Na tuto otázku je možné odpovědět velmi rozdílně. A názor na tyto svátky v mnohém tyto odpovědi ovlivňuje. Ano, každý může vnímat Vánoce a jejich poselství odlišně – tedy proč se slaví, o čem jsou a co je na nich pro nás důležité. Například děti se na Vánoce velice těší, ale existují i lidé, pro které jsou tyto svátky stresující a z nejrůznějších důvodu jsou rádi, když už jsou tyto dny za nimi. Ale o skutečném poselství Vánoc přemýšlí jen málokdo. Protože mnozí by se možná i podivili, že Vánoční svátky mají, mimo volna a dárků, nějaké poselství.
Někdo by možná řekl, že pro něho je poselstvím Vánoc očekávaný návrat jara. Datum Vánoc bylo pevně stanoveno do období zimního slunovratu až ve čtvrtém století – hlavně kvůli symbolizmu. Pozitivní je pro tyto lidi hlavně to, že nejdelší noci končí. Teď se budou dny pomalu prodlužovat a tak se už můžeme těšit na jaro a léto.
Pro jiné je potěšujícím poselstvím Vánoc, že v tomto období bývá dost svátků a volných dnů. A tak mohou po pracovním šturmování před koncem roku a po stresující přípravě na svátky, konečně na gauči u pohádek a cukroví relaxovat. Jiní jsou akčnější a jedou buď sami, nebo s dětmi sportovat na hory. Svátky a volné dny je potřeba co nejlépe využít.
Pro další je důležitá atmosféra před a o Vánocích. Překvapilo mně, že po celkem mírumilovné otázce, jestli by v této době, kdy se šetří kde se dá, nestálo za úvahu omezit ve městech předvánoční a Vánoční osvětlení, přišla i „bouře“. V internetové diskuzi se objevily velmi nepřátelské reakce – ve smyslu – že oni si Vánoční atmosféru ve městech vzít nenechají. Pro mne osobně to je zbytná věc a „předvánoční atmosféra“ v obchodních centrech mi spíše vadí. Ale pro pro někoho to je nezrušitelné poselství, že Vánoce přicházejí.
Velmi blízko k předchozímu postoji má komerční chápání Vánoc – a to nejen od obchodníků, ale i od zákazníků. Po Vánocích „přetékají“ odpadkové kontejnery vyhozeným jídlem, ale lidi to od nadbytečných nákupů neodradí; protože na svátky musí být na stolech co nejvíc chodů a dobrot. I když o Vánocích mají lidé stejně velké žaludky jako jindy.
Poselstvím Štědrého večera v ČR je, že budou rozdávány dárky. V rodinách, kde jsou děti, to patří k největším radostem Vánoc. Ale i obdarovávání může hypertrofovat. Opět na internetu si jedna paní postěžovala, že sondovala mezi svými příbuznými, kteří se navzájem obdarovávají, jestli by se letos nemohly pořizovat o něco levnější dárky. Ale se zlou se potázala. Bez drahých dárků by přece nebyly Vánoce.
Všechny výše zmíněné i další postoje k Vánočním svátkům vycházejí a jsou ovlivněny všeobecně známým, tradičním vánočním poselstvím, že se kdysi v Betlémě narodil chlapeček, pro kterého se po narození našlo místo jen ve chlévě. A že mu zpívali andělé, navštívili ho pastýři i mudrci. To můžeme vidět i v nejrůznějších vyrobených Betlémech. Ale během staletí se působením lidové zbožností z tohoto stresového narození vytvořila romantická idylka, kdy narozené dítě chtějí všichni kolébati a chtějí mu přinášet všechno, na co si vzpomenete. A časem lidé z narozeného dítěte vytvořili předchůdce Santa Clause, dárkonosiče Ježíška. Ale to už je verze Vánoční události, která je velice vzdálená tomu, co čteme v Novém Zákoně.
Protože poselství Vánoc zprostředkované Biblí má sice některé zde uvedené skutečnosti, ale naprosto jiné souvislosti a vyústění.
Narození Ježíše totiž předcházelo už od počátku lidstva v ráji stovky předpovědí, že milostivý Bůh pošle lidem Záchrance. Bylo to nutné kvůli hříšnosti a náklonnosti všech lidí ke zlu. To není jen smyšlenka lidí důvěřujících Bibli. I nevěřící to mohou vidět v dějinách lidstva i při pohledu na současnou situaci ve světě a ve společnosti; a jsou- li k sobě upřímní, i ve svém nitru. Proto Bůh v určený čas poslal na svět svou druhou Boží osobu, aby se narodila jako bezmocné dítě. Ale narozením to ani zde neskončilo. Boží Syn Ježíš z Nazaretu se jako dospělý muž stal putujícím kazatelem, který učinil mnoho divů a kázal dobrou zprávu o možnosti vysvobození lidí z poddanství hříchu, pokud v Něho uvěří jako v Mesiáše – Spasitele. Podle proroctví se však musel za hříchy všech lidí jako jediný bezhříšný obětovat a zemřít. Jen tak se svatý Bůh Otec mohl na ty, kteří uvěřili v zástupnou oběť Jeho Syna, dívat jako na ospravedlněné. A proto musel být Ježíš nespravedlivě odsouzen, musel být ukřižován a pohřben. Ale přestože byl hrob hlídán, byl Ježíš třetí den vzkříšen, čtyřicet dnů se zjevoval učedníkům a pak vystoupil do nebe, kde sedí na čestném místě vedle svého nebeského Otce. A odtud znovu, v přesně určeném čase, přijde opět na zem; ale ne už jako Spasitel, ale jako spravedlivý soudce všech živých i mrtvých.
Ano, celé a „nevykostěné“ poselství Vánoc nekončí druhým svátkem Vánočním. Pokračuje i Velikonočními a Svatodušními událostmi a jejími důsledky pro věřící. Poselství Vánoc není vázáno na slunovrat, na atmosféru, na hojnost dobrot, na dárky a příjemné pocity aj. Jde tu o poselství – o nabídku – uvěřit v Božího Syna Ježíše jako Spasitele, který zástupně umíral za každého, kdo uvěří tomu, co vykonal; a kdo se pokoří a přijme tuto nabídku věčné záchrany. O Vánocích před mnoha lety jsem právě tohle udělal. A bylo to, a stále je, nejlepším rozhodnutím mého života.
KH