Tato otázka by vzbudila u části lidí rozpaky a u mnohých údiv; a své přesvědčivé „ano“ by na ní neodpověděli ani všichni, kteří se považují za křesťany. A v postkřesťanské Evropě by si nad její nesmyslností mnozí zaťukali na čelo. Ale přesto je poctivá (ať kladná, nejistá či záporná) odpověď na tuto otázku důležitá zvláště pro nás křesťany. Odhaluje totiž, kde máme náš poklad. A co považujeme za náš skutečný domov.
Domů se (za normálních okolností) těší všichni. I děti, které si užívaly pobyt a hry na prázdninovém táboře, se už ke konci pobytu domů těší. A domů se těším i já. Třeba po měsíčním pobytu v Poděbradských lázních, kde o mne bylo po všech stránkách dobře postaráno, jsem už chtěl odjet. Chodil jsem si po celém městě (chození mám rád), nic mi nechybělo, a přece jsem se už domů těšil hodně. A nebylo to hlavně kvůli posteli na kterou jsem zvyklý, nebylo to ani kvůli pěknému pohledu z oken našeho bytu na jabloneckou přehradu a netáhly mne ani další věci, které mám doma. Domov totiž tvoří hlavně vzájemné rodinné vztahy. Nejskvělejším pomyšlením pro mne vždy je, že mne doma čeká otevřená náruč mé manželky.
Přestože o nebi toho mnoho nevíme, přirovnání nebe k očekávanému návratu domů je pro křesťany odpovídající radostnou nadějí. Do nebe se můžeme těšit, i když v Bibli nenajdeme popis konkrétních okolnosti života na věčnosti. V Bibli nenajdete žádné lidové představy katolické zbožnosti s baculatými barokními andílky sedícími na obláčcích a hrajícími na lyry. Ani Pán Ježíš nebe nepopisuje, protože lidé nechtějí věřit ani jeho slovům, které se týkají života na zemi (J.3,12). To v jiných náboženstvích mají o věčnosti jasno. Někde si jsou jisti 72 krásnými pannami, jinde bohatými věčnými lovišti, případně obdobou pozemského života v dokonalosti, jinde převtělováním, či rozplynutím se v nirváně apod. A ateisté sázejí na konečné vítězství smrti bez jakéhokoli přechodu do věčného života.
Jak už jsem předeslal, Bible nám nezjevuje podrobnosti věčného života. Pán Ježíš, který s nebe přišel o nebi téměř nemluvil; často však varoval před věčným zahynutím. Informacemi tohoto druhu šetřil i člověk (asi apoštol Pavel) vytržený do třetího nebe (2K.12,4). Něco z nebeských skutečností nám přibližnými lidskými slovy (podobalo se to) nastínil jen apoštol Jan v knize Zjevení. Ale i kdybychom měli přesný popis nebe, stejně bychom si ho nedokázali správně představit – Boží díla jsou vždy nad lidské představy. Ale to nejdůležitější o skutečnostech věčného života nám Bible přece jen nezatajuje.
Především je v ní popsáno to, co si představit dovedeme, a co už v nebi nebude. Nesetkáme se tam s nemocemi, bolestmi, trápením, slzami, pokušením, ani žádným působením zla i jejich původci. A nebude tam ani smrt. A víme, že tam bude Bůh a všemožné dobro, které je v Něm obsaženo. Věříme, že se na věčnosti setkáme i s našimi milými, kteří nás už s vírou v Krista předešli z této časnosti do nebeského života. I to je důvod k radostnému očekávání. Ale v nebi se setkáme především s naším drahým Pánem a Spasitelem. Nádherně je toto očekávání vystiženo v písni, kterou máme v našich zpěvnících. „To bude slast, až jednou popatřím v přesvatou tvář, to bude slast, ach, to bude slast.“ Nic krásnějšího než setkání s naším Zachráncem si vděčný věřící křesťan nedokáže představit.
Musím se však přiznat, že ani já nevím, s jak velkou mírou očekávání bych ve svém mládí na tuto otázku odpověděl: „Ano, už se těším“. A to jsem po svém uvěření ani na okamžik nezapochyboval o reálnosti nebe a věčného života. Ale přesto jsem intuitivně považoval svůj odchod z této země ještě za hodně vzdálený a za něco, co zatím nemusím řešit. Dnes už je možnost mého odvolání na věčnost velmi reálná. Ale díky Bohu, že mohu tuto blížící se chvíli očekávat nikoli s obavami (i když projít údolím stínu smrti může bolet), ale s rostoucí nadějí a radostí.
Nebe si sice nedokážeme představit, ale přesto se tam můžeme těšit. Máme tam připravená místa, protože nám to náš Pán slíbil (J.14,6). A budeme tam účastníky svatby nebeského Ženicha a jeho Církve, jejíž jsme součástí. A tahle událost se blíží – ať už si nás Pán odvolá, nebo si už brzy přijde pro své věrné. Proto na tohle radostné setkání máme být všichni, ať jsme mladí nebo staří, neustále připraveni.
K.H.