Kde hledat pravdu?

Každé naše jednání je důsledkem toho, podle jakých informací jsme se rozhodli. Je jasné, že každý se snaží vycházet z informací, které pokládá za pravdivé. Je ovšem otázkou, zda vždy dokážeme pravdivé zprávy rozpoznat. Snažíme se je ověřovat, protože vnímame, že vycházet z pravdy je potřebné pro to, abychom mohli činit dobrá rozhodnutí. Ale i vysoce vzdělaní a inteligentní lidé dnes věří různým „pravdám“. Takže právě s pravdou začínáme mít i v Česku velké problémy. Odpovědět na Pilátovu otázku: „Co je pravda?“ je dnes ještě mnohem obtížnější než kdysi. Pravda je dnes pro mnoho lidi téměř virtuální pojem a skutečná pravda – mimo smrti, na které se všichni shodnou – snad ani neexistuje. Obklopuje nás jen šero polopravd, za pravdu se vydává i mnoho lží a každá „pravda“ se dá zpochybnit.

Jak je dnes situace v „boji o pravdu“ vyhrocená, můžeme asi nejlépe vidět skoro pod každým článkem v internetových diskusích. Ať už se jedná o politiku, světové oteplování, migraci, nebezpečnost covidu-19, očkování, výchovu dětí, atd., atd. A rozpory panují nejen ve společenských, ale i ve filozofických a teologických otázkách.

Kde tedy pravdu hledat? A je možné ji vůbec najít? Toto hledání lidé prováděli a provádějí nejrůznějšími způsoby.

Nejen mladá generace si je dnes jistá, že je schopná si pravdu najít skrze internetové vyhledávače a na různých stránkách či sociálních sítích. Ano, je možné si najít snad milióny informací z nejrůznějších oblastí a oborů. Je ovšem jisté, že není možné na pravdivost všech informací a názorů „vsadit svoji hlavu“. Přesto si mnoho lidí myslí, že když si informaci ověří z několika zdrojů, jsou schopni svým skvělým úsudkem pravdu poznat. Žel, různí lidé mohou důvěřovat rozdílným zdrojům a „názorovým bublinám“, takže mohou dojít k „pravdám“, které si odporují. To je ve většině internetových diskuzích běžná situace.

Dalším rozšířeným zdrojem hledání pravd bylo a je vzdělání. Je jisté, že vzdělávání přineslo a přináší veliké rozšíření poznání a znalostí v mnoha oblastech a oborech. Ale ani vysoké vzdělání není zárukou fungující životní moudrosti v praxi a není garancí pravdy.

Velmi podobné to je i u vědy a vědců. I oni zažívají ústup z jejich proslulosti. Přispívá k tomu i to, že média ročně zveřejní možná víc než 50 „přelomových objevů“, protože vědci musí něco publikovat, aby dostali další granty. Ale praktická realizace těchto věcí měnících svět, je většinou v nedohlednu. A navíc existují rozpory i mezi vědci pracujícími ve stejných oborech. Kdo má potom pravdu? A tak si lidé si vyberou to, co se jim víc líbí.

Kdo očekává pravdu a spravedlnost u soudu, může být velmi zklamán. Nezřídka si vyslechne jen formalistický rozsudek, kdy se rozhodovalo hlavně podle složitých paragrafů a spravedlnost tiše plakala v koutě. A hledat pravdu u politiků? Málokdo věří jejich prohlášením. Jen výjimečně se do některého z nich část voličů „zamiluje“; ale většina ostatních téhož politika buď nemusí, nebo nenávidí. Důvěra a věrohodnost vlastně všech autorit je dnes v krizi.

Kdysi bylo velmi rozšířeným způsobem hledání pravd, jak v životě žít a čemu se vyhýbat, bylo poradit se u autorit – např. u moudrých starších lidí, kteří tazatele usměrňovali podle svých zkušeností a pozorování životů jiných lidí. To je už dnes, v nesoudržné a téměř rozdrobené společnosti, ojedinělé. Zvláště dnešní mladí lidé si nacházejí jiné autority a vzory. Často to jsou mediálně známé osoby – herci, zpěváci, sportovci, influenceři aj.; a jejich obdivovatelé a fanoušci přebírají jejich názory a způsoby života jako „in“, tedy žádoucí a asi i pravdivé. Ale tyto „moderní zdroje pravdy“ kopírované z životů těchto známých a vlivných lidí moc nefungují. Potvrzuje to nevalná úroveň morálky v naší společnosti.

Proto se dnes nemálo lidí obrací k esoterice (duchovním hnutím od gnosticismu, magie, okultismu, věštění, a až po New age aj.) a hledají oslovení pravdou v různých učeních, tajemstvích a zážitcích. Jiní vsadili na východní náboženství a jejich praktiky. Obě tyto větve slibují prohloubení poznání, duchovní stabilitu, zlepšení zdraví, či dosažení nirvány, tj. duchovního probuzení bez jakýchkoli strastí.

Velmi podobné je to i s lidmi, kteří se neobracejí k učením a duchovním systémům minulosti či současnosti, ale hledají pravdu a cestu k ní ve svém nitru. Věří, že ponořením do hloubek své mysli a nitra, a v souladu s přírodou a vesmírem, dosáhnou na v nich ukrytou universální pravdu. Ale z křesťanského pohledu může být lidské, na Bohu nezávislé nitro, zneužito démonickými vlivy.

Ačkoliv jsou dnes na církev často vytahovány temné skutečnosti z minulosti, přesto část společnosti nezavrhuje křesťanství a ani jeho morální vliv. Berou ho jako součást našich historických kořenů. A většina populace přejala lidové i křesťanské tradice, jakými jsou i Vánoce a zvyky Velikonoc. Část obyvatel také byla v dětství pokřtěna, ale i tito lidé, pokud říkají že věří, jsou často věřícími jen formálně. Spokojili s vedlejšími věcmi, např. s tradicemi, zvyklostmi, s náboženskými obřady, s příslušností k církvi, s uctíváním posvátných předmětů a svatých a možná s občasným chozením do kostela. To vše jsou údajně předstupně vedoucí k Bohu; ale tito lidé přitom nikdy nepoznali, co je to vztah s Bohem. Nesetkali se v křesťanství s pravdou – s Kristem.

V závěrečném odstavci se nechci, a ani se nemohu vydávat za dost chytrého, abych mohl rozdávat pravdy pro lidský život. Chci ale poukázat na Boží pravdu, která mne nekonečně přesahuje a Bůh nám ji v Bibli dodnes zachoval. Lidé ji zavrhují, zpochybňují a raději věří svým lidským teoriím. Ale já pravdě Písma přesto věřím; a to nejen proto, že se v mém životě osvědčuje už 55 let. Věřím ji hlavně proto, že prokázala svou funkčnost i v miliónech životů, kteří Pravdu Písma – Boha zjeveného v Kristu, přijali osobně a poslouchají ho. Jak ho poslouchají? Čtou Bibli nejen zběžně, ale čtou ji jako dopis od milované osoby; milují Krista a proto milují i Písmo, studují ho, promýšlejí ho a žijí ho. Protože pravdy, které z ní lidé uposlechnou a uvedou do praxe, fungují úžasně. Proto si myslím, že pravdou je to, co funguje a dává radost a jistotu nejen v dostatku, ale i v nemocech, trápeních, nouzi a dokonce i v okamžiku smrti.

Přeji i Vám, abyste se stali nejen hledači pravdy v Bibli, ale abyste podle ní i jednali. Protože poslušnost této pravdy vede k blahoslavenému životu každého, kdo pravdu skutečně hledá. 

K.H.