmluvní a novosmluvní jde v ruku v ruce
26:57Pán Ježíš je proto prostředníkem nové smlouvy, aby po jeho smrti, která nastala pro vykoupení z přestoupení spáchaných za první smlouvy, přijali zaslíbení věčného dědictví ti ke klemenojí, tedy ti, kteří jim byli povoláni. A Sofonia říká, zmrtni, ha, smypené Adonai, stichni před hospodinem panovníkem Keruf, jom Adonai, blízko jeden hospodinu a hospodin připravil obětní hod.
27:33Už nalezneme ten předobraz, když například náš praotec Víry Abraham obětuje svého syna Izáka na té hoře Moria, té samé hoře, kde potom postavil David, koupil to humno a nechal potom za Šelmouna vystavět chrám. Jak je to propojené, kdy tehdy se zjevil ten hospodinu v anděl a říká, ne, stahl tu ruku, aby nezabíjel toho smeno Izáka
28:04a tehdy tam vyznal Abraham, že na hoře hospodinově se pán Bůh postará a donají re, hospodin zaopatří, on sám, pán Bůh sám zaopatří toho obětního beránka tu dokonalou oběť, kým nemůže být nikdo jiný než jeho syn, věčný Bůh, aby se stal tou smírčí obětí pro všechny ty, které pán Bůh povolá. A to nejenom ze Židů za staré smlouvy, ale samozřejmě i z té doby předpotopní, z doby předtím, než byla doba Abrahamova,
28:45ale samozřejmě z doby soudců, z doby královské, z doby rozděleného království, z doby před příchodem Pána Ježíše Krista, ale i nás, kteří jsme jim byli povoláni. To se stahuje na všechny ty, které hospodin Bůh povolá. Nic jako všeobecná spása neexistuje. Prostě člověk musí osobně být Pánem Bohem povolán, uvěřit v Pána Ježíše Krista, vyznat svými ústy víru v Pána Ježíše Krista.
29:16To je osobní věc mezi Pánem Bohem a člověkem. Tady nemůže být něco jako zástupný křest, zástupná... Událost v životě, moji rodiče chodili do kostela, tak já jsem taky věřící. Ne, je to osobní věc. A je to naprosto zřejmé z toho textu i z jazyku, který pán Bůh použil. Nová smlouva, to je také vlastně závěď. My vlastně na Velikonoce si připomínáme velice těžkou událost. Náš pán byl zabit a byl pohřben.
29:54Ale jak to říkal brater Václav Chumchal, něco se pánu boho vymkul z rukou. No naprosto ne. Pán Bůh to všechno dopředu připravil, protože víte, to je tak úžasné, jak pán Bůh používá obrazy z našeho praktického života, kdy se stává závěť platná. No až po smrti jejího ustanovitelé. A pán Ježíš musel zemřít, protože nová smlouva se mohla stát platnou a začít fungovat teprve jeho smrti.
30:24Takže ano, jeho smrt nás hluboce rmoutí a co pro nás vykonal a trpěl, nás vždycky by mělo vést do hlubokého úžasu. Na druhou stranu, když si uvědomíme, co nám to přináší, že vlastně proto mnozí z vás víte, že se také Bible označuje nový a starý testament. Testament to znamená závěť. A ano, nová smlouva je testament. Je to smlouva, pro níž, aby přišla v platnost, musel někdo zemřít. Kdo zemřel? Pán Ježíš.
31:01A jak jsem říkal už předtím, bez prolití krve není odpuštění říchu. Židům 9.18, proto ani první smlouva nebyla uzavřena bez krve, neboť když Mojžíž pověděl všemu lidu, každé nařízení podle zákona vzal krev, telat a koslu s vodou a se šarlatovou vlnou a izopem pokropil samu knihu zákona i všechen lid se slovy.
31:31Toto je krev smlouvy, kterou vám přikázal Bůh. Také stánek a všechno nářadí pro službu Bohu pokropl krví stejným způsobem. A téměř všechno se podle zákona očišťuje krví, téměř všecko, ale pokračuje to bez vylití krve, není odpuštění. Takže bylo naprosto nutné, aby při smrti pána Ježíše Krista tekla jeho přesvatá krev.
32:01Židům 9.23. Bylo tedy nutné, aby obrazy těch věcí, které jsou v nebesích, byly takto očišťovány, avšak samy nebeské věci jsou očišťovány obětmi lepšími než jsou tyto. My si musíme uvědomit, že jsou tady nějaké obrazy. A vlastně my se k tomu teď dostaneme, všechna ta starozákonní bohoslužba, chrám, stánek, setkávání byly těmi obrazy.
32:26Ale obrazy čeho? Obrazy něčeho, co je v nebesích. Obrazy nebeských věcí. A je jasné, že ano, v těch pozemských věcech mohlo být slouženo a je slouženo. Vy víme, že Pán Ježíš Kristus nepochází z Lévyho, ale z Judy. A z Judy žádný kněz nikdy nepocházel. Proto Pán Ježíš nemohl být knězem na zemi, podle Mojžišovské slouvy, ale je knězem podle řádu Melchise Decha, podle toho věčného řádu kněžství nebeslí.
32:56nebeského, Pán Ježíš Kristus musel sloužit lepšími věcmi, trvalejšími věcmi a nepřišel sloužit do svatyně udělané rukama, ale do té nebeské svatyně. 24, Židům 9, čteme v 9. kapitule, neboť Kristus nevyšel do svatyně Hagia, udělané lidskýma rukama, která je před obrazem té pravé nýbrž do samého nebe,
33:26aby se nyní za nás ukázal před Boží tváří. A teď jsme u téma svatyně. Já vás bratři zvu, teď máme biblické hodiny na poexilní proroky a probíráme teď proroka Agea, Chagaj, slavnostní a víme, že hlavní téma proroka Agea je obnova jeruzalemského chramu po jeho zničení a 70 letém zajetí. a já bych chtěl tady krásně dnes si můžeme, když nemáme tu středeční biblickou, ukázat, jak je to téma té svatyně důležité pro nás věřící.
34:00Aby jsme mu dobře rozuměli, aby jsme chápali, že svatyně jako taková to nebyl jenom nějaký dům v Jeruzalémě nebo stánek v poušti, to má hluboké poselství. Svatyně, Boží, čteme v listu Židům 8.5, Levičtí kněží slouží kopii hypodeigmáty řecky, kopie hypodeigmáty a stínu, skia, stín, mrákota.
34:32Takže dejme pozor, jestliže kopie a stín, tak si musíme uvědomit, že to, co je v nebi, to si neumíme ani představit. Víte, jaká byla sláva třeba Šalomounova chrámu? A tady čteme, že to byl pouhý stín a kopie. A tam sloužili ty kněži podle toho levického rodu, podle Mojžišova zákona. A byly to stíny nebeských věcí, jak bylo zjeveno Mojžišovi, když byl na oné svaté hoře.
35:06Když měl stavět stánek, řecky je to skénen, neboť říká hospodin Mojžišovi, Hleď, ať uděláš všechno podle vzoru, vzor je tady typon, od toho máme slova typus, typ. Řeknete, to je typ toho, to je typ tamtoho, takže Mojžiš viděl, byl mu zjeven nějaký typ toho, co je v nebi a Pán Bůh mu přikázal, aby udělal všechno tak, jak viděl, jak mu to bylo ukázáno na oné hoře.
35:37A jsme tedy u té boží svatyně. Chrám boží, hebrejský Hechal Adonai, v rabínské literatuře je označovan Bed Hamigdash, doslova dům posvěcování, a v řečtině to je to Hieron Kyriu, chrám páně. My víme, že pro to slovo hospodin, pro ten tetragrammaton řečtina používá Kyrios, pán.
36:07Jaký tedy, a teď chci, aby jsme si v těch chrámech udělali pořádek. Je to číslo devět, to se dobře bude pamatovat. Je devět typů, devět chrámů, které nám jsou v písmu zjeveny. První chrám, tím začnu, je chrám nebeský. Je to právě ten typus, podle kterého, a byl to pouhý stín, Mojžiš udělal ten stánek setkávání a další věci.
36:31O tomto nebeském chrámu čteme nejvíce například v knize Zjevení. Když čteme o těch ranách, o těch andělích, mnohokrát se nám vyskytuje v knize Zjevení ten chrám v nebesích. Teme, že byl naplněn slávou, dýmem, nikdo nemohl vejít dovnitř ani ven. V nebesích, který je ve Zjevení popsán, nebeský chrám. V roce 1450, to se dobře pamatuje před naším netopočtem, není to přesný, já to zaokrouhluju, když vychází Mojžíš a zastavuje se na Chorébu a je tam u hospodinu na té 40 dní a 40 nocí, tak mu pán Bůh ukazuje ten obraz, podle kterého má postavit ten stánek setkávání.
37:16A ten stánek setkávání Tabernákl, Ochel Moed, byl také v hrabínské rytářu, že nazýván Miškan Adonai, slova přebývat, Miškan, to znamená místo, kde přebývá hospodin. My víme, že teda pro ten stánek v té poušti, který byl potom sestaven té řečtina Skéné, anebo jednoduše svatyně Haglia. Takže máme chrám v nebesích. První jeho obraz, stánek setkávání. Za třetí, chrám Šalomounu. Král David toužil potom postavit hospodinu chrám z kamene a z děny. Když on bydlí ve zděném domě, toužil postavit hospodinu chrám z děny. A víme, že pánu Bohu se tato myšlenka líbila, ovšem Davidovi nebylo dáno tento chrám postavit. Až jeho syn Šalomoun, a to je někde od roku tisíc,
38:13do roku 586, vystavěl ten, myslím, trvání toho chrámu, ne život krále, ale trvání toho chrámu Šalmounova, vystavuje první zděný chrám z chrám Šalmounů. Takže to už máme třetí chrám. Pak došlo tedy k tomu zničení, a to jsme u našich biblických hodin, pak byl postaven za čtvrté chrám obnovený v roce 536 až 516 obnova chrámu a tento chrám byl chrámem, říká se mu, Zerubávelovým, chrám Zerubávelovým.
38:54Pak za páté, biblisté rozlíšují chrám Herodesa Velkého. Ten chrám Zerubávelův byl malý, ale v roce 37 až 4 našeho letopočtu, 37 před naším letopočtem a 4 našeho letopočtu, tedy v době pána Ježíše Herodes Veliký domítá dal zrekonstruovat ten Zerubávelův chrám a to byl ten chrám, kde byl pán Ježíš. Takže to byl chrám, který byl přestaven nebo dostavěn, nepřímo, že by byl jiný, ale vylepšený, to byl chrám Herodův. Ten byl v roce 70 našeho letopočtu zničen a teď jsme v šestém období chrámu, kdy chrám není chrámem Boha živého v době milosti, v poslední době je církev živého Boha. To si pamatujme.
39:48To jsme my. Ale víme z písma, že bude postaven další chrám, čili třetí v tom pořadí, ale sedmý v té historické dataci. A to bude chrám doby soužení, když jde obnový bohoslužbu a antikrist tento chrám v tom prostřed týdnu let znesvětí. Jak o tom mluví Pán Ježíš Kristus, když cituje proroka Daniele, až uvidíte tu znesvěcující ohavnost na místě svatém, kdo čte rozuměji a tak dále.
40:22Takže chrám doby soužení. No a pak je chrám osmý, to je chrám mileniální. Když bude obnoven všechen řád, přijde Pán Ježíš Kristus po druhé na tuto zem jako král, aby usedl na svůj trun a zřídil své království, tak bude postaven chrám, který předpověděl Ezechiel. V osmi kapitolách od Ezechiele 40 do 48 máme tak detailní popis chrámu, který ještě nikdy nebyl a nebyl ani člověku představen.
40:56Uvědomme si, že biblisté, kteří tuto přecházejí jako jenom pouhou nějakou výpověď a zduchovňují tyto tématy, kde máme přesně napsané, co budou vařit v kuchynce, na jakém rohu, kde budou skladovány potraviny. Víte, tenhle chrám zabírá rozlohu, která by se dnes absolutně nahoru chrámovou nevešla. Jeho rozměry jsou takové, že dnešní, nebo ten chrám, který tam zůstal, ty zbytky chrámové zdi a chrám, který byl za doby Heroda,
41:28to je plťavoučké. Ezechielův chrám to je obr, to je něco tak obrovského. no proč by také ne, kdy to bude chrám, kde bude sídlit král i velekněc v jedné osobě Pán Ježíš Kristus. Takže já naprosto biblicky jsem přesvědčen, že tento chrám bude postaven, že to nejsou jenom nějaké duchovní obrazy a že musí být postaven a je to tedy chrám mileniální. No a poslední je devajet nebe.
41:59A jaký chrám bude v nebi? Kontrolní otázka z Jevení 21.22. V tom městě jsem ale neviděl žádný chrám. Jeho chrámem je totiž Pán Bůh, Všemohoucí a Beránek. To město nepotřebuje slunce ani měsíc, aby v něm svítili, neboť ho rozářila Boží sláva a jeho lampou je Beránek. V tom nebeském Jeruzalémě už nebude chrám hmotný, ale bude tam sám pán Bůh, trojediný náš hospodin.
42:31Pojďme tedy dál k tomu textu listu židům. Já vám chci ukázat, jak opravdu ten chrám je úzce propojen a vychovává nás k těm kristovským věcem, k těm mesiářským věcem, které musíme jako křesťané nad těmi událostmi, když je potom zpětně velikonoční, zpitujeme žasnout. List židům 9.25 nepřišel ani proto, aby častokrát obětoval sám sebe, jako velekněst každoročně vchází do svatyně z cizí krví.
43:05Teď si to rozeberme. Tak, kdy vchází velekněst do svatyně svatých, to byl ten oddíl v té svatyni, přesnými rozměry, střeženou, oddělenou oponou, ty cherubové, tam byla truhla smlouvy, na ní slitovnice, nejsvětější místo, kde Mojžíš mluvil s hospodinem tváří v tvář. Kolikrát a kdy a jak? Jednou za rok a bylo to na Jom Kipru, čili desátého tyšery na vysoké židovské svátky.
43:32A tady vidíme, jak jsme říkali si i na minulé biblické, jak úzce jsou propojeny ty biblické ustanovené slavnosti, zase jsme u Chagáje, slavnostního prorok, jak to je úzce propojeno s tou obětí a s těmi velikonočními událostmi. Pesach? A Jom Kipur? To je spojeno. My ale víme, že Pesach už byl naplněn, ale pro Jom Kipur tady ještě v budoucnosti je prostor.
44:01Ty podzimní svátky budou mít své dokonalé naplnění v té budoucnosti, po tom druhém příchodu páně. Ale už na Velikonoce byla přinesena ta oběť. Pán Ježíš byl zabit jako beránek a prolil onu svatou krev. a kolikrát to musí Pán Ježíš Kristus učinit. Vyčteme, že velekněs mohl do té svatně vejít jenom jednou za rok, ale musel tam chodit každý rok, protože krev kozlů a bíků nebyla z toho očistit Boží lid a aby Pán Bůh mohl být v tom myškan, ten příbitek Boží uprostřed svého lidu, muselo k této očistě docházet.
44:45Jinak by pán Bůh svůj lid strávil jako oheň, protože pán Bůh je svatý. Ale tady čteme o něčem daleko větším. Kristova oběť není potřeba, aby se opakovala, no dokonce je to rouhání, když bychom řekli, že Kristus musí zemřít znovu. Právě víte, když bych se vás zeptal zase biblistům, kde v písmu najdete nejtvrdší texty varování o odpadnutí od výry a o zapření Ježíše Krista? Je to list židům. Nejtvrdší texty varování o odpadnutí jsou v listu židům a list židům doslovně říká,
45:31že jestliže by někdo odpadl od živého Boha a za nic by neměl krev smlouvy, kterou byl posvěcen, pro takového už není možnost nápravy, protože by znovu křižoval Krista a vystapoval by ho potupě. Ale Ježíš Kristus už nesmí trpět vícekrát. Trpěl jednou v tom Kairos a jeho obět je dostačující. Pánu Bohu Otci to stačí.
46:01A my si nesmíme dovolit, víte, jsou heretické církevní systémy, které znovu a znovu v Eucharistii připomínají obět Ježíše Krista ne jako něco, co se stalo v minulosti a má platnost do současnosti a na pořád, ale něco, co se stále opakuje. Například římští katolíci ve své bohoslužbě neustále připomínají, že znovu a znovu doplňují Kristovu oběť.
46:32Je to v rozporu s textem božím. Pán Ježíš Kristus 26.9.26 čteme, neboť by musel pán Ježíš od založení světa častokrát krpět. nyní však je zjeven jednou při dokonání věku ke zrušení hříchu skrze svou oběť. Ta oběť je dostačující. Ta oběť má dosah na starozákonní svaté a na všechny, kteří v něho uvěří v novozákonní době.
47:04Ta oběť je jednou proždy dostačující a pán Ježíš nesmí, nemůže, není to myslitelné, podle božích řádů, aby trpěl znovu a znovu. Znamená, že zemřel za hříchy jak Adama, tak i hříchy toho posledního, který má uvěřit. Pán Ježíš trpěl jednou v tom daném bodě, kairos, ale pro Pána Boha je ta oběť neustálné, platná a živá a dostačující.
47:42A je rouhání, čteme v listu živu, když by Kristus měl být za někoho křížovan dvakrát. Boží oběť. Veme si třeba ten výjev z nebe, když chválí starci a myriády, myriád, tisíce, tisíců andělů a svatých, Pána Ježíše Beránka, který jediný jeho den, rozevřít tu knihu a oslavují to, že vykoupil Bohu lid ze všech národů, jazyku.
48:15v razyku. Jasně vidíme tu slávu a co by to bylo za úvohost, když bychom tuto oběť znevažovali a mysleli si, že je nedostatečná. Přemýšlejme nad tím, co pro nás v pátek Pán Ježíš Kristus vykonal a co Pán Bůh potvrdil tím, že ho zkřísil z mrtvých, když ho jako prvotinu zkřísil, aby demonstroval, že mu to stačí. Žasněme nad tím.
48:50A pojďme na 27. verš. A jako je lidem uloženo jednou zemřít a potom bude soud, tak i Kristus, když byl i jednou obětován, aby vynestl hříchy mnohých, po druhé se bez hříchu ukáže záchraně těm, kteří ho očekávají. Tady Pán Bůh ukazuje velice dynamický teologický fakt. Jedna oběť, jedna dostačující oběť, ale také. Jeden život, jedna smrt. Jedna smrt.
49:27Tady totiž, když použijeme tyto verše, můžeme vyvrátit všechny bludný naučení o reinkarnaci. to znamená, že jsou náboženští lidé, kteří věří, že duše se převtěluje. Tady je jasně řečený, že ne. Člověku je dáno jenom jednou zemřít a potom bude soud. To jsme u toho Jom Kipuru, kde rozhodne se o té oběti, kterou Kristus přinešel,
49:55protože čteme v knize Zjevení. A ti její šména nebyla zapsána v počátku světa ve knize života, a to je z knize toho Zabitého Beránka, byli uvrženi do ohnivého jezera Geheny, to je ta druhá smrt. Kdyžto o těch, kteří jsou zapsáni v knize Zabitého Beránka, to znamená ty, za které byla přinešena ta velikonoční oběť, kterou pán Bůh ten Jom Kipur obětoval ne ve svatyni učněnou rukama, ale v té nebeské svatyni před tváří Boha Otce,
50:27Tak ti na soud již nepřijdou před bílý trun, ale čteme, že přešli ze smrti do života a čteme, nad nimi již ta druhá smrt nemá moc. Takže očistec, další herze. Tady jasně v tomhle verši čteme, že je smrt a bude soud. Po smrti bratři, sestry, přátelé, žádná možnost k pokání nebude. Dejme velký pozor, tady musím udělat veliké varování. Jestliže budete naslouchat demonickým naukám a satanovi se toto demonické učení podařilo rozšířit proto, aby držel lidi daleko od pravdy, aby neuvěřili v evangelium, tak mnoho lidí dneska žije z toho, že po smrti třeba bude nějaký ten očistec, uděláme nějakou tu mši za nějakýho zemřelýho a pán Bůh se slituje, ne.
51:25o spasení člověka je rozhodnuto a spasení člověka se děje v tento čas našeho života. V našem životě nás Pán Bůh povolává, aby jsme uvěřili. Dnes uslyšíš jeho hlas, nezatvrzuj své srdce, ale uvěř a vyznej Pána Ježíše Krista dnes. Po smrti čteme v písmu, že žádné takové možnosti nebudou. Naopak my čteme v písmu, že zemřelé duše, duch a duše spravedlivých, kteří zemřeli v Kristu ve starozákonní době, šli do Hadesu, Šéolu, pod světí, to čteme u Lukáše, jak pán Ježíš mluví o smrti Lazara a Bohatec, jak zemřel.
52:15a tam ukazuje nám, že ten Lazar šel do toho lůna Abrahamuma, takže v tom Hadesu si představme, jsou dvě oddělení, uprostřed je propast, není možné jí překročit, to říká velice jasně, není možné jít o tam tuť tam, tam sem. a v tom lůně Abrahamovo jsou duše spravedlivých, který ne, že byly lepší než ostatní, ale ti, kteří věřili a čekali na Mesiáše Pána Ježíše Krista.
52:47A byli Bohem uznáni za spravedlivé, ospravedlněni pro víru, která se jim dala a kterou měli. Bez zásluhy, milostí byli spaseni. Stejně tak je to i dnes, až na rozdíl, že pak je tam oddíl v Hadesu, které už tehdy bylo nazýváno místem utrpení, to znamená, ten bohatec strpěl a chtěl svlažit ta ústa, ale trpěl, chtěl varovat své bratry, aby někdo šel a řekl jim, ať se nedostanou tam, kde je on, a vy přečtěte si ty texty, co tam je napsáno, nebylo to možné,
53:25protože jestliže někdo nevěří prorokům a Mojžišovi, neuvěří ani když by někdo vstal z mrtvých, to platí dodnes. Jestliže někdo nevěří Bibli jako božímu slovu, nevěří zákonu, prorokům, tak nemůže věřit ani tomu, že Ježíš Kristus vstal z mrtvých. To je velice jasná narážka. Ale my, kteří z Milosti Boží věříme, tak už po smrti a zkříšení Krista nemusíme jít do podsvětí, do Hadesu
53:55a čekat na to, až přijde den vzkříšení. Ale naše duše a duch jde k Pánu Bohu, kde čeká na den vzkříšení. My víme, že byly otevřeny roztržením té opony při obětování Pána Ježíše Krista do přítomnosti Boží cesty. A dnes zemřelí lidé očekávají v přítomnosti Boží na den vzkříšení. a my to vidíme krásně, třeba když čteme v evangelích, že ten den, kdy Kristus byl ukřižován,
54:31tak mnozí starozákonní svatí stali z hrobu a ukázali se ve městě. Takže my, když nezemřeme, když se nedožijeme, jakože asi dožijeme, příchodu Pána Ježíše Krista, vždycky bychom měli být připraveni a počítat s tím, že se toho dožijeme, a znamení doby mluví jasně, jenom slepí nevidí, tak nepředejmeme ti, kteří zesnuli,
54:58ale víme, že ti, kteří zesnuli, kteří jsou v tom duchovním stavu bez těla, dostanou tělo a my také budeme rázem proměněni, dostaneme tělo a pak budeme navždy spánem. Ale budou vzkříšení i lidé, kteří jsou v HDSu a my čteme, co čteme v knize zjevení, potom smrt i Hades byli uvrženi do Geheny. To je tá druhá smrt.
55:28Takže všichni bezbožní, kteří zemřeli bez Krista, už nestrpí duchovně v tom Hadesu. Ale přijde den, kdy budou vzkříšeni tělesně a pak ve svých tělech budou navěky uvrženi do jezera hořícího sírou a tam budou dnem i nocí trýzněni před obličejem Beránta. A nám na výstrahu. Takže verme to velmi vážně. Tak jako je každému dáno jen jednou umřít, potom bude soud.
56:01Tak i Kristus byl jednou obětován. Jestliže někdo, lidi, kteří jsou křesťané, polemizují s myšlemkami reinkarnace, To je rouhající, protože my si uvědomíme, že když písmo dá dvě věci vedle sebe, to znamená Kristova dokonalá oběť a tak je každému dáno jednou žít, jednou umřít a potom bude soud. Takže uvědomíme si, když to tady začneme míchat, no tak my se rouháme, my znevažujeme Kristovu dokonalou oběť, pokud přemýšlíme o nějakým očistci, o nějaký reinkarnaci nebo možnosti posmrtného pokání.
56:43Bratře a sestry, přátelé, čas spásy je dnes. A běda nám, aby jsme ho promeškali. Protože tak i Kristus, když byl jednou obětován, aby vynesl hříchy mnohých, podruhé se bez hříchu ukáže k záchraně těm, kteří ho očekávají. A by byste doplní a káze a soudu těm, kteří v něho nevěří. protože jiné písma říkají, že Ježíš Kristus ano přijde pro svojí církev, pro svůj vyvolený věřící lid, ale také se zjeví k soudušem bezbožníkům.
57:22Takže pro nás věřící je to veliká naděje, pro nevěřící je to veliká hrozba. Tak bratři, závěrem nezakončím jinak než výzvou z listu židům, která je tam několikrát, minimálně třikrát opakována. Proto jak pravý duch svatý, jestliže dnes uslyšíte jeho hlas, nezatvrzujte svá srdce jako při onom rozhorčení ve dne pokušení v pustině.
57:52Vy mě pokoušeli vaši ocové tím, že mě zkoušeli, ač viděli mé skutky. Bratře a sestry, celé písmo od genezis až po příchod Pána Ježíše Krista, až po knihu zjevení nám tak úžasně zjevuje Pána Ježíše Krista, Boha Otce, Duchu Svatém, co pro nás vykonal. My bychom měli žasnout, jak ty dějny spásy do sebe zapadají. A když budeme na tom stavět ten svůj dům, tak až někdo přijde a bude nám říkat, a ty tomu opravdu věříš?
58:37Tak se budeme smát, protože náš dům bude stát na pevných základech, až přijdou těžkosti, až nás saten bude svírat, až přijdou pokušení a bude-li náš dům stát na těchto všech základech, obstojíme, protože naše víra bude silná, víra je dar, víra je zeslyšení a slyšení je zesvěstování Božího slova. Víte, mnoho křesťanů dnes Velikonoce nedocenuje tak, jak by mělo. A já jsem přesvědčen, že pokud Velikonoce neslavíme v tom starozáchodním duchu proroctví a zákona, které vyústilo v příchodu Pána Ježíše Krista, čili v tom novozákonním oslavení, jsou plitké.
59:28Víte, mluvit jenom o Páni Ježíši Kristu, jak byl ukřižován, je veliká věc. Ale pokud k tomu nepřidáme to, co tomu předcházelo, tak je to jenom stín. Stín toho, co Pán Bůh zamýšlel, aby nás plně k Ježíši Kristu přitáhlo jako k jedinému prostředníku mezi Bohema člověkem a Mesiáši. A proto opravdu vás vyzývám, vy, kteří se dnes koukáte a nemáte jistotu věčného života, jakým způsobem se děje ono zázračné povolání. Neboť hospodin připravil obětní dar a posvětil ty, své, které povolal, děje se to skrze zvěstování Božího slova.
1:00:21a jestliže dnes uslyšíte jeho hlas a ty řekneš, jaký hlas mám slyšet, no můj drahý, ten hlas nejde o to, že já tady něco říkám, ale jestliže si dnes v tom, co říkám z Boží milosti pochopil, že Pán Ježíš Kristus je Mesiáš, že zemřel za tvoje hříchy a že má moc tě spasit, tak je to milost a je to ona víra, kterou dává pánu do tvého srdce a pak už je jenom krůček, aby si svoje ústa otevřel k modlitbě a pánu Bohu poděkoval za svoji spásu.
1:01:06To je ono povolání. Každý, kdo uvěří, bude spasen. Každý, kdo vyzná svými ústy Pána Ježíše Krista. Takže nejde mi tady o intelektuální vědomosti, ale jde mi o to, zdali skutečně ve svém srdci víš z Boží milosti, že to, co tady dnes říkám, je pravda. To je ono povolání.
1:01:39Bratři a sestry, děkuju vám za pozornost a příští setkání bude tedy v pravidelném čase biblické hodiny až za týden ve středu od 18 hodin a budeme pokročovat s prorokem Agem a věřím, že s takovým novým elánem si uvědomíme, jak důležité bylo, aby znovu boží lid vybudoval jeruzalemský chrám.