Nemálo lidí se domnívá, že v podstatě nezáleží na tom co lidé pokládají za pravdu a čemu věří – hlavně když se chovají slušně. Slušně se chovat je opravdu důležité. Ale není správné opomíjet, že jednání všech lidí vychází z toho, co pokládají za pravdu. A jaká ta pravda je, se nejlépe ukáže, když se začne prosazovat „upřímně“ a do důsledků. Je to zřejmé z celé historie až dodnes. Uvedu z minulosti několik strašných příkladů toho, jak jednali lidé na základě své pravdy: pronásledování křesťanů Římany, inkvizice, „náboženské“ války, francouzská revoluce, Hitler, Stalin, Pol Pot nebo teroristé. Přidám i několik dobrých příkladů, které jsou ovšem méně atraktivní a mediálně zajímavé: Jan Hus, Komenský, bratrští misionáři z Herrnhutu, Wiliam Carey aj. Obě skupiny lidí věřily „své pravdě“ a snažily se jí, podle svého nejlepšího přesvědčení a „dobra pro budoucnost“, do důsledků uskutečnit.
Názory a diskuze o pravdě a správném učení, jsou ale i dnes velmi kontroverzní. Žijeme v době, kterou někteří nazývají postpravdivou. Za pravdu má být považováno to, co nám říká většina sdělovacích prostředků, ale na internetových sítích roste počet těch, kteří tvrdí naprostý opak; a o takové „pravdy“ se lidé čím dál tím víc hádají. I na tom vidíme, že pravda a pohled na ní se úplně „rozostřuje“. Ale pravda – a správné učení o ní – o kterých chci dnes psát, není o tom, co kdo řekl nebo si myslí – zvláště když jde o to, na čem „nestojí svět“. Mluvím o Pravdě, na které je možné založit smysl svého života. A taková PRAVDA podle mnoha lidí neexistuje – život je přece výsledkem slepé náhody. Je-li ovšem principiální Pravda přeludem, pak už nikdo nemůže za Pravdu nasazovat svůj život. Ale bez spolehlivé pravdy pro život i smrt se lidem žije buď nesnadno, anebo žijí a přežívají jen úplně mělce.
Žel, tahle degradace pravdy se nevyhnula ani dnešním křesťanským církvím. Bible už v nich není pokládána za PRAVDU; dnes už je správné si z Bible vybrat jen něco – a to ještě v souladu s dnešním poznáním. Jenže právě znevážení Písma vede v Evropě (ale nejen zde) ke stavu, v jakém církve nyní jsou. Čím víc se kde Písmo znevažuje, tím větší je tam i úpadek. A potom už nezbývá než hájit své tradice a zbytky jakési etiky.
Do jaké míry je tedy důležité správné (pravdivé) učení? Z předchozího textu snad jasně vyplývá, že pravdivost učení je klíčová – protože správné a nesprávné učení přinášejí rozdílné výsledky. Mylný matematický postup nemůže vést ke správnému výpočtu. A stejný princip funguje ve všech oblastech včetně náboženství a morálky. Je velký rozdíl mezi tím, kdo se kvůli Ježíši Kristu odevzdá službě bližním, nebo když jiný věří v oprávněnost zabíjení židů a nevěřících. Problémem ovšem je, že se s málokým shodnete na tom, jaké učení o pravdě je vlastně správné. Je to citlivá oblast a je tady třeba dbát na svobodu svědomí. I na „naši“ biblickou pravdu je třeba sice jasně upozorňovat, ale není správné ji vynucovat – pro pravdu je možné se jen dobrovolně rozhodnout. A problém Pravdy pak vyřeší definitivně až slavný druhý příchod Pána Ježíše na zem.
Přesto nám Pán Bůh v Písmu – Bibli ukázal několik způsobů, jak můžeme zkoumat různá učení a rozpoznat ta pravdivá od nepravdivých a pravdu od omylu.
1) Můžeme to poznat podle ovoce. Každý dobrý strom nese dobré ovoce, ale prohnilý strom nese špatné ovoce (Mat. 7,17). Všichni lidé jsou náchylní ke zlu a vždy se to někde projeví; proto se při zkoumání učení a jeho důsledků máme soustředit na to, z jakého kořene „strom“ roste, zhodnotit poměr jeho dobrého a špatného „ovoce“ a nezavrhovat celý „strom“, když se na něm najde i ovoce „červivé“ nebo pod ním „padavky“. Je třeba posuzovat i to, jak se zkoumané učení projevuje ve společnosti; a to hlavně k jeho nejslabším členům. K tomuto zkoumání stačí logika a hledající a nepředpojatý postoj. Druhý způsob už vyžaduje „risk“ osobní zkušenosti.
2) Pravda vysvobozuje. Poznáte pravdu a pravda vás vysvobodí. … Jestliže vás tedy Syn vysvobodí, budete vskutku svobodní (J.8,32; J.8,36). Boží zjevená a vtělená PRAVDA – Ježíš Kristus svou smrtí a prolitou krví vysvobozuje nás hříšné lidi z otročení hříchu a od zaslouženého odsouzení do věčného zatracení. To vysvobození je možné „vyzkoušet“ . Ale nejde to provést jako ve škole chemický pokus. Jde tu o věčnost a tak trochu se to podobá těhotenství – také tu jde o život. A Bůh nedá nový život tomu, kdo to chce jen zkusit a pak zase „ucuknout“. Musí tu jít o nejhlubší touhu nechat se vysvobodit ze své hříšnosti a problémů. Podobně, jako to prožil nyní již náš bratr, který byl těžkým alkoholikem a silným kuřákem. Z Boží milosti uvěřil a získal nejen odpuštění hříchů a věčný život, ale byl vysvobozen i z těchto závislostí. Ale vysvobození prožíváme i v situacích, kdy nevíme jak dál a nevidíme žádné východisko; a tak se modlíme. A když přijde Boží pravdivé a správné řešení, tak přichází i pocit velkého osvobození.
3) To, co neodpovídá učení Písma, nemůže být pravdou. Princip tvého slova je pravda a každé tvé nařízení trvá navěky (Ž.119,160). Tenhle třetí způsob hledání pravdy je v podstatě použitelný už jen pro věřící křesťany, kteří uznávají plnou autoritu Písma. Pro ně je pak rozpoznání pravdy někdy jednoduché. Třeba interrupce, nebo praktikovaná homosexualita je, a vždy bude hříchem; a žádná doba a údajný pokrok to nemůže změnit. Ale jindy nám to, co je pravdou, nemusí být vůbec jasné.
I tady se musíme modlit. A jako židé v Beroji se vší dychtivostí denně pečlivě zkoumat Písma, zdali je tomu tak, Sk.17,11 (jak učí Pavel, kazatel, jakákoli církev nebo světské poznání). A k tomu hledání potřebujeme Bibli číst, studovat, co nejlépe znát a očekávat, že nám Duch svatý i v našich nejasnostech ukáže pravdu.
Závěrem: Správné a pravdivé učení je nezbytné k tomu, abychom mohli také správně a pravdivě žít před Bohem i před lidmi. A na této zemi nikdy nedosáhneme stavu, kdy už budeme všemu správně a pravdivě rozumět. Proto nám, křesťanům věřícím pravdivosti Písma, nezbývá nic jiného, než se stát celoživotními „hledači“ Boží pravdy.
K.H.