Vánoce patří k nejoblíbenějším svátkům v roce. Nejvíc se na ně těší děti, protože vědí, že na Štědrý večer budou rozbalovat dárky. Když pak děti odrůstají, dárky postupně ztrácejí svoji prioritu a do popředí se dostávají volné dny u cukroví a televize. Volno je také využitelné k pobytu na horách, nebo k návštěvám a zábavě. Pro většinu lidí je také důležité, že se o svátcích setkávají celé rodiny.
Negativa Vánoc mohou často prožívat hlavně uštvané maminky, které mimo svého zaměstnání v hektické předvánoční době, musí před Vánocemi zařídit vše potřebné i doma (včetně dárků). A tak nakupují, vaří, pečou, zdobí a nestíhají. Vánoce nebývají příliš radostné ani pro lidi osamělé, seniory, nemocné a zvláště pro lidi v různých ústavech.
Pro některé lidi jsou Vánoce také jedinou dobou v roce, kdy zajdou do kostela, tedy podívat se na Betlém, nebo možná navštíví i „půlnoční“. Náboženský původ a smysl Vánoc je ale dnes téměř převálcován komercionalismem, tj. nutností, aby Vánoce byly hodně bohaté. Připomenutí narození Ježíše z Nazaretu nahradil „Jéžíšek“ a radost z narození Spasitele a Božího Syna, potěšení z dárků. Jenže i velikou všeobecnou hojností prosakuje skrze komerci, povrchní radosti a zábavy, často vnitřní prázdnota a nespokojenost. Projevuje se to nezřídka úlevným oddechnutím: „Je fajn, že už ty Vánoce skončily.“
Při narození Ježíše v Betlémě řekl anděl pastýřům, že toto narození bude velikou radostí pro všechen lid, protože se jim narodil Záchrance – Spasitel. Ale i tehdy tato zvěst zasáhla jen úzký okruh lidí. V evangeliích jsou zmíněni jen rodiče děťátka, pastýři a pár lidi z okolí Betléma, mudrci od východu a Simeon a Anna v Jeruzalémě.
Dnes je zvěst o narození Spasitele známá po celém světě, ale opravdově se při jejím připomínání zdaleka všichni lidé neradují. Některé náboženství a kultury tuto zprávu nepřijímají a jinde tuto radost přebíjejí náhražky, které nenasytí duši. Proč tomu tak je? Lidé si už většinou nepřipomínají „svého osobního“ Záchrance a Spasitele z jejich hříchů a věčného odsouzení. Ježíše potom nahrazuje „Jéžíšek“ a radost ze spasení mnohé tradice, lidské požitky a materiální uspokojení; ovšem bez skutečné vnitřní radosti.
Ale ta radost, o které mluvil anděl, se však přece jen ze světa neztratila. Ta není závislá na okolnostech a hojnosti všeho, co o Vánocích dostávají a konzumují lidé. Radost z narození Spasitele prožívali křesťané v mnoha staletích, nepříliš dávno i věřící v nouzi světových válek a dokonce i lidé v koncentrácích. Přes strašné okolnosti kolem sebe prožívali hlubokou vnitřní radost, že i jim se narodil Spasitel, který je spasil, a který o nich ví. A totéž prožívají křesťané v mnoha zemích i dnes.
A ze stejného důvodu se při připomínce narození našeho osobního Spasitele můžeme opravdově radovat i my, ať už jsou naše vnější okolnosti jakékoli. Lidé neznající Pána Ježíše, se musí spokojit s povrchnostmi. Jenže naději, hlubokou radost a víru v zachraňujícího Pána a Spasitele nabízí Bůh hledajícím lidem i dnes. Vždyť skutečným důvodem blažené, zaplavující radosti, může být jen v plném prožívání Boží milosti, která i nám nezaslouženě darovala věčný život. A radovat se můžeme nejen kvůli Ježíšovu narození, ale následně i kvůli Jeho vykupující smrti, Jeho slavnému vzkříšení a při trpělivém očekávání druhého příchodu našeho Pána Ježíše Krista. Jen tak, můžeme dnes i my, mít stoprocentně rádi Vánoce.
K.H.
Dobrý den, právě poslouchám jedno Vaše kázání, velmi osvěžující, o strachu z Boha. Tak jsem se na Vás podíval a čtu si o Vánocích zrovna, tak mě jen zajímá, proč se neřekne vše k Vánocům, ale hlavně jen to dobré? Ustanovil Bůh tento svátek? Víme datum narození Pána Ježíše? Ctí Boha, že si ozdobíme v bytě strom? Nebo je to jen tělo, které se svévolně rozhodlo, jak ctít Boha? To vše by lidé také měli vědět, nebo ne? Bůh si totiž přeje být uctíván v pravdě a takové hledá… a ať čtu, jak čtu a přemýšlím o důslednosti zapsaného a zjeveného lidem, tak přemýšlím, proč Bůh určil JEN připomínku oběti Pána. Nechci nikoho mlátit jehličnatým stromem po hlavě 🙂, ale když už je řečeno A, mělo by být řečeno i B, když tam je. Můj názor. Bůh Vám pomáhej, bratři.
Dobrý den.
I v našem sboru víme, že se náš Spasitel narodil téměř jistě jindy než v období slunovratu (viz článek -https://baptistejablonec.cz/zamysleni/kdy-se-narodil-jezis/ v rubrice převzato). To, že si připomínáme Ježíšovo narození v chybném termínu, ale nepokládáme za „hřích“. Vánoce jsou v kalendáři pevně stanoveny (i my máme volno) a nic s tím nenaděláme. Naopak, považujeme tuto dobu za velmi vhodnou (možná ještě víc než Velikonoce) ke zvěstování evangelia. I sám Pán Ježíš využil nebiblické svátky Posvěcení chrámu (Chanuka) ke zvěstování evangelia (J. 10, 22).
A co se týče mého osobního vztahu k Vánocům, je to pouze připomínka důležité historické události. Ano, máme v bytě v těchto dnech minimální vánoční výzdobu, ale neznamená to pro nás nic víc, než pěstování květin v bytě, nebo darování kytice k narozeninám. Dárky si už hodně let nedáváme (co dávat lidem, kteří si vše co chtějí, koupí sami), ale neodsuzuji křesťany, kteří dodržují běžné vánoční tradice a ani ty, kteří striktně vše „vánoční“ odmítají. Záleží na tom, jaký mají k těmto záležitostem vnitřní postoj; podobně jako věřící v Korintu k obětovanému masu (1Kor. 8k.) Kdo slaví Vánoce, i kdo je neslaví, nehřeší; tak, jak o tom mluví např. Ř.14,2-6, nebo Kol.2,16-17. Jsem přesvědčen, že v této záležitosti mají (pokud nepřekračují limity Písma a soustředění na Krista) věřící svobodu.
Děkuji za odpověď, rozumím a souhlasím. 🙂