Svědectví sestry Lenky Prayové, které poskytla pro naše youtube stránky v reakci na video „Ludvík Tvrdý – Starozákonní předobraz Krista“
Moje cesta z náručí katolické církve k pravému Spasiteli Pánu Ježíši Kristu
Eucharistický Ježíš není Pánem Ježíšem Kristem, Božím Synem, o kterém učí Písmo svaté. Ani římskokatolické „evangelium“ není evangeliem od Boha. Právě kvůli velmi vážnému scestnému učení a hříšné praxi jsem po 32 letech z Římskokatolické církve k Boží slávě odešla.
Můj odchod z této církve trval zhruba 2 roky a nebylo to vůbec jednoduché, protože Bůh mi postupně ukazoval naprosto šokující věci. Nejzásadnější rozdíl byl právě v evangeliu, protože římskokatolická cesta do věčnosti je podobně jako u všech ostatních pohanských náboženství světa mylně založena na lidské spravedlnosti – víra a skutky (křest, příslušnost k církvi, svátostný systém, účast na mši, očistec, odpustky, pokladnice zásluh, dobré skutky…). A tak jsem bohužel satanem oklamána celých 30 let žila v tomto náboženství bez Boha, bez smíření s Ním, bez jistoty spasení. Nikdo a nic mi celé ty roky ve skutečnosti nemohl dokonale zaručit spásu, prožívala jsem kvůli svojí lidské nedostatečnosti neustále strach a tak nějak doufala, že skončím alespoň v tom očistci. Všechny ty náboženské rituály a dokonce i modlitby byly pro mě pouhou povinností a motivací byl spíše strach z nahněvaného trestajícího Boha a zatracení. Bůh byl pro mě vzdálený a já jsem si připadala strašně sama, marná a nemilovaná. Písmo, které jsem znala jen v podobě úryvků z kázání v kostele, jsem vnímala spíš jako snůšku náboženských moudrostí a nesplnitelných požadavků, na které dosáhli možná pouze papež, kněží, jeptišky, svatí… Snažila jsem si svou přízeň u Boha všemožně zasloužit, ale nikdy to nebylo dost na to, abych ve své duši dosáhla opravdového osvobozujícího pokoje s Bohem.
Až teď zpětně vidím ten obrovský rozdíl – jaké je to žít ve falešném náboženství a jaké je mít skutečné obecenství s živým Bohem. Když jsem pak od protestantů slyšela a přijala správné biblické evangelium o spáse jedině skrze samotného Ježíše Krista-jedině milostí-jedině skrze víru, pak jsem doma v pokání při modlitbě prožila to, co Bible popisuje jako znovuzrození. Duch svatý mi dosvědčil, že jsem Otcem přijata za Boží dítě, je mi vše 100% odpuštěno, jako nezasloužený DAR jsem dostala dokonalé ospravedlnění od Boha – BOŽÍ SPRAVEDLNOST V KRISTU JEŽÍŠI, který vzal na sebe všechny moje hříchy, byl za ně potrestán místo mě, dokonale vyrovnal můj nesplatitelný dluh. Od té doby mám vytoužený pokoj s Bohem. Naplnilo se na mě Písmo z
Milostí tedy jste spaseni skrze víru. Spasení není z vás, je to Boží dar; není z vašich skutků, takže se nikdo nemůže chlubit.
Ef. 2,8-9
Od té doby, co jsem tehdy díky Boží milosti začala ze srdce následovat živého vzkříšeného Pána Ježíše Krista, stala se pro mě každá modlitba nesmírnou radostí a začala jsem horlivě studovat Písmo svaté. Duch svatý mě vyučoval veškeré pravdě a usvědčoval mě ze spousty věcí, které byly potřeba v mém životě změnit nebo opustit, např. také alkoholismus. Najednou jsem také postupně začala vidět rozdíly mezi biblickým křesťanstvím a římským katolicismem. Studovala jsem v té době Teologický kurz na biskupství a začala jsem i kurz Katecheta, abych mohla v budoucnu vyučovat děti náboženství. Čím víc jsem však šla v učení ŘKC do hloubky, tím byly rozdíly větší. Jiné evangelium, jiný (eucharistický) Ježíš, papežství i ŘKC kněžství, obětní systém, Mariánský kult, očistec, překrucování a zneužívání Písma svatého, modlářství, okultismus, spiritismus… Velmi vážné, až rouhající se a démonické věci, které nešly s následováním mého osobního Spasitele a Pána mého života, Ježíše Krista, dohromady.
A tak jednou přišla po pečlivém prostudování Písma z popudu Ducha svatého chvíle, kdy jsem se od ŘKC definitivně k Boží slávě oddělila, abych se veřejně přiznala k Pravdě a neměla účast na jejich zlých skutcích. Bylo to nesmírně těžké. Ještě dnes si vzpomínám, jak jsem před tímto rozhodnutím celé noci nespala, klepala jsem se a vše, co jsem znala, se mi rozpadalo pod nohama. Zůstal mi pouze živý Kristus a jeho golgotský kříž. Ale o to více jsem si uvědomila, že to bylo vlastně VŠE, co k životu potřebuji. Vždyť Ježíš Kristus je ta Cesta, Pravda, Život a nikdo nepřichází k Otci než skrze něj. Neměla jsem žádného člověka, který by mě vedl a podporoval, naopak jsem šla proti proudu sama. Ale všechno napomáhá k dobrému těm, kdo milují Boha. V těchto bolestných zkouškách jsem se tak učila ještě víc závislosti pouze na Bohu samotném. Když jsem ve jménu Ježíše Krista ničila všechny své domácí modly v podobě obrázků, růženců, sošek, svěcené vody a posvěcených předmětů i heretických knih, můj nevěřící manžel myslel, že jsem se zbláznila. Následovalo hledání křesťanské církve, která učí a praktikuje učení Pánovo. Bůh mě postavil do jednoho místního sboru evangelikální církve, kde jsem brzy svoji víru v Krista stvrdila křtem ponořením ve vodě.
Jak dokazuje církevní historie a mnohá svědectví bratří a sester po celém světě, včetně mojí maminky, kterou Bůh později také osvobodil do Božího království ze svodu římského katolicismu, věřím, že podobně se od ŘKC oddělují i další, které si Bůh milostivě vede tak, aby ho Boží děti uctívaly v Duchu a v pravdě a věrně zůstávaly v Kristu. Jeho ovce slyší Jeho hlas a jdou za Ním… Sláva Ježíši! ♥Moji radost ze spasení hezky vystihuje i tato moje oblíbená chvála: https://youtu.be/CSRT1S_cvN8