Každý člověk něco očekává. Někdo očekává v budoucnu spíše dobré a příjemné věci i události, jiný před sebou vidí hlavně nepříjemnosti a těžkosti. Částečně v tom hraje roli povaha (lidé jsou buď spíše optimisté nebo pesimisté), hodně to ovlivňuje momentální situace, ale nejvíce záleží na tom, čemu lidé věří a na co spoléhají.
Zvláště mladší lidé dnes věří, že lidstvo a světové společenství posunou dopředu nové progresivní myšlenky. Například ekologické směřování a totální ochrana přírody, nebo korektnější postoj k nejrůznějším „menšinám“, či výchova a vedení dětí už od nejútlejšího mládí k progresivismu. Tyto cíle se představují jako velmi moderní, ale výsledky se nezdají být společnosti ku prospěchu. Nikdy totiž nebylo tolik střelců ve školách, frustrovaných lidí a psychicky nemocných dětí jako dnes. A není to jen vyšším počtem psychiatrů a psychologů.
Mnoho lidí ještě dnes spoléhá a věří, že nové vědecké objevy a vynálezy přinesou lidstvu větší blahobyt a štěstí. Ale už mnoho let takových „věřících“ ubývá, protože lidé zjišťují, že věda a výzkum sice zlepšily a změnily nejednu oblast lidské společnosti, ale přesto se mnohem víc peněz investuje v oblastech, které existenci lidstva ohrožují. Velmi často se také v médiích objevují informace o skvělých objevech v energetice, lékařství a jinde, ale někdy je to jen slepá větev výzkumu, nebo „během na velmi dlouhou trat“ a jindy se nenajdou peníze na zavedení vynálezů do praxe. Takže ani věda už není takovou „jedničkou“ v očekávaných nadějích jako v minulosti.
Mnoho lidí očekává, zvláště těch mladých, zdravých, optimistických a spoléhajících na sebe, své síly a schopnosti, že i v dnešní situaci vše bez problémů zvládnou. Zvláště když mají slušné zaměstnání a rodinné zázemí. Ani já jim nepřeji, aby je jejich naděje zklamaly. Ale jednou je nutně zklamou – nezůstanou vždy mladí a zdraví. Protože spoléhání a očekávání na lidské možnosti a schopnosti jsou vratké. Vždyť zdravotní, politická, finanční, rodinná i společenská situace se může u každého člověka změnit během velice krátké doby.
Jiní, kteří žijí v méně optimistických podmínkách, očekávají a spoléhají na možnosti jiných lidí. Tato skupina očekává pomoc od vlády, úřadů, nebo naopak od opozice, odborů, manifestací, stávek a revolucí. A tak se často upínají k jedincům, některým skupinám, jejich slibům, cílům a směřováním. Ale i tato očekávání jsou většinou chimérická a vyznějí do ztracena. A tak i dnes mezi zklamanými lidmi roste hněv, nespokojenost a strach.
Další zas v nejistých situacích zkoušejí sázet na štěstí. Doufají, že štěstí je už unavené a tak si možná „sedne“ i na ně; a oni svou situaci možná vyřeší. Ale herní a sázkové organizace mají okolnosti velmi dobře prověřené a „vyhrávají“ hlavně ony. Sázející výherci dostanou jen zbytky; a navíc jen málokdo umí s větším množstvím peněz rozumně nakládat.
Jiní se přemýšlení o životních očekáváních moc nevěnují. „Proplouvají“ životem bez větších přání a tedy i zvláštních očekávání. Užívají si poměrně slušnou materiální zajištěnost a chtějí se hlavně bavit. Přečkají pracovní týden a očekávají víkend a možná výlet, grilování, posezení s přáteli, návštěvu kina či divadla, prázdniny, dovolené u moře, Vánoce a jiné běžné události pokračujícího roku.
Ale už víc než před rokem se začalo vnímání světové situace v průběhu koronavirové nákazy měnit. Většinové očekávaní, že nám bude postupně stále lépe, se zamlžilo. Pak začala válka na Ukrajině a obavy i z jaderné války; a tak se teď navíc množí i starosti a stres, jak při současné inflaci a zdražování energií, přečkat letošní zimu. A s přicházejícím podzimem se opět objevují i nakažení covidem či chřipkou. Nad lidskými nadějemi se začíná se „smrákat“. Ale právě ve zhoršující se situaci je mnohem jasněji vidět, na co lidé skutečně spoléhají a na co očekávají. A čemu opravdu věří. To je totiž nejdůležitější skutečností v lidských očekáváních.
Ale na co se upínáme v nesnadných a problémových situacích života my? Až budoucnost jasně ukáže, jak spolehlivé budou naše očekávání a naděje.
Každý něco očekává a věří nějaké naději. Bez ní život ztrácí smysl. V čem se liší očekávání a vnímáni současné situace mezi věřícími a nevěřícími? Je potřeba říci, že věřící i nevěřící jsou společně „na palubě Titaniku“ (tj. na naší zemi), do které pod čárou ponoru „děrami“, které si dnes lidé dělají sami, vniká „voda“. Praktické důsledky toho jsou pro věřící i nevěřící stejné. Někdo „v kabinách první třídy“ doufá, že přežije energetikou krizi a případnou nejadernou válku, lépe než chudí cestující v podpalubí; ale potopení „lodě“ ohrožuje všechny. A důvěra v lidská řešení jsou velice nejistá.
Lidé věřící v mocného Boha, nemají žádnou protekci. Navíc máme jen víru, že Bůh, který k nám pravdivě mluví v Bibli, má do všech podrobností ve své moci a svrchovanosti i budoucnost světa. A protože na Něj spoléhají, nepropadají stresu a strachu. Věří, že Bůh i o nich ví a že je schopen je provést – a pokud to je jeho vůle – a může je zachránit z jakékoli situace. A když ne, vezme si je k sobě do lepší, nebeské vlasti. Ta víra tu je už tisíce let a projevila se u tisíců křesťanů v mnoha situacích, protivenstvích a pronásledováních. Ano, až budoucnost ukáže, kdo věřil marným nadějím. Křesťané však vidí, že život spoléhající na pravdy Bible funguje tady na zemi lépe než nevěra. A proto očekávají, že to, co je předpovězeno v Písmu nemůže zklamat, ale stane se pravdou i v budoucnosti.
KH