Dáváte přednost dostávání dárků, nebo je raději dáváte? U dětí v drtivé většině převažuje možnost první. Ale během toho, jak lidem přibývají léta, roste počet těch, kteří se začnou přiklánět k druhé alternativě. Ale asi u všech lidí se ve chvíli rozbalování dárku objevuje radostné očekávání: „Copak asi dostanu v tomhle balíčku“?
A právě kvůli tomuto radostnému napětí se dárky balí. A všichni se snaží své dárky zabalit pěkně; kupujeme co nejhezčí papír s Vánočními motivy a ještě to převazujeme krásnou stuhou. A děláme to navzdory tomu že víme, jak bude krásný obal dárku ve spěchu roztrhán a další den hozen do papírového odpadu. A ti, kteří dárek obstarali a zabalili, se při rozbalování dárku nesoustřeďují na to, co se děje s obalem, ale se zájmem sledují, jakou radost jejich dárek vyvolal.
A teď si představte asi dost nereálnou situaci; obdarovaný by dárek jakoby přijal, ale nikdy by ho nerozbalil. A pro dárce by bylo ještě bolestnější, kdyby obdarovaný, protože by nějak zjistil od koho dárek je, tak by ho rovnou odmítl. Myslíte, že se to nestává? Ba ne, v případě největšího daru jaký kdy lidstvo dostalo to je převažující jev.
Lidé už v ráji zhřešili a tím zničili blízký a důvěrný vztah s Bohem. Svatost a hřích se vylučují. Přesto Bůh lidstvo nezatratil (přestože i my, jejich potomci všichni hřešíme), ale slíbil, že připraví záchranu, skrze kterou bude možné se z prokletí hříchu vysvobodit. A tak dal Bůh v určený čas lidstvu dar nepochopitelné ceny – poslal na svět jednu ze svých tří osob, svého milovaného Syna. Jen Ježíš – Bůh v lidském těle – mohl prokletí hříchu překonat. Musel za naše hříchy „zaplatit“- a to svoji smrtí Proč? Všichni asi cítíme, že každý opravdu zlý čin by měl být potrestán. A za všechny zlé činy celého lidstva (ale i za ty mé) Bůh zástupně potrestal svého milovaného Syna. A kdo této zástupné smrti Ježíše Krista i za jeho hříchy uvěří, stane se nepochopitelná věc – Bůh ho přijímá za své dítě. Za všechny jeho zlé činy už Pán Ježíš dostatečně „zaplatil“; a proto už nemusí být potrestán lidský viník. A Bůh ho „skrze“ Ježíše vidí jako spravedlivého.
Ježíš – to je ten největší Boží dar lidem, jehož narození si křesťané v těchto dnech připomínají. A z připomínky tohoto daru se vyvinul zvyk dávat si dárky. Asi nejznámější verš z Bible „Nebo tak Bůh miluje svět, že dal svého jediného Syna, aby žádný, kdo v něho věří, nezahynul, ale měl život věčný“ (J.3,16) nám říká, že nám Bůh dal dar, který nás může zachránit a zajistit věčný život. A byl to dar, který byl velmi „drahý“. Všemohoucí Bůh se musel stát člověkem – bezmocným dítětem, musel tu prožít bezhříšný život a musel se bolestnou smrtí na kříži obětovat za hříšné lidstvo. rotože jen vírou v Pána Ježíše Krista je možné znovu „navázat“ kdysi zničený vztah s Bohem.
Jenže žel, pozornost naprosté většiny společnosti je soustředěna jen na „Vánoční obal“ – atmosféru, tradice a zvyky, do kterých během staletí lidé narození Spasitele „zabalili“. Do značné míry se také podařilo Vánoce a Velikonoce rozdělit. Ale Vánoce bez Velikonoc jsou jen první polovinou daru a bez Velikonoc vlastně pozbývají svůj duchovní smysl. Je to stejně nesmyslné jako dostat jízdní kolo bez kol. A tak se z Ježíše stává jen „jéžíšek“. A smutné je, že se o „rozbalení“ tj. pochopení celého kontextu tohoto daru, který začíná o Vánocích a pokračuje o Velikonocích, lidé nejenže nezajímají, ale mnozí tento dar rezolutně odmítají. A tohle „nerozbalení“ a nepřijetí Božího vzácného daru a zvláště jeho odmítnutí, se i Pána Boha bolestně dotýká.
Přeji Vám požehnané prožití Vánočních svátků a přeji Vám i dárky, ze kterých budete mít radost. Ale jestli to budou Vánoce bez daru, kterým je Pán Ježíš Kristus, minuli jste se cíle. Vánoce rychle uběhnou, dárky se „okoukají“ a radost se vytratí. Ale dar přijaté záchrany skrze Ježíše Krista, který jsem přijal o Vánocích už před padesáti lety, je stále naprosto nesrovnatelný s čímkoli, co jsem ve svém životě prožil. Těm, kteří netuší o čem teď mluvím, přeji, aby i oni tento dar co nejrychleji „rozbalili“ a přijali. Přeji jim, aby k tomu využili těchto svátečních dnů. A celý život budete tak jako já, vzpomínat na své nejkrásnější Vánoce.
K.H.