To kdysi bývala druhá část klíčové věty určující hlavní význam Velikonočních svátků. Její první část zněla: „Byl ukřižován a pohřben.“ S touto první částí věty o Ježíšově smrti nemá dnes většina lidí problém. Bylo by však zajímavé, kolik procent lidí by v dnešní době považovalo nadpis tohoto článku za skutečnou událost. Kristovo vzkříšení je považováno za důležitý článek křesťanské víry, ale za nezpochybnitelnou realitu by to asi neprohlásili všichni katolíci, anglikáni, ortodoxní a ještě hůře by to pravděpodobně dopadlo v některých společenstvích protestantů.
V tomto zamyšlení se pokusím ukázat, proč je pravda prohlášení o reálném Ježíšově vzkříšení tak klíčová a k čemu její zpochybnění vede.
Pokud Ježíš z Nazaretu ráno na Velikonoční neděli nebyl vzkříšen z mrtvých, zpochybňuje to mnoho věcí; znamená to například, že:
– Apoštolové a učedníci, kteří tvrdili, že se se vzkříšeným Spasitelem setkali, byli buď lháři, nebo v lepším případě svědci, které oklamaly jejich psychické problémy a mylné představy. Také mučednická smrt téměř všech apoštolů (mimo Jana), ale i tisíců dalších, by byla nesmyslná a naprosto zbytečná.
– Nejsou-li tvrzení apoštolů pravdivá, jsou evangelia a ostatní části Nového zákona jen snůškou „dobře míněných“ nesmyslů a mýtů, které byly možná napsány až mnohem později než v prvním století našeho letopočtu. Nový zákon pak ale není evangeliem, ale lžievangeliem, které zneužívá Písma Starého zákona i víru Ježíšových následovníků.
– Bůh neposlal na zem svého Mesiáše. Mohlo by to mít třeba těchto pět důvodů: a) Nikdy to ani nezamýšlel a starozákonní proroctví o Spasitelovi měly jiný význam. b) Ježíš nebyl Mesiášem a proto nebyl vzkříšen. c) Bylo to nad Boží možnosti. Přírodní zákony jsou silnější. d) Stvořitel už dnes aktivním způsobem nejedná. e) Bůh neexistuje, je jen lidskou představou.
– Ježíš nebyl Mesiášem a všechna učení o věčné spáse – záchraně z lidských hříchů, o ospravedlnění, o možnosti vítězit nad lidskou porušeností a žít morální a zbožný život, jsou potom jen ubohou Potěmkinovou vesnicí beze smyslu.
– Bůh (pokud existuje) nedal šanci k vyřešení problému lidské náchylnosti ke zlu; a to, co je pravda a spravedlnost si s konečnou platností určují sami lidé. To však znamená, že nejen nic není a nikdy nebude opravdovou pravdou; ona se nikdy neuskuteční ani skutečná a konečná spravedlnost, po které všichni lidé touží.
V uvádění dalších důsledků, které vyplývají z popření Kristova vzkříšení, by se ještě dalo pokračovat. Ale každé znovuzrozené Boží dítě ví a Duch svatý ho v jeho nitru ujišťuje, že všechna předcházející uvedená zpochybnění, která tak rádi používají nevěřící, jsou nesmysly. Nespočetné množství lidí víry v minulých staletí včetně dnešních křesťanů, mnohokrát prožilo to, že když důvěřovali Bohu, uviděli a prožili mnoho svých vyslyšených modliteb a Božích zásahů v lidsky neřešitelných situacích. Je ovšem jasné, že všechna tato svědectví nevěrce nepřesvědčí. Vše nepřípustné se dá snadno odmítnout.
Ale naše jistota, že Bůh jedná a proto byl i náš Spasitel vzkříšen a žije, není založena hlavně na „slepé víře“, ani na lidských vnitřních pocitech, na „šťastných“ náhodách, nebo „zvláštních“ zkušenostech. Ta jistota je pevně založena na svrchovaném a všemohoucím Bohu, který nemůže lhát. Proto se můžeme plně spolehnout na jím „vdechnutá“ a inspirovaná slova všech Písem. A Bible je jedinou náboženskou knihou, u které můžeme sledovat, jak se její proroctví plní.
O splnění mnohých předpovědí čteme už ve Starém zákoně a splněná proroctví o Mesiáši nám dosvědčili očití svědkové v Novém zákoně. Nejedno proroctví se plní i o dnešních církvích, které se v mnohém odchylují od pravd Písma. A to, že Bůh stále jedná, dnes vidí celý svět; vždyť se po téměř dvou tisíciletích od vyhnání židů ze zaslíbené země, splnilo a ještě plní proroctví o návratu Židů zpět do země jejich předků. Čtenáři Bible i hledači věčné pravdy tato proroctví v Písmu jistě nepřehlédnou. Ani covid tu není bez Božího dopuštění.
Ale vraťme se k Ježíšově smrti a vzkříšení. Obě události byly také dávno předpovězeny.
O Mesiášově smrti psal třeba Daniel (Da.9,26), Izaiáš (Iz.53,8) a nejméně třikrát svou smrt a vzkříšení předpověděl i sám Pán Ježíš (Mt.16,21; Mt.17,9; Mt.17,22; Mt.20,17-19). Jeho vzkříšení naznačuje opět Izaiáš (Iz.53,10) a prorokuje i věčnou vládu Mesiáše (Iz.9,5-6). A protože se stalo skutečností tolik předpovědí Písma, můžeme s jistotou očekávat, že se splní i všechna ostatní proroctví, která se uskuteční v souvislosti s druhým Kristovým příchodem.
Ježíšovo zmrtvýchvstání je opravdu jednou z klíčových pravd evangelia. Je ovšem jasné, že žádná lidská svědectví, přesvědčování a argumenty nemohou nikomu dát víru. Naštěstí je tu vzkříšený, živý a oslavený Ježíš; a jen On může přesvědčit i největšího skeptika, nevěrce a nepřítele, jakým byl třeba Saul – Pavel. Jde o to, jestli je dosud nevěřící či pochybující člověk ochotný „riskovat“ skutečně upřímné modlitby typu: „Ježíši, pokud skutečně existuješ a jsi-li živým Bohem, dej se mi poznat. A to takovým způsobem, který mne přesvědčí a dá mi jistotu že jsi“. A vzkříšený Ježíš na skutečnou touhu poznat v této otázce pravdu, a na vážně míněné modlitby, odpoví darem víry.
K.H.