25.12., 6.1. nebo ve Svátek stánků?
Většina lidí řekne, že se narodil 25. prosince. Nicméně v Novém Zákoně nenajdete nic, co by toto datum potvrdilo jako den Ježíšova narození. První dvě století v prvotní církvi neexistovalo nic takového, jako oslava Ježíšova narození. Dohady (lépe spekulace!!) na toto téma započaly někde mezi 3.a 4. stoletím, kde vznikla myšlenka ustanovit přesné datum Ježíšova narození. V této době už ale bylo křesťanství „zkorumpováno“ nastupujícími pohanskými prvky a takto kontaminované se stalo oficiálním náboženstvím římské říše.
Během této doby bylo navrženo osm konkrétních dat Ježíšova narození v rozmezí od března do ledna. Papeži Liberiovi se v roce 354 zalíbilo datum 25. prosince a tím pádem se v Římě ujalo. Stalo se tedy pravidlem na západě římské říše a v roce 435 byla poprvé celebrována „Christ mass“ papežem Sixtem III. Toto datum bylo podle největší pravděpodobnosti vybráno proto, aby vyvažoval vliv pohanských svátků Natalis Solis Invicti (zrození nepřemožitelného slunce) a uctívání Mithrase, perského boha slunce, který se údajně v tento den narodil. Na Východě si vybrali datum 6. ledna; den, kdy Řekové oslavovali narození boha Dionýsa a Egypťané boha Osirise. Zmíněné datum je stále používáno řeckou a ruskou ortodoxní církví. V obou případech tu je se zvolení dne narození Krista spojeno s pohanstvím.
Takže původ vánoc je jakási směs pohanství (což je špatné – je to omyl) a památkou na narození Ježíše (což se opravdu stalo – je to pravda). Když smícháte omyl s pravdou, omyl má tendenci stát se dominantní. V dnešní době převažují pohanské zvyky zimního slunovratu bez pravdy o narození Ježíše. Přejídáme se, pijeme a užíváme mýtickou postavu Santa Clause / Ježíška – přičemž obě mají spojitost s pohanskými svátky a vůbec ne s narozením Ježíše.
V moderní mytologii (hlavně v Americe) je Santa Claus viděn jako fantastická bytost, kterou můžete požádat o cokoli a vaše přání jsou skrze něj splněna – zázračně se v noci objeví a žádané dary doručí. Stejná funkce je v Evropě přidělena Ježíškovi.
I když děti v útlém věku na Ježíška věří, později si uvědomí, že to je vymyšlený příběh a že mu nikdo z dospělých nevěří. Pokud si ten vymyšlený příběh spojí se zvěstí o narození Ježíše, docházejí k přesvědčení, že to je rovněž vymyšlený příběh, kterému taky nikdo věřit nemůže. Ježíšek je sice fikcí, ale masivně zatemňuje nepostradatelnou a zásadní pravdu ohledně narození, života, smrti i zmrtvýchvstání Pána Ježíše, které musíme uvěřit, abychom mohli dojít spasení a věčného života.
Takže – kdy se Ježíš narodil?
Nový Zákon nám nepodává žádné určité datum narození Pána Ježíše. Nicméně máme tři „vodítka“ (stopy) k určení možného času narození – a všechny jsou hodně vzdáleny od 25.prosince.
- pastýři na pastvinách
- čas sčítání lidu
- početí Jana Křtitele
1/ Kdy bývali pastýři na pastvinách?
V prosinci se teplota v oblasti Betléma pohybovala okolo 7°C, ale – obzvláště v noci mohla klesnout i pod bod mrazu. V Jeruzalémě a oblasti Betléma se také může v období prosince až ledna objevit tak na dva tři dny sníh. V zimních měsících tu více prší a v Ježíšových časech by cestování blátivými cestami bylo obtížné; lidé v toto období většinou zůstávali doma.
Ale v čase Ježíšova narození – jak praví evangelium: … pastýři byli v krajině té, ponocujíce a stráž noční držíce nad svým stádem. Lk.2:8
Běžnou praxí pastýřů bylo udržet svá stáda na pastvě od dubna do října, ale v zimních deštivých měsících brávali svá stáda zpět domů a chránili je v přístřešcích.
V Companion Bibli (https://www.companionbiblecondensed.com/ – Bible, ve které jsou vepsány poznámky E.W.Bullingera /companion – společník, druh ) je v dodatku 179 napsáno: Pastýři a jejich stáda se po nocích v prosinci nenacházeli na otevřených pastvinách, prvořadě z toho důvodu, že by se neměly čím v tuto roční dobu na pastvě živit. Bývalo zvykem (jako je doposud) stáhnout stáda mezi říjnem a listopadem z otevřených plání a zazimovat je.
2/ Sčítání lidu, jak je zapsáno u Lukáše:
Jiný důkaz hovořící proti prosincovému narození Ježíše je římské sčítání lidu tak, jak je zaznamenáno u Lukáše. Římští panovníci věděli, že sčítání lidu by v zimních měsících bylo nepraktické. Obecně vzato – většinou se sčítání konalo po skončení sklizně, někde okolo září – října; v době, kdy nemohlo narušit ekonomiku, ale počasí bylo stále přijatelné a cesty ještě byly dostatečně suché pro cestování. Podle běžných termínů ke sčítání lidu by to byl tedy i čas narození Kristova.
Jeden autor uvádí: „sčítání lidu by nemohlo probíhat okolo 25. prosince, protože by si ho úřední autority vzhledem k ročnímu období pro cestování obyvatelstva nemohli vybrat. Lidé by kvůli povětrnostním podmínkám – bouřkám a dešti nebyli v bezpečí a cesta by byla v drtivé většině případů nepříjemná, s výjimkou několika málo velmi příznivých let, kdy bylo počasí mírnější. (citováno z knihy „Vánoce v Betlémě, Svaté dny a svátky“; autor Cunningham Geikie https://en.wikipedia.org/wiki/John_Cunningham_Geikie )
Lukášův popis proto silně odporuje prosincovému datu sčítání lidu. Pro takovou zemědělskou oblast, o jaké je řeč, bylo podzimní „posklizňové“ datum mnohem pravděpodobnější.
3/ Početí Jana Křtitele:
Jeden ukazatel k času, ve kterém se Ježíš narodil máme v evangeliu Lukášově a týká se početí Jana Křtitele. L.1,5-17 hovoří o tom, jak se Zachariáš při službě v chrámu setkal s andělem, který mu oznámil, že bude mít syna. Lukáš rovněž hovoří o tom, že Zachariáš byl knězem v řádu Abiáše (L.1,5-8). 1. Paralipomenon 27. kapitola nám vysvětluje, že se kněžstvo dělilo na dvacetčtyři služebních oddílů, které se v chrámu střídaly. Tyto služby začínaly v prvním měsíci židovského kalendáře Nissanu (Ex.12,2), tj. někde mezi březnem / dubnem v našem kalendáři.
Podle talmudských a kumránských zdrojů se řády se střídaly ve službě po týdnech až do šestého měsíce roku, kdy se cyklus zopakoval do konce roku. To tedy znamená že Zachariášův řád sloužil v chrámě dvakrát do roka.
V 1. Paralipomenon 24,10 najdeme, že Abiášův řád byl v pořadí služby osmým. Takže Zachariášova služba padla na desátý týden židovského roku. Proč desátý? Protože všechny řády sloužily v průběhu hlavních svátečních týdnů židovského roku. Takže všechny řády (divize) kněžství sloužily v průběhu Pesah a Dnů nekvašených chlebů (což je třetí týden roku). Stejně tak všechny řády sloužily v průběhu Svátků týdnů neboli Letnic (devátý týden). Proto tedy osmý kněžský řád sloužil desátý týden roku.
Budeme-li předpokládat to, že Lukáš zaznamenává Zachariášovu první službu roku, pak by připadala na židovské datum v měsíci Sivan, tj. v květnu – červnu. (NB: židovský kalendář funguje na lunárním cyklu 12 měsíců. Solární rok je zhruba o 11 dnů delší než 12 lunárních měsíců, takže v délce devatenácti let byl ke konci roku 7krát dodán měsíc navíc. To znamená, že doba židovského měsíce byla vždy zhruba stejná jako solární měsíc, ale v důsledku výše zmíněného byly začátky měsíců někdy mírně posunuty.)
Po své službě v chrámě se Zachariáš vrátil ke své ženě. Vzhledem k zákonům „o oddělení se“ (Lv.12,5; Lv.15,19 a Lv.15,28) je třeba přičíst další dva týdny. (Odpovídá to i ovariálnímu cyklu u žen, kdy je asi čtrnáctý den po menstruaci uvolněno z vaječníků zralé vajíčko, které může být právě tehdy oplodněno.) Lukáš nám říká, že „když se vyplnili dnové konání úřadu jeho, odšel do domu svého. A po těch dnech počala Alžběta manželka jeho…“ (L.1,23-24). To znamená, že Jan byl počat v nejbližším možném termínu po Zachariášově službě v chrámě. V tomto případě to je dva týdny po Zachariášově návratu, což bylo někdy ke konci židovského měsíce Sivan, tj. konci června.
Počítáme-li s běžným těhotenstvím, pak narození Jana Křtitele by nastalo po devíti měsících, v čase Pesahu (Nisan 15). Židé vyhlíželi příchod Eliáše v období Pesahu. Proroctví ze Starého zákona říká, že Bůh pošle Eliáše předtím, než přijde Mesiáš. (Mal.3,1; Mal.4,5-6). Podle těchto výpočtů Jan Křtitel se narodil v době Pesah. Anděl řekl Zachariášovi, že Jan Křtitel přijde „v duchu a síle Eliášově“ (L.1,17). Eliáš přišel v čase Pesah!
U Lukáše (L.1,26 a L.1,36) je napsáno, že Alžběta byla v šestém měsíci těhotenství když anděl Gabriel navštívil Marii. Počátek Alžbětina šestého měsíce by byl v době oslav židovského svátku Chanuka, který připomíná vítězství Makabejských nad Řeky. Ten se slaví v židovském měsíci Kislev v solárním kalendáři, což je prosinec. Dvacátého pátého Kislev je oslavováno zasvěcení chrámu po jeho znesvěcení Antiochem IV. Epifanem. Chanuka je známa jako „svátek posvěcení“ (J.10,22), protože je spojen se zasvěcením druhého židovského chrámu za Zerubábela a obnovení zasvěcení chrámu po Makabejské vzpouře. Marie byla posvěcena k účelům obrovského rozsahu: Boží přítomnosti na zemi v zemském chrámu – lidském těle (J.1,14-18). Ježíšovo narození se tedy nestalo 25. prosince, ale jeho vtělení velice pravděpodobně ano!
Pokud jde o narození Mesiáše – jeho početí bylo zázrakem, ne jeho narození! „I řekl jí anděl: Neboj se, Maria, nebo jsi nalezla milost u Boha. A počneš v životě a porodíš syna, a nazůveš jméno jeho Ježíš. Tenť bude veliký, a Syn Nejvyššího slouti bude, a dáť jemu Pán Bůh stolici Davida otce jeho. A kralovati bude v domě Jákobově na věky, a království jeho nebude konce. I řekla Maria k andělu: Kterak se to stane, poněvadž já muže nepoznávám? A odpověděv anděl, řekl jí: Duch svatý sstoupí v tě, a moc Nejvyššího zastíní tobě; a protož, což se z tebe svatého narodí, slouti bude Syn Boží. A aj, Alžběta, příbuzná tvá, i ona počala syna v starosti své, a tento jest jí šestý měsíc, kteráž sloula neplodná. Neboť nebude nemožné u Boha všeliké slovo.“ (L.1,30-37)
Pokud Marie počala v období Chanuky a protože počítáme s běžným těhotenstvím o 285 dnech, Ježíš by se měl narodit patnáctého dne židovského měsíce Tishri (konec září – začátek října). Toto je důležité, protože je to první den Svátku stánků (Sukkoth). Je to vznešený, vysoce postavený den, vyjímečná sobota, čas velikého radování.
Svátek stánků a Ježíš
V Písmu nalezneme velmi zajímavé souvislosti mezi narozením Ježíše a zřetelem na Svátek stánků. Jan 1,14 říká: „A Slovo to tělo učiněno jest, a přebývalo mezi námi…“ (doslovný překlad z řečtiny).
Dr. Samuele Bacchiocchi (https://cs.wikipedia.org/wiki/Samuele_Bacchiocchi) napsal: „ Ve snaze popsat Mesiášův první příchod Jeho lidu si Jan vybral metaforu Svátku stánků protože tento svátek oslavuje přebývání Boží mezi Jeho lidem. To vyvolává zajímavou otázku: zda Jan zamýšlel propojit narození Ježíše se Svátkem stánků. Nevíme, jestli použil Jan ve svém evangeliu přirovnání k Svátku stánků, aby představil podstatu a poslání Krista; totiž, že Kristus – Slovo, které bylo u Boha od počátku (J.1,1) se zjevilo v tomto světě velmi hmatatelným způsobem a rozbilo svůj stan v našem středu. Ale Duch svatý tím směrem ukazuje: „A Slovo to tělo učiněno jest, a přebývalo mezi námi, (a viděli jsme slávu jeho, slávu jakožto jednorozeného od Otce,) plné milosti a pravdy“ (J.1,14). (Boží svátky v Písmu a Historii, část II; podzimní festivaly, str.241).
Řecké sloveso „skenoo“ použito ve verši Jan 1,14 pro vyjádření „přebývat“ znamená „rozbít stan, utábořit se, svatostánek (i archa úmluvy), přebývat ve stanu“. Zmínka se jednoznačně týká Svátku stánků, když lidé přebývali v provizorních stáncích (boudách) nebo stanech aby si připomínali 40 let putování Izraele v poušti. Pro Jana toto přebývání ve stanech bylo symbolem vtělení. Slovo v Jan 1,14 by mohlo být interpretováno: „ Tak se Slovo stalo smrtelníkem; rozbil si stan mezi námi.“ Někteří učenci Stánků se domnívají, že existuje jazykové spojení mezi řeckým slovem „skenoo“ které je zde použito a hebrejským slovesem „shachen“, což znamená přebývat, nebo stánek (svatostánek). Hebrejské sloveso „shachen“ má i tvar podstatného jména „Shekinah“ jenž se vztahuje k vyjádření slávy Boží přebývající s člověkem.
Svátek stánků je rovněž znám jako „čas radosti“ a „svátek národů“. V souvislosti s tím je zajímavé to, co čteme v Lukáši (L.2,10) – „Nebojtež se; nebo aj, zvěstuji vám radost velikou (NB – čas radosti), kteráž bude všemu lidu (NB – svátek národů)“. Takže zde můžeme vidět, že terminologii, kterou anděl použil k oznámení narození Ješui (Ježíše) bylo tématicky a informativně spojeno se Svátkem Sukkoth (stánků).
Světlo bylo rovněž význačným rysem Svátku stánků. Na konci prvního dne svátku byl chrám úžasně osvícen.
Podle Mišny ( Succah 5:3 – https://www.ou.org/torah/gemara/mishna-yomit/succah_5_2-3/ ) v prostoru „nádvoří žen“ v chrámu (https://www.bible-history.com/court-of-women/) stály obrovské svícny… nebylo nádvoří v Jeruzalémě, které by nebylo tím světlem osvíceno. „bylo nám řečeno v Midrash, že světlo, plynoucí od svatyně bylo k „osvícení toho, co bylo bez světla“. To nám připomíná řeč oddaného starého Simeona ve vztahu k Mesiáši tak, jako „světlo osvěcující pohany a slávu Jeho lidu Izraele.“
Jan 1,6-9 říká: „Byl člověk poslaný od Boha, jemuž jméno bylo Jan. Ten přišel na svědectví, aby svědčil o tom Světle, aby všickni uvěřili skrze něho. Nebyl on to Světlo, ale poslán byl, aby svědectví vydával o tom Světle. Tenť byl to pravé Světlo, jenž osvěcuje každého člověka přicházejícího na svět.
Závěr:
Můžeme pochybovat o církevní tradici týkající se Kristova narození, ale nemůžeme zpochybnit záznam, který je uveden v Novém zákoně. Pán Ježíš se narodil zázračně, narozením z panny jménem Marie, aby naplnil proroctví Izaijášovo (Iz.7,14) „Protož sám Pán dá vám znamení: Aj, panna počne, a porodí syna, a nazůve jméno jeho Immanuel (Bůh s námi)“.
Narodil se ve městě Davidově, (Betlémě) aby naplnil slovo Micheáše (Mi.5,2) „A ty Betléme Efrata, jakžkoli jsi nejmenší mezi tisíci Judskými, z tebe mi vyjde ten, kterýž má býti Panovníkem v Izraeli, a jehož východové jsou od starodávna, ode dnů věčných.“ Ježíš se narodil v Betlémě, ne Nazaretě, kde byl počat.
Aby se Josef s Marií dostali včas z Nazareta do Betléma – kvůli narození Ježíše – Bůh svrchovaně přiměl císaře Augusta ke sčítání lidu.
I když to bylo místo Jeho narození, Jeho počátek je ode dnů věčnosti.
Micheášovo proroctví vlastně poukazuje na Jeho Božskou přirozenost – pouze Bůh má počátek ve věčnosti, je věčný a nebyl stvořen (uncreated!!). Jan 1,3 poukazuje k Božské přirozenosti Mesiáše: Na počátku bylo Slovo, a to Slovo bylo u Boha, a to Slovo byl Bůh. To bylo na počátku u Boha. Všecky věci skrze ně učiněny jsou, a bez něho nic není učiněno, což učiněno jest.
Božská přirozenost toho, jenž se narodí je rovněž zdůrazněna v Iz.9,6 , kde čteme: „Nebo dítě narodilo se nám, syn dán jest nám, i bude knížetství na rameni jeho, a nazváno bude jméno jeho: Předivný, Rádce, Bůh silný, Rek udatný, Otec věčnosti, Kníže pokoje.“
Těm, kteří věří v Něho nabízí nové narození do Božího království, které nebude mít konce. „Nebo tak Bůh miloval svět, že Syna svého jednorozeného dal, aby každý, kdož věří v něho, nezahynul, ale měl život věčný.“ (J.3,16)
Některé z informací uvedené v tomto článku jsou z díla „Sedm svátků Mesiáše“ od Eddie Chimney.
Více informací na toto téma naleznete na www.messiahfactor.com
narození Mesiáše https://messiahfactor.com/page76.html
Můžeme věřit na narození z panny? https://messiahfactor.com/page30.html
Zdroj:https://www.lightforthelastdays.co.uk/page7.html
Z angličtiny přeložila S. Kulichová.
Pingback: Šťastné a veselé? – Baptisté Jablonec