To, že existuje měsíc trvající předvánoční období, nazývané Advent (z řeckého adventus = příchod), už dnes není tabu. Na rozdíl od období vlády komunistů, se tato informace často objevuje ve sdělovacích prostředcích. Ale smysl a způsob prožívání Adventu se už dnes proti tomu, jak byl kdysi zamýšlen a prožíván, změnil. Mělo to být období věnované přemýšlení o podivné Boží milosti, která nám hříšným lidem, poslala Zachránce z hříchů a věčného odsouzení, které si zasluhujeme. Přesto to mělo, zvláště u dětí, nádech radostného těšení se na Vánoce.
Duchovní podtext Adventu už ale dávno překryly z období osvícenství plynoucí -ismy a dnes až brutální způsob konzumního života. A tak, ačkoli máme vyšší životní úroveň než naši rodiče (a nesouměřitelněji vyšší než prarodiče), mimo dětí těšící se na Vánoční atmosféru, dárky a volné dny, mnoho lidí Vánoce nemusí. Vysoké požadavky v zaměstnáních a k tomu navíc ještě shon a „nutnost“ připravit na svátky vše, co „musí“ být hotové (bez toho by nebyly Vánoce), je ubíjejí. A „těšení se“ je vzdálenější než protinožci.
To, že to tak je, není překvapující. Radostné očekávání někoho, koho milujete, vám nenahradí ani hezký dárek, který časem zevšední a ani fajn volné dny, kterých je ale mnohdy méně, než by si mnozí přáli. Radost je totiž postoj lidského nitra a málokdy souvisí s tím, co nás obklopuje.
Křesťané (milující Ježíše Krista) to mají v této situaci jednodušší. I v zemích, kde jsou nemilosrdně pronásledováni a mnoho z toho, co máme k dispozici my, jim chybí, se na Vánoce těší. Advent totiž není jen připomínkou příchodu – narození Ježíše Krista před víc než dvěma tisíciletími. To je minulost, kterou si rádi a vděčně připomínáme. Ale křesťané, kteří jsou součástí opravdové církve a Kristovy nevěsty, ať už jsou v jakékoli situaci, se těší i na „druhý příchod Mesiáše“; ale tentokrát už Pán Ježíš nepřijde jako bezmocné dítě, ale jako Pán pánů, Král králů a spravedlivý Soudce celého světa. A až přijde, napraví všechny křivdy a odsoudí všechno spáchané zlo. A ty, kteří jsou jeho, si vezme k sobě.
A při takovém prožívání Adventu můžeme za všech okolností prožívat pozměněný refrén písně pro děti od Uhlíře a Svěráka: „Nejsou prachy? – Nevadí! Nejsou dárky? – Nevadí! Všechno jsem nestihl? – Nevadí! Neraduji se z narození Spasitele a netěším se na Jeho druhý příchod? – Jó, to vadí, to vadí!“ Protože jen tímto způsobem je možné prožívat Adventní „těšení“ v jakékoli situaci. Přeji vám, abyste letošní Advent mohli i vy, prožít tímto způsobem!
K.H.